Šílený detektiv. Legrační detektiv. StaVl Zosimov Premudroslovsky

se jako první – Palkane!! – boom, boom, – Polkan!!! – ramena, ramena, ramena, – Vypadni z toho parchanta!!!! – ramena, ramena, ramena, ramena, ramena atd., dokud nevyčerpají kameny na okraji květin.

      – Aaaaaaaaaaaa!!!!!!!!! – pes zařval bolestí a zakňučel. Dokonce i sousedé slyšeli lícní kosti. Ottila spokojeně seděla a vydechla kyslík z plic. Recenze ho dále viděla za plotem a vlevo – vchod do obytné části chaty.

      – Ottila, přišli k tobě! – vykřikl z prahu Isolde. Chyba se otočila. Žena stála v pozoru přede dveřmi. Z pod sukní se náhle objevila roztomilá tvář Izi. Bylo mu už sedmnáct. A sladce se usmála kavkazskými očima.

      – Co tam děláš? – zeptal se přemoženého otce – biologického nevlastního otce.

      – No, vypadni zpod sukně! – Pleskla ruku na hlavu a strčila hlavu do sebe. Baska zmizela.

      – Zavolejte jim sem. Ottila odpověděl a vzal hřebík do levé ruky a začal ho narovnat kladivem.

      Z dálky v chatě bylo děsivé, nudné buchnutí. Brzy se objevil Incephalopath a zločince táhl za krk. Natáhl ji na verandu a hodil ji do středu dvorku. Zločinec se valil jako míč do středu.

      – Kdo je to? – zeptal se, zabitý sluncem Ottila.

      – Tady, kazeta. Oooh! Zachytil, apchi, v činu. Oooh. Oooh.

      – Co udělal? – neochotně se zeptal okrsku.

      – On, on, apchi, v rubovém konopném rubu, apchi, rozumím.

      – Jak ter? – Bug zvedl oči k chlapovi a mechanicky udeřil palcem kladivem. – Ah, kurva!

      – Leží. – Zadržený idot zakňučel jménem Kolomiyytso, syna Pankrata, atamana místních kozáků a ochrany přírody.

      – Ty, Idote, nebuď, pole bylo orané. Čiňte pokání, stačí zasáhnout. Štěkl Klop.

      – Ano, nemám! – vzlykal Idot. – «Kick od mého otce bude.» – létal v hlavě a přemýšlel.

      – No, co budeme nazývat otcem? Apchi, – zeptal se dechového Intsephalopatha.

      – Přitáhli jste ho ze sousední oblasti? Zeptal se Bedbug a udeřil kladivem do roviny hřebíku.

      «Ne, apchi,» potil se Arutun Karapetovič hlavou. – je tady, na skládce odpadu.

      – No, tak co budeme dělat? Ah, Idot?? – Bug zaťal zuby a znovu najel kladivem na stejný prst. -… Vstávej!!! Když s tebou mluvím. Nestavíš ze sebe červ, hmyz, co, jdeš podle svých plánů?

      – Ne. – Idot přestal plakat, ale stále se bál.

      – Co jsi tam udělal? Zeptal se Ottila sarkasticky, natáhl víčka přes jeho oční patice a zúžil je jako Číňan. – Šukat? – vytáhl úsměv Klop. – odpověď! – okamžitě znovu vykřikl Ottila.

      – Já myslím… sračky. – Idot připustil a podíval se na Arutuna a čekal na příkaz k provedení. A tohle, «přikývl hlavou,» byl jsem u zátylku na krku, takže jsem si ošuntěl kalhoty, neměl jsem čas si otřít zadek, tak jsem narazil do kalhot s bashem v kalhotách a otřel jsem žáby. Teď hoří.

      Ottila polkla.

      – Co jsi mu přinesl? Stále je od něj kilometr.

      – Takže, apchi, šetřím, tře …!? – odpověděl Intsephalopath. – Podívejte se na dlaně, apchi, jsou potřísněné hashem.

      – a hovno. – přidáno Idot. – Nebral jsem si s sebou papír a otřel si zadek mými dlaněmi.

      – Která ruka? Zeptal se Klop sarkasticky.

      – Obojí. – Asi patnáctileté dítě, chlupaté ve stylu punk nebo schmuck, prozkoumalo jeho ruce a vybralo si špinavější. – to je tohle.

      – No tak, Harutun, cítit to. – zeptal se Ottila.

      – Co? apchi. – zeptal se desátníka.

      – Vůně vaší ruky a vytvoření hygienického a epidemiologického závěru o složení látky nanesené na kůži. Rozumíš?

      Incephalopath souhlasně mávl hlavou, neochotně kráčel k dítěti a mžouravě zvedl ruku k nosu. Čichal jsem výpary, které se odpařovaly z dlaně, a potřásl špičkou nosu, pak nosem nosu, pak setrvačností vlna prošla k krkům, čele a rtům a bylo jasné, jak to všechno spolkl. Klobouk a prsty Idotovy dlaně ostře zaťal, sevřel Arutunův velmi dlouhý nos a přitáhl se k němu.

      Harutun sevřel pěstí oběma rukama, pokrčil obličej a pokusil se ho odtrhnout z nosu, ale dítě předtím uvolnilo prsty a náhle ho odstranilo. Incephalopath škubl hlavou do zadku a téměř spadl na zadek. Vzpamatoval se a dal facku Idotovi. Ten, kdo přijal takovou věc více než jednou, se vyhnul a Harutun zmeškal, následoval setrvačnost rukou a spadl do květinového záhonu.

      – No, smrdí to? zeptal se Klop a podal svou malou ruku kolegovi, aby mohl vstát.

      – Mdaa, apchi. – Arutun se postavil a odmítl Klopovy nabídky.

      – Co je to «Mdaa»?

      – Neudělal jsem to, Apchi, – koktal a držel se za nos, Harutun prošel.

      – Zkontrolovali jste jeho dokumenty?

      – Ano, tohle je návštěvník, Apchi, z Kazachstánu, kde je chuyka.

      – Jaká vůně?

      – No, apchi, údolí Chuiskaya, roste tam konopí.

      – A co sem přišlo? – zeptal se Idota Klop.

      – A co jsi sem přišel? – odpověděl Idot.

      – Jste chrt? Narodil jsem se tady.

      – Nevypadá to, že sem přišel? – Ukazoval prstem na Intsephalopath Patzan.

      – A na čele? apchi. – potřásl nosem a rozstříkl slony v kavkazském Harutunu.

      – Zeptal jsem se, co sem přišlo?

      – Rodaki se pohnul. Také jsem tam nežil špatně. – znuděný teenager.

      – A co, nemůžete zapomenout na Anashu? Spěcháte?

      – Nechápu, co tím myslíš? Říkám, do prdele a otřel jsem mu zadek dlaní…

      – A co jsi tak vulgární? Ne Kents, to samé s vámi, a termín… Deset svítí.. Che se směje?

      – Alespoň apchi. – přidal Harutun. – Plus – odolnost vůči úřadům.

      Dítě se začervenalo.

      – A co v Kazachstánu neudělali pro anashu? – Ottila změnila tón.

      – Ve skutečnosti to zasadí, – Idot si promnul nos. – ale pracoval jsem legálně.

      – Co je legální? apchi. – překvapilo Harutuna.

      – Konopí shromážděno? Ano! – Ottila znovu zasáhla stejný prst kladivem.

      – Jak je to? Něco, apchi, řídíš nesmysly, schmuck. – Arutunský zásah.

      – Kde jsi ho chytil? – chyba Klop. – odtud odtud?

      – Ne, skrz dům, do koše. Apchi, a co je nejdůležitější, roste tam rovnoměrně, jako v zahradě. Zasadili jste, apchi, pes?

      – Počkej, Harutun,.. pojď sem syudno? – nařídil Klop.

      Idot se neochotně