Šílený detektiv. Legrační detektiv. StaVl Zosimov Premudroslovsky

jeho předplatné o neopuštění. – Bug vstal a klenul se zády.

      – Nebo možná budeme souhlasit? – navrhl Idota, který okamžitě přestal plakat. – Zítra přijdeš s prasatem, uvidíme. Všichni jdou ven. Jsem unavený. Pracovní den je u konce.

      – No tak, apchi, idiote. – navrhl Harutun a šel k východu.

      – Idot. – následoval tělesného chlapce.

      – … A s prasetem mě přivedeš berana. Rozumíš? – Arutun se zastavil a přeskočil Idota před sebou. Když se Idot dostal do vedení, Harutun ho nakopal do zadku a strčil ho do zad, hlasitě se zasmál…

      Brzy odešli a Ottila šel do domu na večeři…

      APULAZ 2

      Ottila otevřel zúžené oči a nevysvětlitelně si prohlédl kuchyň. Tam byl vyvrženec a on strašně chtěl jíst, ale stůl byl prázdný.

      – Co to bylo? pomyslel si. – Je zakrytá!

      Roztopil jsem slzy z křesla a chtěl jsem začít sbírat jídlo na stole, když ho střežil tichý a blažený sténání přicházející z ložnic obytné části chaty.

      – Sarah? – zamrkal v hlavě. – Ale ona je …?!

      Sarah byla první dcerou Ottily a Isoldy, ale měla vrozenou vadu, to znamená, že byla hluchá v obou uších od narození, slepá v obou očích a hloupá, jinými slovy slepá hloupost, a proto již dříve nemusel být zastoupena. Ale teď nadešel čas, zvláště od té doby, co jí sténání z hloubi chýše patřilo. Mimochodem, Bůh jí dal krásnou postavu a hezkou tvář.

      Byl však v rozpacích další zprávou předanou lékařem z Petrohradu, den po vyšetření, když Sarah onemocněla a její otec o ní vážně přemýšlel.

      – Ona, otče, je těhotná, a proto je nemocná. – doktor rychle uzavřel.

      – A kdo je otec? Koneckonců, k ní nikdo nepřijde?! – překvapilo Klopa. – Kromě domácností.

      – Neznámý. Testování DNA může být provedeno, ale tento zásah může narušit vývoj dítěte. Až se narodíte, uvidíte: otec je černoch nebo Číňan. – odpověděl doktor a rychle odešel. Izzy ho následoval.

      – Doktore, děkuji, že jste mě nevzdal.

      – Za prvé, děkuji, že se nezbavíte…

      – Oh, promiň, doktore. – a Izya vytáhla z kapsy šekovou knížku a odtrhla šek číslem uvedeným výše a podala ho lékaři.

      – Ale vím, doktor natáhl ruku ke kontrole. – míchání krve, to je nebezpečná věc. V osmdesáti devíti případech se plod může zdát velmi špatný.

      – Jak je to?

      – Může se narodit zrůda.

      – Kdo??? – štěkl na druhé straně štěnice a vyběhl k účastníkům.

      Co se stalo? Ukázalo se, že Izzy a Sarah se staly zároveň dospělými. Ale život je život.

      Ottila se s tím dal další den, protože on sám je synem kanibalu. Tak co?

      …Najednou zazněl ostrý třesk dveří základní kanceláře a Ottila sebou trhla.

      – Opět nezablokoval dveře v podpěře. – Štěnice byla rozhořčená.

      V té polovině kasáren byly zvuky Arutunu, který někoho násilně táhl, rozeznatelné.

      – Harutun někoho znovu vtáhne. zamumlal Klop pro sebe a podíval se na hodinky. – Oh, yo-mayo! Už tři noci?

      Harutun se objevil ve dveřích kuchyně a zvolal:

      – In! Mám to! – a hodil do středu starého muže, který strávil třicet osm let v zónách. To bylo zřejmé z tetování na celém těle. Jeho tetování se zahřívalo jako košile, a tak chodil jen ve spodních kalhotkách, a to i v zimě. Starý muž ztuhl v očekávání rytmu.

      – Co je to? zeptal se Klop.

      – Wooh, apchi, tenhle shnir stejný konopí se promnul do koše a dokonce podepsal klíč babičky. – Arutun se opřel o loket loktem.

      – Jo? – překvapilo Klopa. – A co tře?

      – Ano, jak, přerušila takovou bashu, – a vytáhla z kapsy kulečníkovou kouli.

      – Je to všechno hash? – Natáhl ruku a vzal míč. Obrátil to do tváře, zavrčel a hodil to. – Patnáct let bude tahat. Zabavit. Co říkáš, dědo?

      – Leží. – stařec se krčil na podlaze. – to není moje věc.

      – A jehož? apchi.

      – S pozdravem, je to on… a visí na nás, a Claudia a já jsme jen šukali do křoví. Obecně platí, že tento kůň hovno.

      – Co? – explodoval Intsephalopath. – Je zajímavé, co kůň udělal na skládce odpadu, vytrhanou trávu, která tam neroste? Nebo výstroj? A konopí jí, život se naparuje, majitel – schmuck, takže se rozhodl zapomenout. A pak to netrpělivé.

      – Ne, vzpomněl jsem si. Kolem projel nějaký pastýř. Zvedl tašku nebo si ji promnul a odešel. A co? Je to populární, bez zabezpečení, ale na peníze nejsou žádné peníze. A tak chci zapomenout. Takže pastýř vjel.

      – Do prdele, říkáš? – Bug vylezl na židli. – Ráno není těžké se na klinice zkontrolovat.

      «Kdo posloucháš, šéfe, apchi,» zašklebil se Harutun. – Bylo to takto: babička Klava je nahá, všechny rozmazané vazelínou, ty, protože ji nemohla rozmazat zády? Běžel jsem kolem koše a ztratil jsem se na konopných keřích.

      – Běží? – šklebil se na starého muže.

      – Na začátku jsi jí ukázal, ale jsi páchnoucí, a ona je pořád žena, byť stará. A v křoví jsi to kurva neudělala, a vydrhla jsi blažený prach, který uvízl nožem z jejího těla, a strčil ho do koule. A vyhodili jste tam nůž a ráno ho najdeme a vaše otisky prstů na něm a na bodnutí nožem – rvačka, to znamená, omáčka.

      Starý muž tiše ležel a překvapeně vypadal. Koneckonců, všechno bylo tak, jak navrhuje verze Harutun?!

      – A jak stále ještě nepíchala nohu, starý hlupáka. Koneckonců, všechny sračky z vesnice pocházely z doby sovy.

      – Vo řekl! – Bedbug byl pyšný na své podřízené. – a odkud jste to spočítali, kolego?

      – Viděl jsem to sám, chtěl jsem to sundat z mobilu, ale baterie byla vybitá.

      – Promiň. – Klop si povzdechl.

      – Co přesně? Apchi. zeptal se Klop.

      – Je škoda, že baterie je vybitá. – Vyhodil jsem z křesla slzy a obešel místnost. – Nemusím hýbat mozky.

      – Ano, všechno tohle nesmysly, šéfe. Do prdele je tažený koňem, a pokud ne, nejsem chycen na rudou rukou a všechno tady je jen předběh pro čtvrtletní zprávu o udělení ceny. – uzavřel starého muže a začal vstávat.

      – Posaď se, apchi, parchante! – strčil Harutuna starého muže. – co máme dělat, patrone?

      – Toto je zneužití autority! – starý muž byl rozhořčený.

      – A ty mlčíš! Vyštěkl Ottila. –