Ztracená . Блейк Пирс

loni na podzim, tady v kancelářích Jednotky pro analýzu chování. Lucy měla kotník v sádře, ale její úsměv byl jednoduše rozzářený, oslňující a kontrastoval s její hladkou hnědou kůží. Lucy byla zraněna při jejím prvním případu, který řešila s Riley a jejím partnerem, Billem Jeffreysem. Ale Lucy odvedla skvělou práci a věděla to, a stejně tak Riley a Bill. To byl důvod, proč se Lucy usmívala.

      Riley se trochu chtěla ruka, když v ní držela mobil.

      Lucy byla nyní po smrti – zastřelena vyšinutým odstřelovačem.

      Lucy zemřela v Rileyně náručí. Ale Riley věděla, že Lucyna smrt není její vina.

      Přála si, aby se Bill cítil stejně. Její partner čerpal v současné době povinné volno a nedařilo se mu vůbec dobře.

      Riley se otřásla, když si vzpomněla, co se přihodilo.

      Situace byla chaotická a místo zastřelení odstřelovače Bill postřelil nevinného člověka, který se snažil pomoci Lucy. Naštěstí muž nebyl zraněn těžce a nikdo mu za jeho činy nepřičítal vinu a Riley už vůbec ne. Riley ho nikdy neviděla tak zničeného pocitem viny a traumatem. Riley přemýšlela, jak rychle se bude moci vrátit do práce, nebo jestli se vůbec vrátí.

      Riley se stáhlo hrdlo, když si vzpomněla, jak držela Lucy v náručí.

      "Máš před sebou skvělou kariéru," pověděla jí Riley. "Zůstaň s námi, Lucy. Zůstaň s námi."

      Ale bylo to beznadějné. Lucy ztratila příliš mnoho krve. Riley cítila, jak z Lucyna těla prchá život, dokud nebyl úplně pryč.

      A nyní začaly téct Riley po tvářích slzy.

      Její vzpomínky narušil známý hlas.

      "Agentko Paige ..."

      Riley vzhlédla a spatřila Sama Florese, laboratorního technika s černými obroučkami brýlí. Stál v otevřených dveřích.

      Riley potlačila vzdechnutí. Spěšně si otřela slzy a otočila telefon displayem na stůl.

      Ale ze Samova výrazu viděla, že zahlédl, co si prohlížela. A to byla poslední věc, kterou by si přála.

      Mezi Samem a Lucy začínal vznikat vztah a její smrt jej těžce zasáhla. Pořád vypadal jako by měl zlomené srdce.

      Nyní Flores smutně pohlédl na Riley, ale Riley si oddechla, protože se nezeptal, od čeho ji vyrušil.

      Místo toho řekl, "Jsem na cestě na schůzku. Jdeš taky?"

      Riley přikývla a Sam na ni kývl.

      "No, hodně štěstí, agentko Paige," řekl a pak pokračoval v cestě.

      Riley si pro sebe zamumlala ...

      "Jo, hodně štěstí."

      Zdá se, že Sam se dovtípil, že jej bude pro tuto schůzku potřebovat.

      Nastal čas dát se dohromady a čelit tomu, co přijde.

      *

      O malou chvíli později Riley seděla ve velké konferenční místnosti obklopené takovým množstvím personálu ÚACH, než jaké čekala, včetně techniků a vyšetřovatelů různé kapacity. Ne všechny tváře byly znám, a ne všechny z byly přátelské.

      Právě teď by se mi opravdu hodil spojenec, pomyslela si.

      Rozhodně jí chyběla Billova přítomnost. Opodál seděl Sam Flores, ale vypadal příliš schlíple, než aby jí právě teď poskytl nějakou podporu.

      Nejméně přátelskou tváří ze všech byla zvláštního agenta, velitele Carla Waldera, který seděl u stolu přímo naproti ní. Muž s dětinským, pihovatým obličejem se díval sem a tam, střídavě na Riley a písemnou zprávu, kterou měl před sebou.

      Hněvivým hlasem řekl, "Agentko Paige, snažím se pochopit, co se tady děje. Schválili jsme požadavek na agenty, kteří budou nestále hlídat váš dům. Zdá se, že to má něco společného s Shanem Hatcherem a jeho nedávnými aktivitami, ale nejsem si jistý přesně jak nebo proč. Vysvětlete mi to, prosím."

      Riley těžce polkla.

      Věděla, že toto setkání bude řešit její vztah s Shanem Hatcherem, brilantním a nebezpečným uprchlým vězněm.

      Také věděla, že úplné a upřímné vysvětlení by znamenalo konec její kariéry.

      Nebo by dokonce mohla jít do vězení.

      Řekla, "Agente Waldere, jak vím, Shane Hatcher byl naposledy viděn v chatě, kterou vlastním, v Appalačských horách."

      Walder přikývl a čekal, až Riley řekne více.

      Riley věděla, že si musí zvolit slova velmi opatrně. Až donedávna měli ona a Hatcher tajnou dohodu. Na oplátku za pomoc Riley v osobní věci se Riley zavázala nechat Hatchera ukrývat se v chatě, kterou zdědila od jejího otce.

      To byl pakt s ďáblem a Riley se na něj ohlížela se studem.

      Riley pokračovala, "Jak také víte, Hatcher unikl FBI týmu rychlého nasazení, který obestoupil mou chatu. Mám důvod si myslet, že se objeví v mém domě."

      Walder na ni nedůvěřivě zamrkal.

      "Proč si to myslíte?"

      "Hatcher je mnou posedlý," řekla Riley. "Teď, když byl spatřen, jsem si docela jistá, že se bude snažit mě dostat. Pokud ano, agenti kolem mého domu mají dobrou šanci jej chytit."

      Riley se uvnitř trochu přikrčila.

      V nejlepším případě to byla pravda jen zpola.

      Skutečný důvod, proč si přála mít kolem jejího domu agentky, byl aby chránili ji a její rodinu.

      Walder chvíli seděl a bubnoval prsty o stůl.

      "Agentko Paige, říkáte, že je Hatcher vámi posedlý. Jste si jistá, že tato posedlost není vzájemná?"

      Riley se při tomto nařknutí trochu naježila.

      Ulevilo se jí, když její přímý nadřízený, Brent Meredith, promluvil. Meredith měl, jako vždy, obavy vzbuzující přítomnost, se svými tmavými, hranatými rysy a jeho přísným pohledem. Ale Rileyn vztah k Meredithovi byl vždy uctivý, i přátelský. Často byl v těžkých dobách jejím spojencem.

      Doufala, že to jednou bude právě teď.

      Řekl, "Veliteli Waldere, myslím, že žádost agentky Paige o přítomnost agentů v jejím domě je opodstatněná. Nesmíme si nechat ujít i sebemenší možnost přivést Hatchera před soud."

      "Ano," řekl Walder. "A já nejsem spokojen s tím, že jsme věděli přesně, kde je, ale on i tak utekl." Walder se napřímil v křesle, zíral přímo na Riley a zeptal se, "Agentko Paige, varovala jste Hatchera o týmu rychlého nasazení, který se kolem něj objevil?"

      Riley mohla slyšet v místnosti povzdechy.

      Mnoho lidí nemělo odvahu jí takovou otázku položit. Ale Riley musela potlačit smích. To byla jedna otázka, kterou mohla odpovědět pravdivě. To byl důvod, proč měla důvod se Hatchera teď obávat.

      "Ne, to jsem neudělala," řekla pevně a podívala se Walderovi zpříma do očí.

      Walder nejprve sklopil oči. Obrátil se k Jennifer Rostonové, mladé afroamerické ženě s krátkými rovnými vlasy, která hleděla na Riley intenzivníma tmavýma očima.

      "Máte otázky, agentko Rostonová?" zeptal se.

      Rostonová