Šílený detektiv. Legrační detektiv. StaVl Zosimov Premudroslovsky

dlouho?

      – Byl jsem tu šest let a přemýšlel jsem navždy. Smířil jsem se. Plivl na svou kariéru. Vyměnil se za tento nádherný svět, ze kterého nese trus a hovno… Sakra. Zkrátka, co už jsem unavený?

      – Ne, když jsem zde bydlel až do poslední doby, kdy jsem sloužil, okresní policisté se změnili jako rukavice.

      – A proč?

      – Důvody byly různé: pili příliš mnoho, pak se odhodlaně ukradli.

      – No, neohrožuje mě to. Jsem uveden mezi svými nadřízenými jako nepiják a prodávající. Řekněte mi něco, mohu dokončit stavbu stodoly před podzimem?

      Starý muž prozkoumal budovu, která byla napůl vyrobena z cihel. Sbalené mezery ve zdech byly vyleptány: buď shnilá překližka, pak střešní krytina, pak pytle.

      – Můžeš. To vše je třeba vyměnit. Ano, a vaše zdi jsou zastaralé.

      – A jak jsou staré?

      – Ohhh! Šéfe, ano, pokud si pamatuji, tato budova stála. Tady býval nádvoří nějakého obchodníka. V revoluci říkají, že chytili útěk z červeného peří a tam skončili s celou rodinou.

      – Kde?

      – Co, kde?

      – No, hotovo.

      – Ah, tak tady ve stodole. A pak to byl sklad, a po válce – tvrz.

      – Zábava. Můžeš to udělat? Samozřejmě se nerozebírejte až do konce. Mlýny jsou stále silné, jsou také kamenné. Stačí je dokončit.

      – Pro jemné hodinky nebude fungovat. Navíc potřebujete asistenta a nikoho, alespoň dva. A samozřejmě záloha, pak bude existovat pobídka.

      – No, v předstihu budou pěkné hodiny, ale uvidíme. Ale zaplatím, pokud to stojí za to. Jako – dám chervonety, ale ne – soudce dá chervonety. Takže jsme souhlasili. A v učně vám řeknu Idot. Víš to?

      – Samozřejmě. Tohle je morálka z Kyzikhstonu. – stařec kysele ztuhl.

      – A co?

      – Ano, je drogově závislý, budu kurva. – stařec píchl prsty do Adamova jablka.

      – A ty?

      – Já? Sakra, tohle je klíčový blázen tohoto morona, kterého se řídíme.

      – A co vlastně komunikují? je na něj dobrá.

      – Ano, nabídl jí další příjem. Pití, samozřejmě.

      – U soudu samozřejmě tato slova proti Idotovi nebudete svědčit.

      – Držíš mě pro někoho, šéfe. Nejsem fena. Nebyl jsem v zóně a nebudu tančit do tvého dýmky. Lepší čas než kbelík od ruky.

      – Ochladit. To jsem já. Co když?

      – Rozumím, šéfe.

      – A bude Baba Klava schopna pracovat?

      – Samozřejmě. Přestože má 65 let, pluhuje jako buldozer. Ale Idot?! Budou problémy.

      – Nebudou. Budu ji také přitahovat.

      – A peníze jsou stejné pro všechny?

      – Vy víc, ale po pěkných hodinách.

      – A pokud to uděláme, a nebudeme pracovat na pěkných hodinkách?

      – Chirp ode mě odebere a trest není povolen. Hodně práce.

      – Ale co se dá stavět?

      – Prasátko musí být zvětšeno. Chci mít prasata. No tak, ruce?

      Starý muž pokrčil rameny.

      – No, pokud za těchto podmínek, tři kusy.

      – Jste čtyři a nezapomeňte na tento termín.

      «To a to,» zavrtěl hlavou a mžoural na stodolu, «samozřejmě souhlasím.»

      – Pak jsme souhlasili. Zaplatíte. Dám vám peníze, ale také vás žádá, že jste je snížili, ropucha?

      – Ooooh, já? Do prdele, šéfe, pojďme na to!! – Starý muž se zhluboka nadechl a zapálil si další cigaretu. – Takže jsem jako předák?

      – Vypadá to, že.

      – A kdy začít?

      – A ještě teď řeknu Arutunovi, že to Idota a babička Klavka přinášejí. A tady je Idot.

      – Pamatujte na moron, objeví se.

      Ve dveřích se objevil Idot.

      – No, co jsi přinesl? – Bedbug se obrátil na dítě.

      – V hotovosti.

      – Kolik?

      – Dost pár kousků?

      – Dost, ale to není všechno. Pomůžete starému, vysvětlí vám vše.

      – K tomu? Oh, šéfe, je netěsný.

      – Vytrhnu ti teď oko, odpovím na bazar, čerpat? – a ropucha běžela s vidlemi, kteří nebyli daleko, v Idot.

      – Počkej! – Mám vzduchovou pistoli Idota. – Teď budu střílet vejce.

      – Ohhh? Máte zbraň?

      – Všechno je legální, Head. Otec dal. Tady od takových šneků.

      – Nebojíš se? Jste zde zatčeni. Mohu zavolat svému otci? Nebude vás děsit, ale dá vám pipety, budete si to pamatovat na celý život. A kde jsi dostal, že ropucha je plná děr?

      – Ano, všichni mluví ve vesnici.

      – Co poškrábáš, Kalbitovu tvář. Proč mi neříkej piss v mých očích?

      – Takže, uklidni se a pracuj, pokud nechceš problémy… Všechno… Ticho! Řekl jsem: budete pracovat na místě, období!!! – okresní generál Klop Ottila Aligadzhievich křičel na celý dvůr.

      – Takže yazh blázen? – překvapený Idot.

      – Dobře. Začněme od začátku: Jaký kmen?

      – Můj. To znamená, že otec dal.

      – Existuje povolení?

      – Jsou.

      – Podívejte se na to. Ale nezlobili jste se na stát, takže jste najali řidiče traktoru, který bude olízat toto konopí. A ty si s ním vymyslíš termín.

      – A tady nebudu. Nebudete dokazovat.

      – Nebudu dokazovat? Právě teď na internetu pošlu nahrávku na youtube včerejší konverzace a táta nepomůže.

      – Chervonets, přesně? – přidal stařec.

      – A zavřete hailo, schmucku! – vyděšený Idot.

      – Ticho, ticho. Vidíš, pimpochko? – Ottila ukázala na první úlovek na plotě. – Toto je videokamera. Můžete pozdravit svou rodinu.

      Dítě neřeklo nic.

      – Toto, pojď za hodinu do pracovního oblečení.

      Můžete si přinést otce. Doufám, že bude potěšen, když ví, co dělá jeho nevlastní syn. Dědic! Jeho pověst můžete zničit navždy.

      – Není třeba říkat otci. Budu pracovat.

      – To je dobré. Na konci uvedení do provozu obdržíte také věže. A řeknete svému otci, že jste si našli práci u mě. Rozumíš?

      – Ano.

      – Také