Sledovaná . Блейк Пирс

bych mohl vidět výraz na jeho tváři."

      Riley to chápala.

      Zabíjení bylo hluboce osobní – byl to akt nenávisti, nebo na přinejmenším pohrdání.

      Ale on jej nehodlal odložit z důvodu nespokojenosti. Mohl to provést stejně dobře aniž by viděl výraz své kořisti.

      Cítila odpor spouště, když ji zmáčkla, a pak prudké kopnutí pušky, když byl náboj vystřelen.

      Hluk z výstřelu nebyl příliš hlasitý. Zvuk supresoru a kompenzátoru tlumil hluk a vzplanutí.

      Trápilo i tak vraha, že to někdo slyšel?

      Riley si byla jistá jen chvilku. Zastřelil dva další muže ze stejné vzdálenosti a zdálo se, že nikdo výstřely neslyšel. Nebo pokud je někdo slyšel, nikomu nepřišly mimořádné.

      Ale co dělal vrah, když vystřelil?

      Díval se dál skrze hledí, uvědomila si Riley.

      Následoval tělo v jeho poklesu oproti zdi do podivného zhroucení.

      A vrah si opět pomyslel ...

      "Kéž bych mohl vidět výraz na jeho tváři."

      Stejně tak jak to musel udělat vrah, Riley se postavila na nohy. Představila si jak se vrah chopil širokého štětce, aby po sobě půdu urovnal a pak odešel směrem, kterým přišel.

      Riley si s úlevou oddechla. Její pokus o spojení s myslí vraha odhalil víc, než doufala.