Ztracená . Блейк Пирс

přesně nevěděl jak.

      Konečně dorazil dezert – Rileyn oblíbený malinovo-tvarohový koláč. Trochu se usmála, když si vzpomněla, jak April předtím tajně zavolala Blainovi, aby mu pověděla, co má Riley nejraději, včetně malinovo-tvarohového dortu a její oblíbené písně – "Ještě jednu noc" od Phila Collinse.

      Zatímco si vychutnávala tvarohový koláč, Riley mluvila o svých dětech, zejména o Liamovi a jak se zabydluje.

      "Nejprve jsem se trochu bála," přiznala se. "Ale on je hrozně hodný kluk a všichni jsme rádi, že ho máme doma."

      Riley se na okamžik odmlčela. Byl to příjemný luxus, mít někoho, s kým mohla mluvit o jejích soukromých pochybnostech a obavách.

      "Blaine, nevím co budu s Liamem dělat dlouhodobě. Nemohu ho jen tak poslat zpět za opilým brutálním otcem a jen Bůh ví, co se stalo s jeho matkou. Ale nevím, jak bych ho mohla legálně přijmout. Adoptovat Jilly bylo složité a proces ještě neskončil. Nevím, jestli to dokážu znovu."

      Blaine se na ni soucitně usmál.

      "Hádám, že budeš prostě řešit věci den po dni," řekl. "A ať uděláš, co uděláš, bude to tak pro něj to nejlepší."

      Riley trochu smutně zavrtěla hlavou.

      "Kéž bych si tím mohla být jistá," řekla.

      Blaine se natáhl přes stůl a vzal ji za ruku.

      "No, tak spoléhej na moje slova," řekl. "Co už jsi udělala pro Liama a Jilly je krásné a štědré. Tolik tě za to obdivuji."

      Riley cítila v krku knedlík. Jak často jí někdo řekl něco takového? Byla často chválena za svou práci v ÚACH a nedávno dokonce dostala medaili za vytrvalost. Ale nebyla zvyklá být chválena za jednoduché lidské záležitosti. Sotva věděla, jak to přijmout.

      Blaine řekl, "Jsi dobrá žena, Riley Paige."

      Riley cítila v jejích očích slzy. Nervózně se zasmála, když si je otřela.

      "Ach, podívej, co jsi udělal," řekla. "Rozbrečel jsi mě."

      Blaine pokrčil rameny a jeho úsměv byl ještě vřelejší.

      "Omlouvám se. Jen se snažím být brutálně upřímný. Pravda někdy bolí, myslím."

      Chvíli se tomu společně smáli.

      Riley nakonec řekla, "Ale já jsem se nezeptala na tvou dceru. Jak se má Crystal?"

      Blaine odvrátil svůj pohled s hořkosladkým úsměvem.

      "Crystal si vede skvěle – má dobré známky, je šťastná a veselá. Teď je pryč na jarní prázdniny na pláži s její sestřenicí a mojí sestrou."

      Blaine si trochu povzdechl. "Je to teprve pár dní, ale je překvapující, jak rychle mi začala chybět."

      Riley se snažila znovu se nerozplakat. Celou dobu věděla, že Blaine je vzorný otec. Jaké by to bylo, být s ním v trvalejším vztahu?

      Pozor, řekla si. Neuspěchejme to.

      Mezitím téměř dojedla svůj malinový tvarohový koláč.

      "Děkuji ti, Blaine," řekla. "Byl to krásný večer."

      Dívala se mu do očí a dodala, "Škoda, že musí skončit."

      Blaine se na ni díval a stiskl jí ruku.

      "Kdo říká, že musí skončit?" zeptal se.

      Riley se usmála. Věděla, že její úsměv je dostatečnou odpovědí na její otázku.

      Konec konců, proč by měl jejich večer skončit? FBI hlídá její rodinu a žádný nový vrah nepožadoval její pozornost.

      Možná nastal čas bavit se.

      KAPITOLA PÁTÁ

      Georgi Tullymu se nelíbil vzhled části plochy přes silnici. Nevěděl přesně, proč.

      Není proč se obávat, řekl si v duchu. Ranní světlo si s ním zřejmě jen pohrávalo.

      Zhluboka se nadechl čerstvého vzduchu. Pak se sklonil a zvedl hrst půdy. Jako vždy byla měkká a luxusní. Také voněla, byla bohatá na živiny z minulé sklizně kukuřice – slupky byly zaorány zpět do půdy.

      Dobrá černá země Iowy, pomyslel si, když mu kousky země propadávaly mezi prsty.

      Tato země byla v Georgeově rodině léta, takže tuto jemnou půdu znal celý svůj život. Ale nikdy se mu neokoukala a jeho hrdost na to, že pečuje o nejbohatší půdu na světě nikdy nemizela.

      Podíval se přes pole, která se táhlo do dáli. Zemi nyní několik dní obdělávali. Byla připravena a čekala na kukuřici, posypanou fialovým insekticidem, až bude uložena na místo, kde se brzy objeví kukuřičné klasy.

      Odkládal výsadbu do dneška, aby se ujistil, že na to bude dobré počasí. Samozřejmě, že si nikdy nemohl být jistý, že nebude takto pozdě v roce ještě mrznout a úroda nebude zničena. Vzpomněl si na bláznivý dubnový vichr v 70. letech, který překvapil jeho otce. Ale když George ucítil závan teplého vzduchu a podíval se na vysoké mraky, které se táhly po obloze, byl si jistý, že to bude v pořádku.

      Dnes je den D, pomyslel si.

      Jak George stál a pozoroval, jeho pomocník, Duke Russo přijel traktorem, který táhl čtyřicet stop dlouhý sazeč. Sazeč dokázal pojmout šestnáct řádků najednou, třicet palců od sebe, jedno semeno po druhém a na každé položit hnojivo, semeno zakrýt a převálcovat.

      Georgovi synové, Roland a Jasper, stáli v poli a čekali na příjezd traktoru a kráčeli směrem k němu, zatímco se drkotal po okraji pole. George se pro sebe usmál. Duke a chlapci byli dobrá posádka. Nebylo nutné, aby George čekal na výsadbu. Zamával na tři muže, pak se obrátil a zamířil zpět ke svému náklaďáku.

      Ale ten kus půdy u silnice znovu upoutal jeho pozornost. Co to tam je? Minul kypřič kousek země? Nedokázal si představit, jak by se to mohlo stát.

      Možná tu hrabal lesní svišť.

      Ale jak kráčel směrem k onomu místu, viděl, že tohle žádný svišť neudělal. Nebyl tam žádný otvor a půda byla uhlazená.

      Vypadalo to, jako by tu bylo něco zahrabáno.

      George si zabručel pod vousy. Vandalové a vtipálci mu občas způsobili potíže. Před několika lety nějací kluci poblíž Angieru ukradli traktor a použili jej k demolici skladovací haly. V poslední době jiní stříkali sprejem sprosťárny na ploty a zdi a dokonce i na dobytek.

      Rozčilovalo ho to – a bolelo.

      George neměl ani tušení, proč by děti usilovaly o to, aby mu způsobily potíže. Nikdy jim nijak neublížil. Nahlásil incidenty Joei Sinardovi, policejnímu šéfovi z Angieru, ale ten s tím nikdy nic neudělal.

      "Co ti parchanti udělali tentokrát?" řekl nahlas a klepal o půdu botou.

      Předpokládal, že bude lepší, když to zjistí. To, co zde bylo zakopáno, by mohlo zničit jeho vybavení.

      Obrátil se ke své posádce a zamával na Dukea, aby zastavil traktor. Když byl motor vypnutý, zakřičel George na své syny.

      "Jaspere, Rolande – přineste mi tu lopatu z kabiny traktoru."

      "Co se děje, tati?" Zavolal Jasper.

      "Já nevím. Prostě to udělej."

      O