Ztracená . Блейк Пирс

nabírat opatrněji, snažil se odhalit, co to je. Brzy spatřil něco bledého.

      Georgeovi několik okamžiků trvalo, než zaregistroval, co to je.

      "Ó, Bože!" zalapal po dechu a žaludek se mu obracel hrůzou.

      Byla to ruka – ruka mladé ženy.

      KAPITOLA ŠESTÁ

      Druhý den ráno Riley sledovala, jak Blaine připravuje snídani vejce Benedikt s čerstvou pomerančovou šťávou a silnou, tmavou kávou. Napadlo ji, že vášnivé milování se nemusí omezovat jen na bývalé manžely. A uvědomila si, že probouzení v pohodlí s mužem bylo něco nového.

      Cítila se vděčná za dnešní ráno a vděčná Gabriele, která ji ujistila, že se o všechno postará, když jí minulou noc Riley zavolala. Ale nemohla si pomoci a přemýšlela, zda takovýto vztah může přežít, vzhledem k mnoha dalším komplikacím jejího života.

      Riley se rozhodla ignorovat tuto otázku a zaměřit se na výborné jídlo. Ale jak jedli, brzy si všimla, že Blainovy myšlenky bloumají někde jinde.

      "Copak se děje?" zeptala se ho.

      Blaine neodpověděl. Očima nejistě bloudil kolem.

      Začínala se obávat. V čem je problém?

      Byl na vážkách kvůli včerejší noci? Byl méně spokojený, než ona?

      "Blaine, co se děje?" Zeptala se Riley poněkud roztřeseným hlasem.

      Po odmlce Blaine řekl, "Riley, prostě se necítím ... bezpečně."

      Riley se snažila najít smysl toho, co Blaine říká. Byla všechna vřelost a náklonnost, kterou sdíleli během schůzky včera večer, náhle pryč? Co se mezi nimi stalo, že se všechno změnilo?

      "Já – já to nechápu," zakoktala. "Co tím myslíš, že nemáš pocit bezpečí?"

      Blaine zaváhal a pak řekl, "Myslím, že je třeba koupit si zbraň. K ochraně domu."

      Jeho slova s Riley trhla. Toto nečekala.

      Ale možná jsem to měla čekat, pomyslela si.

      Seděla u stolu naproti němu a viděla jizvu na jeho pravé tváři. Měl ji od loňského listopadu z Rileyna domu z toho, jak se snažil ochránit April a Gabrielu před pomstychtivým útočníkem.

      Riley si vzpomněla na hrozný pocit viny, který pocítila, když poté uviděla Blaina v bezvědomí na nemocniční posteli.

      A teď tu vinu cítila opět.

      Bude se Blaine někdy s Riley cítit bezpečně? Bude mít někdy pocit, že jeho dcera by mohla být v bezpečí?

      A byla zbraň tím, co opravdu potřeboval, aby se cítil bezpečněji?

      Riley zavrtěla hlavou.

      "Já nevím, Blaine," řekla. "Já nejsem velký fanoušek ozbrojených civilistů se zbraněmi v jejich domech."

      Jak ta slova byla venku, Riley si uvědomila, jak povýšenecky to znělo.

      Z Blainova výrazu nemohla usoudit, zda se urazil, nebo ne. Zdálo se, že čekal, až řekne víc.

      Riley upila kávu, aby si srovnala své myšlenky.

      Řekla, "Věděl jsi, že statisticky domácí zbraně vedou k vraždám, sebevraždám a úmrtí víc, než úspěšná domácí obrana? Ve skutečnosti hrozí majitelům zbraní obecně větší riziko, že se stanou obětí vraždy víc než lidé, kteří nemají vlastní zbraně."

      Blaine přikývl.

      "Ano, vím o tom," řekl. "Provedl jsem nějaký výzkum. Také vím o zákonech sebeobrany Virginie. A že se zde mohou zbraně volně nosit."

      Riley nesouhlasně uklonila hlavu.

      "No, jsi lépe připraven, než většina lidí, kteří se rozhodnou koupit zbraň. I tak ... "

      Její slova utichla. Nechtěla říct, co má na mysli.

      "Co je to?" Zeptal se Blaine.

      Riley se dlouze a zhluboka nadechla.

      "Blaine, chtěl by sis koupit zbraň, kdybych nebyla součástí vašeho života?"

      "Ach, Riley –"

      "Řekni mi pravdu. Prosím."

      Blaine seděl a zíral chvíli na svou kávu.

      "Ne, nechtěl," řekl nakonec.

      Riley se natáhla přes stůl pro Blainovu ruku.

      "To jsem si myslela. A jsem si jistá, že chápeš, jak se cítím. Moc mi na tobě záleží, Blaine. Je hrozné vědět, že váš život je mnohem nebezpečnější kvůli mě."

      "Chápu," řekl Blaine. "Ale já chci, abys mi ty řekla o něčem pravdu. A prosím neber si to špatně."

      Riley se tiše připravila na cokoliv, na co se jí Blaine zeptá.

      "Jsou tvoje pocity opravdu dobrý argument proti mému záměru koupit zbraň? Chci tím říct, není to fakt, že jsem ve větším nebezpečí než průměrný občan, a že bych měl být schopen bránit sebe a Crystal – a možná i tebe?"

      Riley trochu pokrčila rameny. Cítila, že je smutné to přiznat sama sobě, ale Blaine měl pravdu.

      Kdyby se kvůli zbrani cítil bezpečněji a spolehlivěji, měl by ji mít.

      Také si byla jistá, že by byl jako majitel zbraně velmi zodpovědný.

      "No dobře," řekla. "Pojďme dokončit snídani a jdeme nakupovat."

      *

      Později toho rána Blaine vešel s Riley do obchodu se zbraněmi. Blaina hned napadlo, že dělá chybu. Netušil, kolik nebezpečných zbraní může být na stěnách a ve skleněných vitrínách. Nikdy předtím ze zbraně nevystřelil – pokud napočítal plastovou zbraň, kterou měl jako dítě.

      Do čeho jsem se to pustil? pomyslel si.

      Velký, vousatý muž v kostkované košili procházel mezi zbožím.

      "Jak vám mohu pomoci?" zeptal se.

      Riley řekla, "Hledáme něco pro domácí ochranu pro mého přítele."

      "No, určitě máme něco, co vám bude vyhovovat," řekl muž.

      Blaine se pod jeho pohledem cítil v rozpacích. Domníval se, že ne každý den sem přivádí atraktivní žena svého přítele, aby mu pomohla vybrat si zbraň.

      Blaine si nemohl pomoci a cítil se trapně. Dokonce se cítil trapně i z toho, že je v rozpacích. Nikdy sebe nevnímal jako muže, kteří o svém mužství pochybuje.

      Blaine se snažil sám vzpamatovat ze svého podivného pocitu, prodavač zbraní se souhlasně podíval na Rileynu vlastní zbraň.

      "Ten Glock Model 22, který máte, je moc pěkný kousek, madam," řekl. "Profesionální obhájkyně práva, že ano?"

      Riley se usmála a ukázala mu svůj odznak.

      Muž ukázal na řadu podobných zbraní ve vitríně.

      "No, váš Glock mám přímo tady. Docela dobrý výběr, pokud se zeptáte mě".

      Riley se podíval na zbraně a pak se podívala na Blaina, jako by se chtěla zeptat na jeho názor.

      Blaine nemohl dělat nic jiného než pokrčit rameny a červenat se. Přál si, aby byl strávil stejnou