Sledovaná . Блейк Пирс

roku zbývají ještě dva měsíce. Rozejdou se a ztratí o sebe zájem? Riley doufala, že ne.

      "Co budeš dělat letos v létě, Liame?" Zeptala se Riley.

      "Jedu na šachový tábor," odpověděl Liam. "Ve skutečnosti tam budu pracovat jako juniorský trenér. Zkoušel jsem April přemluvit, ať jede také."

      Riley pohlédla na April.

      "Proč nejedeš, April?" zeptala se.

      April znovu zrudla.

      "Nevím," řekla. "Přemýšlela jsem o fotbalovém táboře. To by mohlo více odpovídat mému tempu. Asi bych v šachovém táboře byla jako v pasti."

      "Ach, ne, to nebudeš!" Řekl Liam. "Budou tam hráči ze všech úrovní – včetně těch, kteří se teprve začínají učit hru jako ty. A to je to tady ve Fredericksburgu, takže nebudetš muset odjet z domova."

      "Budu o tom přemýšlet," řekla April. "Teď se chci zaměřit na své studijní výsledky."

      Riley byla rád, že Liam neodvádí Aprilinu pozornost od školy. Přesto si Riley přála, aby aspoň zvážila docházení do šachového tábora. Ale věděla, že bude lepší na ni netlačit. To by se mohlo změnit v další okamžik "ne tak bezvadné mámy." Bylo nejlepší nechat to na Liamovi, aby ji přesvědčil, pokud bude moci.

      Každopádně Riley potěšilo, že April vypadá tak šťastně. S tmavými vlasy a oříškovýma očima jako měla Riley, vypadala April úžasně dospěle. Riley si vzpomněla, že si vybrala jméno April, protože jí připomínalo její nejoblíbenější měsíc v roce. A byl to její oblíbený měsíc kvůli dnům, jako byl tento.

      Blaine vzhlédl od jídla a podíval se na Riley.

      Řekl, "Řekni nám o ocenění, kterou dostaneš zítra, Riley."

      Teď se mohla pro změnu začít červenat zase Riley.

      "Nejde o nic velkého," řekla.

      Jilly zavřeštěla na protest.

      "To teda je něco velkého!" Řekla Jilly. "Jedná se o ocenění vytrvalosti a dostane ho za vychladlý případ, který právě vyřešila. Šéfem celé FBI jí ho bude předávat."

      Blaine vyvalil oči.

      "Myslíš ředitel Milner, sám?" tázal se.

      Riley se teď cítila skutečně trapně a rozpačitě.

      Nervózně se zasmála.

      "Není to tak působivé, jak se zdá," řekla. "Nemá to do Quantica daleko. Pracuje přímo v krajském městě, víš."

      Blainovi spadla brada úžasem.

      Jilly řekla, "Blaine, April a já odejdeme ze školy dřív, abychom viděli, jak to dostane. Ty a Crystal byste měli taky přijít."

      Blaine a Crystal oba řekli, že přijdou rádi.

      "Tak dobře," řekla Riley a stále se cítila trapně. "Doufám, že vás to nebude nudit. Každopádně to není největší akce zítřejšího dne. Jilly bude zítra večer hvězdou školní hry. To je mnohem větší událost."

      Nyní se červenala Jilly.

      "Já nejsem hvězda, mami," řekla.

      Riley se smála náhlé zdrženlivosti Jilly.

      "No, hraješ jednu z hlavních rolí. Budeš Persefona ve hře zvané Démétér a Persefona. Proč nám ten příběh neodvyprávíš?"

      Jilly začala vyprávět příběh řeckého mýtu – nejprve stydlivě, ale s rostoucím nadšením. Riley se cítila spokojenější a spokojenější. Jedna z děvčat se učila hrát šachy; druhá byla nadšená pro řeckou mytologii.

      Začíná to vypadat dobře, pomyslela si.

      Její snahy o udržení manželství a rodiny byly přinejlepším bouřlivé a ustarané. Nedávno udělala velkou chybu, snažila se vrátit svého bývalého manžela, Ryana, zpět do dívčích životů a také do jejího vlastního. Ryan se ukázal jako zcela neschopný dostát jakéhokoli závazku.

      A teď?

      Riley se podívala na Blaina a všimla si, že on na ni už hledí. Usmíval se na ni a ona se usmála na něj. Mezi nimi rozhodně přeskakovala jiskra. Během svého rande minulý měsíc dokonce tančili a políbili se – bylo to prozatím jejich jediné rande o samotě. Ale Riley se uvnitř musela trochu oklepat, když si vzpomněla, jak to neobratně skončilo – utekla pracovat na případu.

      Zdálo se, že jí to Blaine odpustil.

      Ale kam se věci mezi nimi ubíraly?

      Uvnitř Riley se opět ozvala číhající temnota.

      Dříve či později by se mohla tato šťastná iluze rodiny a přátelství propadnout do propasti zla – k vraždám a týrání a lidským netvorům.

      A měla hluboko uvnitř pocit, že se to přihodí velmi brzy.

      KAPITOLA DRUHÁ

      Riley seděla v přední řadě hlediště v Quanticu a cítila se strašně trapně. Čelila bezpočtu brutálních zabijáků, aniž by ztratila svou suverenitu. Ale právě teď se cítila na pokraji naprosté paniky.

      Ředitel FBI Gavin Milner stál na pódiu v přední části sálu. Hovořil o Rileyně dlouhé kariéře – zejména o případu, za který získávala poctu, odložený případ takzvaného "Zápalkového vraha."

      Riley byla zasažena elegantním barytonem jeho hlasu. Zřídkakdy s ředitelem Milnerem hovořila, ale měla ho ráda. Byl to štíhlý, elegantní malý muž s bezchybným knírkem. Riley si pomyslela, že vypadá a zní spíš jako děkan nějaké školy výtvarného umění než hlava národa nejelitnější organizace na ochranu práva.

      Riley jeho slova moc dobře neposlouchala. Byla příliš nervózní a styděla se. Ale teď když se zdálo, že se blíží konec jeho projevu, mu Riley začala věnovat větší pozornost.

      Milner řekl, "Všichni víme o odvaze, inteligenci a sebeovládání pod tlakem zvláštní agentky Riley Paige. Za všechny tyto vlastnosti byla v minulosti již oceněna. Ale dnes tu jsme abychom ji vyznamenali za na něco jiného – její dlouhodobou vytrvalost, její odhodlání nenechat spravedlnost bez povšimnutí. Kvůli její snaze vrah, který se zmocnil před pětadvaceti lety tří obětí, konečně dostál spravedlnosti. Všichni jí dlužíme vděk za její služby – a její příkladný přístup."

      Usmál se a podíval se přímo na ni. Vzal do ruky krabici s oceněním.

      To je signál, pomyslela si Riley.

      Nohy se jí třásly, když vstala ze svého křesla a udělala pár kroků na jeviště.

      Postavila se na okraj pódia a Milner jí pověsil kolem krku medaili za vytrvalost.

      Byla překvapivě těžká.

      Zvláštní, pomyslela si Riley. U ostatních jsem takový pocit neměla.

      Během let dostala tři další taková ocenění – Štít statečnosti, Medaili za statečnost a Zásluhy za výsledky.

      Ale tohle bylo těžší – a jiné.

      Nějak z něj měla špatný pocit.

      Riley si nebyla jistá, proč.

      Ředitel FBI, Gavin Milner, poplácal Riley po rameni a trochu se zasmál.

      Řekl Riley téměř šeptem ...