Sledovaná . Блейк Пирс

brigádním generálem je Malcolm Boyle. Adams s ním nikdy nemluvil.

      "Čeho se to týká?" Zeptal se Adams.

      "Myslím, že těch vražd," řekla sekretářka.

      Adams si zabručel pod vousy.

      No samozřejmě, pomyslel si.

      Probošt brigádní generál ve Washingtonu měl na starosti všechna vyšetřování armádních trestných činů. Nepochybně se k němu dostalo, že se zdejší vyšetřování táhne.

      "Dobře, promluvím s ním," řekl Adams.

      Vzal si hovor.

      Adamsovi se jeho ohlas okamžitě znelíbil. Byl pro něj příliš jemný, neměl správný důraz vysokého důstojníka. Nicméně, ten muž byl oproti Adamsovi hodně vysoko postavený. Musel alespoň předstírat úctu.

      Boyle řekl, "Plukovníku Adamsi, jen vás chtěl na něco upozornit. Tři agenti z FBI z Quantica tam brzy dorazí, aby vám pomohli s vyšetřováním vraždy."

      Adams pocítil vlnu podráždění. Podle něj už na tom pracovalo příliš mnoho agentů. Ale podařilo se mu udržet klidný hlas.

      "Pane, nejsem si jistý, zda chápu důvody. Máme vlastní Úřad pro trestní vyšetřování přímo tady v pevnosti Mowat. Na případu pracují."

      Boylův hlas teď zněl trochu tvrdě.

      "Adamsi, během necelých třech týdnů jste tam měl tři vraždy. Rozhodně mi připadá, že potřebujete trochu pomoct."

      Adamsovo rozhořčení stoupalo každým okamžikem. Ale věděl, že to nesmí být znatelné.

      Řekl, "Pane, já nevím, proč mi tuto zprávu voláte. Plukovnice Dana Larsonová je velitelkou DKV zde v pevnosti Mowat. Proč nezavoláte nejdřív jí?"

      Boylova odpověď Adamse zcela zaskočila.

      "Plukovnice Larsonová mě kontaktovala. Požádala mě, aby zavolal na ÚACH a požádal je o pomoc. Tak jsem to zařídil."

      Adams byl zděšený.

      Ta mrcha, pomyslel si.

      Zdálo se, že plukovnice Dana Larsonová dělala vše, co jen mohla, aby ho při každé příležitosti otravovala.

      A vůbec, proč velela DKV žena?

      Adams se pokusil polknout své znechucení.

      "Rozumím, pane," řekl.

      Pak hovor ukončil.

      Plukovník Adams teď supěl. Uhodil pěstí do svého stolu. Cožpak tady nemá žádné slovo?

      Příkazy byly ale příkazy a on je musel plnit.

      A nemuselo se mu to líbit – a ne všichni se přitom museli cítit pohodlně.

      Nahlas zavrčel.

      Zabíjení lidí nebylo tak hrozné.

      Teprve teď to začne být zlé.

      KAPITOLA PÁTÁ

      Jak jela Jilly, April a Gabriela domů, Riley se nedokázala přinutit jim říct, že odjíždí. Přijde o Jillynu úplně první významnou událost, hlavní roli ve hře. Budou dívky schopny pochopit, že to dostala rozkazem?

      I poté, co všechny přijely domů, jim to Riley nemohla říct.

      Uvnitř hořela hanbou.

      Dnes získala medaili za vytrvalost a v minulosti jí byla složena pocta za odvahu a statečnost. A samozřejmě, její dcery byly v publiku a sledovaly, jak přebírá medaili.

      Ale určitě se necítila jako hrdinka.

      Dívky vyšly ven, aby si hrály na zahradě, a Riley šla do své ložnice a začala si balit věci. Byla to známá rutina. Trik byl v tom zabalit si malou tašku s dostatkem nezbytností, které jí vystačí na několik dní nebo na měsíc.

      Zatímco si rozkládala věci na postel, uslyšela Gabrielyn hlas.

      "Señora Riley – co to děláte?"

      Riley se otočila a uviděla, jak Gabriela stojí ve dveřích. Hospodyně třímala v rukou hromadu čistého prádla, které se chystala dát do skříně na chodbě.

      Riley zakoktala, "Gabrielo, já — já už musím jet."

      Gabriele spadla brada.

      "Jet? Kam?"

      "Byl mi přidělen nový případ. V Kalifornii."

      "Nemůžete jet zítra?" Zeptala se Gabriela.

      Riley těžce polkla.

      "Gabrielo, právě teď na mě čeká letadlo FBI. Já už musím jít."

      Gabriela zavrtěla hlavou.

      Řekla, "Je dobré bojovat se zlem, Señora Riley. Ale někdy si myslím, že nevíte, co je dobré."

      Gabriela zmizela v chodbě.

      Riley si vzdychla. Od kdy Riley platila Gabriele za to, aby byla jejím svědomím?

      Ale nemůže si stěžovat. Byla to práce, ve které Gabriela začínala být příliš dobrá.

      Riley stála a zírala na svou nedobalenou tašku.

      Zavrtěla hlavou a zašeptala si pro sebe ...

      "To Jilly nemůžu udělat. Prostě nemůžu."

      Celý svůj život upřednostňovala práci před svými dětmi. Pokaždé. Ani jednou nedala své děti na první místo.

      A uvědomila si, že to je přesně to, co je v jejím životě špatně. To bylo součástí jeho temnoty.

      Byla dost odvážná na to, aby čelila sériovému vrahovi. Ale byla dost odvážná na to, aby odsunula svou práci stranou a udělala svou prioritou životy svých dětí?

      V této chvíli se Bill a Lucy chystali na odlet do Kalifornie.

      Plánovali, že se s ní setkají na letišti v Quanticu.

      Riley si nešťastně povzdechla.

      Existoval jen jeden způsob, jak vyřešit tento problém – pokud vůbec vyřešit šel.

      Musí to zkusit.

      Vytáhla svůj mobil a vytočila soukromé číslo Mereditha.

      Když zaslechla jeho drsný hlas, řekla, "Pane, tady je agentka Paige."

      "Co se děje?" Zeptal se Meredith.

      V jeho hlase zazněly obavy. Riley to chápala. Nikdy nepoužila toto číslo s výjimkou zoufalých situací.

      Sebrala odvahu a šla přímo k věci.

      "Pane, ráda bych odložila svou cestu do Kalifornie. Jen pro dnešní večer. Agenti Jeffreys a Vargasová mohou jet napřed."

      Po pauze se Meredith zeptal, "Co se stalo?"

      Riley polkla. Meredith jí to neusnadní.

      Ale byla rozhodnuta nelhat.

      Třesoucím se hlasem zakoktala, "Moje mladší dcera, Jilly – dnes hraje ve školním divadle. Ona – ona hraje hlavní roli."

      Ticho, které následovalo, bylo ohlušující.

      Zavěsil? Zamýšlela se Riley.

      Pak se zavrčením Meredith řekl, "Mohla byste to zopakovat, prosím? Nejsem si jistý, že jsem slyšel správně."

      Riley potlačila povzdech.