Sledovaná . Блейк Пирс

ráda, že jsem mohla být nápomocna," řekla Riley.

      Rostonová na Riley trochu zamžourala a její výraz se změnil ve zvídavý.

      "Oh, velmi to pomohlo," řekla. "Shromáždila jste spoustu informací. I přesto - jsem si myslela, že toho budete mít více o Hatcherových finančních záležitostech."

      Riley potlačila zachvění, když si vzpomněla, že udělala něco neuváženého hned po jejich telefonátu.

      Před udělením přístupu Rostonové k souborům Hatchera, vymazala jeden s názvem "MYŠLENKY" – soubor, který obsahoval nejen Rileyny osobní myšlenky a postřehy o Hatcherovi, ale také finanční informace, které by pravděpodobně vedly k jeho zatčení. Nebo by alespoň umožnily odříznout jej od jeho zdrojů.

      To byla šílenost, pomyslela si Riley.

      Ale stalo se a nešlo to vrátit zpět, i kdyby chtěla.

      Riley se teď, před zvídavým pohledem Rostonové, cítila silně neklidně.

      "Je to nepolapitelný charakter," řekla Riley Rostonové.

      "Ano, taky mi tak připadá," řekla Rostonová.

      Oči Rostonové zůstaly viset na Riley.

      Rileyn neklid rostl.

      Ví už něco? Zamýšlela se Riley.

      Pak Meredith řekl, "To bude pro tuto chvíli vše, agentko Rostonová. S agenty Paige, Jeffreysem a Vargasovou musím projednat ještě další záležitost."

      Rostonová vstala a zdvořile se rozloučila.

      Jak byla pryč, Meredith pronesl, "Vypadá to, že máme v jižní Kalifornii nový sériový případ. Někdo v pevnosti Nash Mowat zavraždil tři výcvikové seržanty. Byli zastřeleni na dálku zkušeným střelcem. Poslední oběť byla zabita dnes ráno."

      Riley to zaujalo, ale také byla trochu překvapená.

      "Není to spíš případ pro armádní Velitelství kriminálního vyšetřování?" zeptala se a zaznamenala druhý název armádní divize kriminálního vyšetřování. Věděla, že DKV obvykle zkoumá těžké zločiny, které byly spáchány uvnitř americké armády.

      Meredith přikývl.

      "DKV na tom již pracuje," potvrdil. "V pevnosti Mowat je úřad DKV, takže už to běží naplno. Ale jak víte, probošt maršál generál Boyle DKV velí. Není to dlouho, co mi volal, aby FBI požádal, aby se do toho vložilo. Vypadá to, že to bude obzvlášť ošklivý případ, se všemi druhy negativních dopadů na styk s veřejností. Objeví se hodně špatných zpráv a začne se utvářet politický tlak. Čím dříve to bude vyřešeno, tím lépe pro všechny."

      Riley přemýšlela, zda to je dobrý nápad. Nikdy neslyšela o společné práci na případu FBI a DKV. Obávala se, že by si mohli navzájem šlapat na prsty, nadělat víc škody než užitku.

      Ale nevznesla žádné námitky. To nebyla její práce.

      "Tak kdy můžeme vyrazit?" Zeptal se Bill.

      "Co nejdříve," řekl Meredith. "Máte zde své pracovní tašky?"

      "Ne," odvětila Riley. "Obávám se, že jsem to nečekala tak brzy."

      "Takže co nejdříve, až si sbalíte své věci."

      Riley pocítila náhlé zděšení.

      Dnes večer má Jilly představení! pomyslela si.

      Odjede-li Riley hned teď, propásne ho.

      "Veliteli Meredithe –" začala.

      "Ano, agentko Paige?"

      Riley se zarazila. Konec konců, FBI jí právě předalo vyznamenání a zvýšilo jí plat. Jak by z toho teď mohla vycouvat?

      Rozkazy jsou rozkazy, řekla si rozhodně.

      Není nic, co by mohla udělat.

      "Nic," zakončila to.

      "Tak dobrá," řekl Meredith a postavil se. "Vy tři si pospěšte. A rychle to vyřešte. Ostatní případy čekají."

      KAPITOLA ČTVRTÁ

      Plukovník Dutch Adams stál a hleděl z okna své kanceláře. Měl odtud dobrý výhled na pevnost Nash Mowat. Dokonce viděl i pole, kde byl dnes ráno zabit seržant Worthing.

      "Zatraceně," zamumlal si pod vousy.

      Před méně než dvěma týdny byl seržant Rolsky zabit stejným způsobem.

      Před týdnem to byl seržant Fraser.

      A teď Worthing.

      Tři dobří výcvikoví seržanti.

      Taková hloupá ztráta, pomyslel si.

      A doposud nebyli agenti z Útvaru trestního vyšetřování schopni případ vyřešit.

      Adams přemítal ...

      Jak jsem sakra skončil jako velitel tohoto místa?

      Celkově měl za sebou dobrou kariéru. Své medaile nosil hrdě – Zásluhy z legií, tři Bronzové hvězdy, medaile za Zásluhy ve službě, Zasloužilé vyznamenání a pořádnou nálož dalších.

      Ohlédl se za svým životem, zatímco pohlížel z okna.

      Jaké byly jeho nejlepší vzpomínky?

      Jistě jeho válečné služby v Iráku, jak z operace Pouštní bouře, tak i z operace Trvalá svoboda.

      Jaké byly jeho nejhorší vzpomínky?

      Nejspíš biflování na akademii, aby získal pověření.

      Nebo možná postávat před plnou učebnou a přednášet.

      Ale ani to nebylo tak špatné, jako řídit toto místo.

      Řídit od stolu, podávat zprávy a vést schůzky – to všechno bylo podle něj to nejhorší.

      I tak ale aspoň zažil nějaké dobré časy.

      Jeho kariéra ale měla dopad i na jeho osobní život – tři rozvody a sedm dospělých dětí, které s ním sotva promluvily. Ani si nebyl jistý, kolik vnoučat by teď mohl mít.

      Tak to prostě muselo být.

      Armáda byla vždy jeho skutečnou rodinou.

      Ale teď, po všech těch letech, se cítil odcizený dokonce od armády.

      Tak, jaký bude mít nakonec pocit při loučení s vojenskou službou – bude to jako šťastný odchod do důchodu, nebo jen další ošklivý rozvod?

      Vydal hořký povzdech.

      Pokud by dosáhl na svou poslední ambici, odešel by do důchodu jako brigádní generál. I tak byl by byl po odchodu do důchodu úplně sám. Ale možná to bylo jen dobře.

      Možná by mohl jen tiše zmizet – "vypařit se" jako ten příslovečný Douglas MacArthur ze "starých vojáků."

      Nebo jako nějaké divoké zvíře, pomyslel si.

      Byl lovec celý svůj život, ale nemohl si vzpomenout, kdy naposledy narazil na medvědí kostru nebo kostru jelena nebo jiného divokého zvířete, které zemřelo přirozenou smrtí. Ostatní lovci mu říkali totéž.

      To byla vždycky záhada! Kde ta divoká stvoření umírala a kde se rozpadla?

      Přál si to vědět, aby mohl jít na jejich místo, až nadejde jeho čas.

      Mezitím