Dokonalá Lež. Блейк Пирс

vynaložila mnohem větší úsilí se s ním spojit, ačkoli odpovědi se jí dostalo jen výjimečně. Usoudila proto, že se stále vypořádává se svými problémy, a nechala mu prostor, aby se dal dohromady. Teď se však zdálo, že je s ním vše v nejlepším pořádku.

      „Rád vidím, že je naše speciální sekce vražd tohoto krásného rána v tak dobré náladě,“ zahřměl Decker, čímž vyplašil všech pět mužů a jednu ženu, kteří k jednotce patřili. Detektiv Alan Trembley, jenž vypadal stejně roztržitě jako obvykle, dokonce upustil svou bulku.

      Speciální sekce vražd měla na starosti případy s vysokým profilem, zejména ty, které budily mimořádnou pozornost u médií. To znamenalo spousty vražd s větším počtem obětí a sériovými vrahy. Jednalo se o prestižní povolání a Hernandez v něm byl považován za elitu.

      „Podívejme, kdo se nám to vrátil,“ zaradoval se detektiv Callum Reid. „Nevěděl jsem, že dnes nastupujete zpátky do služby. Teď bude mít tenhle lapák konečně zase nějakou úroveň.“

      „Víte,“ odvětila Jessie, která se rozhodla pokračovat ve stejném duchu, v jakém se skupinka bavila doposud, „vy byste mohl mít taky úroveň, Reide, kdybyste si každých deset vteřin neupšoukl. To není moc vysoká laťka.“

      Všichni se hlasitě rozesmáli.

      „To je o to vtipnější, že je to pravda,“ prohlásil Trembley vesele a neučesané blonďaté kadeře mu přitom na hlavě nadskakovaly smíchem. Postrčil si brýle, jež mu na nose neustále klouzaly dolů.

      „Jak se cítíš, Jessie?“ zeptal se Hernandez, když se všechen ten povyk utišil.

      „Zvládám to,“ odpověděla a snažila se, aby to nevyznělo příliš chladně. „Ty taky vypadáš, že se lepšíš.“

      „Pracuju na tom,“ přitakal. „Pořád mám ještě pár škrábanců a bolístek. Jak ale neustále vykládám tady kapitánovi, kdyby mě pustil zpátky do akce, určitě bych dokázal pořádně zaskórovat. Už mě nebaví trčet na střídačce, trenére.“

      „To se nikdy neohraje, Hernandezi,“ utrousil Decker nevrle, očividně podrážděný jeho týmovou analogií. „Huntová, dám vám pár minut, abyste se tu znovu zabydlela. Pak si projdeme vaše případy. Mám tu hezkých pár nevyřešených vražd, kterým by prospělo, kdyby se na ně někdo podíval čerstvýma očima. Možná že nám perspektiva profilistky odhalí něco nového. Vás ostatní čekám za pět minut ve své kanceláři s aktuálním hlášením o vašich případech. Mám dojem, že máte moc volného času.“

      S bručením se sám vydal ke své pracovně. Zbytek týmu začal sbírat své spisy a Hernandez sebou plácl na židli naproti Jessie.

      „Copak ty nemáš co hlásit?“ chtěla vědět.

      „Zatím nemám žádné vlastní případy. Jenom se vším pomáhám ostatním. Jenže teď jsi zpátky i ty, tak bychom mohli společnými silami zahnat Deckera do kouta a přinutit ho, aby nás taky někam poslal. Když se dáme dohromady, tak tvoříme jednoho skoro úplně zdravého člověka.“

      „Jsem ráda, že jsi v tak dobrém rozpoložení,“ poznamenala Jessie a zoufale se pokoušela se zarazit, než dodá něco dalšího. Ovšem bez úspěchu. „Škoda, žes mi nedal vědět dřív, že jsi v pořádku. Takhle jsem tě nechávala být, protože jsem si myslela, že se potýkáš s vlastními problémy.“

      Hernandezův úsměv při jejích slovech rychle pohasl. Zdálo se, že zvažuje, jak na ně zareagovat. Zatímco čekala na jeho odpověď, musela si Jessie navzdory svému podráždění přiznat, že se o sebe i při uzdravování z vážných úrazů a vzpamatovávání z rozvodu očividně dobře stará.

      Vypadal, že má věci pod kontrolou. Ani jediný pramínek jeho krátkých černých vlasů mu netrčel špatným směrem. V hnědých očích měl bystrý a soustředěný výraz. A i přes jeho zranění se mu nějakým způsobem podařilo zůstat ve formě. Jeho obvykle stoosmdesáticentimetrová, devadesátikilogramová postava možná shodila pět kilo, nejspíš ale kvůli tomu, jak těžko se mu muselo jíst poté, co mu rozřízli žaludek. Ve svých jedenatřiceti letech si však stále udržoval vypracovaný vzhled muže, který často posiluje.

      „Jo, když už jsme u toho,“ začal, a přivedl ji tím zpátky do přítomnosti. „Chtěl jsem ti zavolat, jenže se zrovna děly nějaké věci a já nevěděl, jak o nich mluvit.“

      „Jaké věci?“ vyptávala se nervózně. Vůbec se jí nelíbilo, jakým směrem se tenhle rozhovor ubíral.

      Hernandez sklopil oči, jako by přemýšlel, jak jí o té očividně citlivé záležitosti co nejlépe povědět. Uplynulo nejméně pět sekund, než se na ni znovu podíval. Právě otvíral pusu, když vtom se ze své kanceláře vyřítil Decker.

      „Ve Westlake North máme přestřelku gangů,“ zakřičel. „Místo činu je stále aktivní. Už došlo ke čtyřem úmrtím a neupřesněnému počtu zranění. Potřebuji protigangovou jednotku, SWAT a HSS, aby se okamžitě vydaly na cestu. Všichni do práce, lidi!“

      KAPITOLA TŘETÍ

      V hlavním sále se to najednou začalo hemžit aktivitou. Většina policistů vyskočila a vrhla se k úschovně taktické výzbroje, kde popadli silnější zbraně a neprůstřelné vesty. Jessie s Hernandezem si vyměnili nejisté pohledy. Ani jeden nevěděl, co dělat. Ryan se zrovna začal zvedat ze židle, když ho kapitán Decker okřikl.

      „Ať vás to ani nenapadne, Hernandezi. Vy se k téhle situaci v žádném případě nepřiblížíte.“

      Hernandez se sesunul zpátky na židli. Se zájmem a tichou žárlivostí společně sledovali živý pohyb na stanici. Po pár minutách to kolem nich utichlo a zbývající personál se znovu pustil do práce. Sotva před pár momenty se místností ve spěchu míhalo padesát lidí. Nyní jako by se ocitli ve městě duchů. I s Jessie a Hernandezem nezůstalo na stanici víc než deset osob.

      Jessie vedle sebe zničehonic uslyšela hlasité žuchnutí. Obrátila zrak k jeho zdroji a spatřila kapitána Deckera, jenž jí na stůl právě hodil půl tuctu tlustých spisů.

      „Tady máte případy, na které chci, abyste se podívala,“ oznámil jí. „Doufal jsem, že si je s vámi projdu, jenže teď budu mít na pár hodin evidentně plné ruce práce jinde.“

      „Nějaké novinky o té přestřelce?“ vyzvídala.

      „Střelba skončila. Jakmile tam dorazila naše auta, všichni se rozeběhli. Počet mrtvých stoupl na šest, samí příslušníci nepřátelských gangů. Plus mínus dvanáct dalších lidí je zraněných. Oblast obchází zhruba třicet policistů a tucet detektivů. O SWAT jednotkách nemluvě.“

      „A co já?“ ozval se Hernandez. „Jak vám můžu pomoct, kapitáne?“

      „Vy pokračujte na případech svých kolegů, dokud se nevrátí. Vsadím se, že vám budou velice vděční. Já se teď musím vrátit k téhleté záležitosti s gangy.“

      Nato odspěchal do své kanceláře a nechal je o samotě s horou papírování.

      „Mám dojem, že je na nás hnusný schválně,“ zabručel Hernandez.

      „Nechceš dokončit, cos předtím nakousl?“ nadhodila Jessie, přestože se napůl bála, jestli na něj moc netlačí.

      „Teď ne,“ odpověděl. Z hlasu se mu okamžitě vytratila veškerá předchozí lehkost. „Možná později, až vypadneme z kanclu a nebude to tak… hektické.“

      Jessie