Ztracená . Блейк Пирс

se změnily."

      Musel mít pocit, jako by se svět zbláznil.

      A možná se zbláznil, pomyslela si Riley.

      "Je nám strašně líto, že se toto stalo," řekla Riley.

      Pak ona a Jenn zamířily zpět k vykopané jámě.

      Teagueův tým měl teď tělo přikryté na nosítkách. Nejistě se pohybovali přes obdělanou půdu k vozidlu patologa.

      Teague se přiblížil k Riley a Jenn. Promluvil v tom jeho zdánlivě věčném monotónním tónu.

      "Abych odpověděl na vaši otázku, jak zemřela ... dobře jsem se podíval a byla ubitá, zasažena více než jednou. Tak to je ono."

      Beze slova se otočil a odcházel ke svému týmu.

      Jenn se zlostně zasmála.

      "No, to zní, jako že ohledání už bylo podle něj provedeno," řekla. "Je opravdové zlatíčko."

      Riley zavrtěla hlavou ve zděšeném souhlasu.

      Pak šla za Sinardem a zeptala se, "Bylo u těla něco nalezeno? Kabelka? Mobilní telefon?"

      "Ne," řekl Sinard. "Ten, kdo to udělal, si to musel nechat u sebe."

      "Agentka Rostonová a já se potřebujeme co nejdříve setkat s dívčinou rodinou."

      Velitel Sinard se trochu zamračil.

      "To bude pěkně těžké," řekl. "Její táta, Drew, tu byl před chvílí k identifikaci těla. Byl ve velmi špatném stavu, když odcházel."

      "Chápu," odvětila Riley. "Ale je to opravdu nezbytné."

      Velitel Sinard přikývl, vytáhl klíč z kapsy a ukázal na nedaleké auto.

      "Domnívám se, že vy dvě budete potřebovat vlastní vozidlo," řekl. "Moje auto můžete používat, co tu budete. Pojedu napřed v policejním voze a ukážu vám, kde žijí Philbinsovi."

      Riley nechala Jenn převzít klíče a řídit. Brzy následovali Sinardovo policejní auto směrem k městečku Angier.

      Riley se zeptala své nové partnerky, "Jaké jsou v tuto chvíli tvé myšlenky?"

      Jenn jela chvíli mlčky, zatímco nad otázkou přemýšlela.

      Pak řekla, "My víme, že oběti bylo sedmnáct let – v rámci věkového rozmezí asi poloviny obětí tohoto druhu trestné činnosti. Je to stále neobvyklý případ. Většina obětí sériových sexuálních predátorů jsou prostitutky. Tato může spadat do deseti procent, kde jsou oběťmi nějací blízcí známí."

      Jenn se znovu odmlčela.

      Pak dodala, "Více než polovina těchto typů vražd jsou vraždy uškrcením. Ale trauma z tupé rány je druhou nejčastější příčinou smrti. Takže v tomto smyslu nemusí být tato vražda atypická. Přesto toho musíme ještě hodně zjistit. Nejdůležitější otázkou je, zda máme co do činění se sériovým vrahem."

      Riley chmurně souhlasně přikývla. Jenn neřekla nic, co už nevěděla, ale ať už byly její pochybnosti o nové partnerce jakékoli, alespoň byla dobře informována. A obě čelily možnosti hrozné odpovědi na tuto poslední otázku, obě doufaly, že odpověď zní "ne".

      Během několika jízdy následovaly Sinarda do Angieru a jely po hlavní třídě. Riley neviděla nic, čím by se odlišovala od ostatních hlavních ulic, které viděla na Středozápadě - nevýrazné a bezcharakterní řady obchodů, některé z nich staré a některé z nich nové. Zjistila, že postrádají i nejmenší náznak šarmu nebo starobylosti. Riley měla z města stejný dojem, jaký měla při jízdě přes zvlněnou prérii – pocit, že se za pozlátkem středozápadní ucelenosti skrývá něco temného.

      Svým myšlenkám téměř propůjčila hlas. Ale rychle si připomněla, že to není Bill, který sedí po jejím boku, ale mladá žena, kterou sotva znala a pořád nevěděla, zda jí může důvěřovat.

      Bude Jenn Rostonová sdílet s Riley stejné pocity, nebo je bude dokonce chtít slyšet?

      Riley neměla žádnou možnost to zjistit, a to jí vadilo.

      Bylo těžké nemít partnera, ke kterému mohla volně promlouvat, vyjadřovat své myšlenky, jak přicházely, ať už dávaly smysl, nebo ne. Bill jí scházel každým okamžikem víc a víc – a Lucy stejně tak.