Ztracená . Блейк Пирс

Riley vstoupila do jejího domu, místo vypadalo děsivě prázdné.

      "Jsem doma," zavolala.

      Ale nikdo neodpověděl.

      Kde jsou všichni? Začínala pociťovat paniku.

      Bylo možné, že Shane Hatcher proklouzl přes veškeré zabezpečení?

      Riley si nedokázala představit, co by se stalo, kdyby se mu to podařilo. Její puls a dýchání se zrychlilo, když přispěchala do obývacího pokoje.

      Byly tu všechny tři děti – April, Liam a Jilly. April a Liam hráli šachy a Jilly hrála videohru.

      "Copak jste mě neslyšeli?" zeptala se.

      Všichni tři se na ni podívali s prázdným výrazem. Samozřejmě se všichni soustředili na to, co dělali.

      Chystala se dětí zeptat, kde je Gabriela, když za sebou uslyšela hlas své hospodyně.

      "Vy jste doma, Señora Riley? Byla jsem dole a slyšela jsem vás vejít."

      Riley se usmála na statnou guatemalskou ženu.

      "Ano, právě jsem přijela," řekla a dýchalo se jí snadněji.

      S příjemným úsměvem se Gabriela otočila a zamířila do kuchyně.

      April vzhlédla od hry, kterou hrála s Liamem.

      "Je všechno v pořádku, mami? Vypadáš trochu rozrušeně."

      "Jsem v pořádku," řekla Riley.

      April obrátila svou pozornost zpět na hru.

      Riley na okamžik žasla, jak zrale vypadá její patnáctiletá dcera. April byla štíhlá, vysoká a měla tmavé vlasy a Rileyny oříškově hnědé oči. April si prošla větším nebezpečím a ohrožení života, v posledních několika měsících, než by bylo zdrávo. Ale zdálo se, že je na tom nyní poměrně dobře.

      Riley se podívala na Jilly, menší dívku s olivovou pletí a velkýma tmavýma očima. Riley byla v procesu adoptování. V tento okamžik Jilly seděla před velkou obrazovkou a střílela na padouchy.

      Riley se trochu zamračila. Neměla ráda násilné videohry. Co se jí týče, podněcovaly násilí – zejména násilí se zbraní – byly příliš atraktivní a příliš upravené. Věřila, že mají obzvlášť špatný vliv na kluky.

      Riley zvažovala, zda tyto hry nejsou, ve srovnání s Jillynou vlastní zkušeností, neškodné. Tato třináctiletá dívka si prožila skutečné hrůzy. Když Riley našla Jilly, snažila se prodat své tělo z čirého zoufalství. Díky Riley Jilly měla šanci na lepší život.

      Liam zvedl hlavu od šachovnice.

      "Ahoj, Riley. Napadlo mě ..."

      Zaváhal, než položil otázku.

      Liam byl nováčkem v domácnosti. Riley neměla v úmyslu vysokého chlapce s protáhlým obličejem, rudými vlasy a modrýma očima adoptovat. Ale zachránila ho před opilým otcem, který jej zbil. Teď potřeboval někde bydlet.

      "Copak, Liame?" Zeptala se Riley.

      "Nebude vadit, když půjdu zítra na šachovou soutěž?"

      "Mohla bych jít taky?" Zeptala se April.

      Riley se opět usmála. Liam a April spolu chodili, když sem Liam přišel přebývat v obývacím pokoji, ale slíbili, že vztah prozatím dál rozvíjet nebudou. Musí být hermanos solamente, jak to řekla Gabriela – pouze jako bratr a sestra.

      Riley měla Liama ráda, o to víc kvůli pozitivnímu vlivu bystrého chlapce na April. April se začala zajímat o šachy a cizí jazyky a učení obecně.

      "Samozřejmě můžete jít, oba dva," řekla.

      Ale pak ji zavalily obavy. Vyndala svůj mobil a našla nějaké fotky Shana Hatchera a ukázala je všem třem dětem.

      "Ale musíte si dávat pozor na Shana Hatchera," řekla. "Máte tyto fotky taky ve vašich telefonech. Pamatujte si přesně, jak vypadá. Kontaktujte mě ihned, když uvidíte někoho, kdo vypadá jako on."

      Liam a April se podívali překvapeně na Riley.

      "To všechno jsi nám už předtím říkala," řekla Jilly. "A na ty fotky jsme se podívali snad tisíckrát. Změnilo se něco?"

      Riley se na okamžik zamyslela. Nechtěla děti vystrašit. Ale cítila, že je potřebuje varovat.

      "Obdržela jsem před chvílí zprávu od Hatchera," řekla. "Byla to ..."

      Znovu zaváhala.

      "Byla to hrozba. To je důvod, proč chci, abyste se měli na pozoru."

      Riley překvapilo, když se na ni Jilly zašklebila.

      "Znamená to, že musíme zůstat doma, až jarní prázdniny skončí?" zeptala se.

      Riley byla udivena Jillynou nonšalancí. Také se krátce zamyslela – možná měla Jilly správný nápad. Měla by držet děti mimo školu? A neměli by Liam a April jít zítra na šachovou soutěž?

      Než si to mohla promyslet, April řekla, "Nebuď hloupá, Jilly. Samozřejmě, že budeme dál chodit do školy. Přece nezastavíme naše životy."

      Pak se April otočila k Riley a dodala, "To není skutečná hrozba. I já to vím. Vzpomínáš, co se stalo v lednu?"

      Riley si to pamatovala až příliš dobře. Hatcher zachránil April a Rileyna bývalého manžela Ryan před vrahovou pomstou proti Riley. Také si vzpomněla, jak Shane Hatcher dodal vraha Riley svázaného a s roubíkem, aby si to s ním vyřídila dle vlastního uvážení.

      April pokračovala, "Hatcher nám neublíží. Vystavil se mnoha problémům, aby mě zachránil."

      April má možná pravdu, pomyslela si Riley. Přinejmenším se týče jí a ostatních dětí. Ale i tak byla ráda, že byli venku rozmístěni agenti.

      April trochu pokrčila rameny a dodala, "Život jde dál. My všichni musíme pokračovat v tom, co děláme."

      Jilly řekla, "A to platí i pro tebe, mami. Je dobře, že ses vrátila domů brzy. Máš spoustu času, aby ses připravila na dnešní večer."

      Riley se chvíli nemohla rozpomenout, co má Jilly na mysli.

      Pak jí to došlo – dnes večer měla rande se svým hezkým bývalým sousedem, Blainem Hildrethem. Blaine byl vlastníkem jedné z nejhezčích neformálních restaurací zde ve Fredericksburgu. Měl v úmyslu přijít a vyzvednout Riley a dopřát jí skvělou večeři.

      April vyskočila na nohy.

      "Hej, to je pravda!" řekla. "Pojď, mami. Pojďme nahoru a já ti pomůžu vybrat něco na sebe."

      *

      Později toho večera Riley seděla na terase v Blainově Grillu při svíčkách a těšila se z nádherného počasí, skvělého jídla a okouzlující společnosti. Naproti seděl u stolu Blaine, jako vždy hezký jako obrázek. Byl jen o něco mladší než Riley, štíhlý a fit, s mírně ustupujícími vlasy, ale tím se vůbec netrápil.

      Riley jej také pokládala za příjemného společníka. Když jedli lahodnou večeři, těstoviny s rozmarýnovým kuřetem, povídali si o aktuálních událostech, vzpomínali na dávné časy a cesty a dění ve Fredericksburgu.

      Riley byla potěšena, že jejich rozhovor se nikdy nedotkl tématu práce u ÚACH. Neměla náladu ani o tom přemýšlet. Zdálo se, že to Blaine vycítil a tématu se vyhýbal. Jedna věc, kterou měla Riley opravdu ráda, byla