Dokonalá Lež. Блейк Пирс

není v žádné pobřežní jeskyni, ale v potem zbrocené posteli ve svém bytě v centru Los Angeles. Ve spaní se na ní z nějakého důvodu vzpřímeně posadila.

      Zalétla očima k hodinám, jež jí prozradily, že je dva padesát jedna v noci. Bolest v zádech jí nepřivodila nedávná bodná rána, zato poslední hodina fyzioterapie, kterou si včera musela vytrpět. Za přetrvávající rozbolavělost ovšem vděčila svému otci a jeho skutečnému útoku před osmi týdny.

      Tehdy ji totiž pořezal od spodního okraje pravé lopatky až skoro po ledvinu. Jeho nůž přitom hladce projel svaly i šlachami. Po následné operaci jí na památku zůstalo třicet sedm stehů.

      Jessie se opatrně zvedla z postele a zamířila do koupelny. Jakmile stanula před zrcadlem, pustila se do povrchového hodnocení svých zranění. O jizvu na levé straně břicha, o kterou se jí přičinil její bývalý manžel ve spolupráci s pohrabáčem, sotva zavadila pohledem. Stejně tak neplýtvala pozorností ani na dlouhé jizvě, jež se jí táhla podél klíční kosti a již jí v dětství zanechal nůž jejího otce.

      Místo toho se zaměřila na četná čerstvější zranění, která utržila, když se se svým otcem utkala v souboji na život a na smrt. Xanderovi se povedlo ji pořezat hned několikrát, obzvlášť na nohách, kde jí způsobil jizvy, jichž se nikdy nezbaví a kvůli nimž se v plavkách jen stěží vyhne šokovaným pohledům.

      Nejhůř dopadlo pravé stehno, kam ji bodl při svém posledním, neúspěšném pokusu se vymanit ze sevření jejích kolen, kterými mu bušila do spánků. Jessie už sice nekulhala, pořád však pociťovala mírnou bolest pokaždé, když na zraněnou nohu přenesla váhu, což znamenalo při každém kroku. Její fyzioterapeutka sice tvrdila, že se to během příštích pár měsíců zlepší, zároveň ji však varovala, že jí nůž poranil nerv, a tak nelze s jistotou říci, zda se někdy zahojí úplně.

      Jessie přesto dostala povolení vrátit se do práce a znovu se ujmout své role forenzní psycholožky pro LAPD. Nazítří ji čekal první den zpátky ve službě. To také nejspíš vysvětlovalo, kde se vzala ta mimořádně živá noční můra. Poslední dobou jich měla spoustu, tahle ale s přehledem trumfla všechny ostatní.

      Svázala si své po ramena dlouhé, hnědé vlasy do ohonu a pronikavýma zelenýma očima si prohlížela vlastní obličej. Ten se zatím obešel bez jizev a stále jí od lidí získával komplimenty. Kvůli své štíhlé, atletické postavě a téměř stoosmdesáticentimetrové výšce si ji navíc často pletli se sportovní modelkou. Jessie nicméně silně pochybovala, že bude v blízké době předvádět spodní prádlo. I tak ovšem musela zkonstatovat, že na někoho, komu bude co nevidět třicet a kdo si prošel tím, čím ona, si nevede až tak špatně.

      Vydala se do kuchyně, napustila si sklenici vody a posadila se ke snídaňovému pultu, smířená s tím, že už toho dneska moc nenaspí. Na probděné noci byla ostatně zvyklá z dob, kdy ji pronásledovali hned dva sérioví vrahové. Teď ale ležel jeden z nich pod drnem a druhý se podle všeho rozhodl nechat ji na pokoji. Teoreticky by jí tedy nemělo nic bránit v tom, aby svůj spánkový deficit dohnala. Zdálo se však, že to tak nefunguje.

      Částečně za to mohla skutečnost, že si nemohla být stoprocentně jistá, zda je i druhý sériový vrah, který o ni jevil zájem, Bolton Crutchfield, doopravdy nadobro pryč. Všechno tomu nasvědčovalo. Od té doby, kdy ho naposledy spatřila před osmi týdny, po něm nebylo ani vidu ani slechu. Nezanechal po sobě jedinou stopu.

      A co víc, sama věděla, že k ní chová i jakousi nevražednou náklonnost. Během těch několika výslechů, kterým ho podrobila v jeho cele, než z ní uprchl, se jí s ním podařilo navázat jisté spojení. Popravdě řečeno ji hned dvakrát varoval před hrozbami jejího vlastního otce, ačkoli tím u svého někdejšího mentora upadl v nemilost. Tak či tak se nyní zdálo, že na ni zapomněl. Tak proč to nedokázala i ona? Proč si jednou nemohla dopřát pořádně prospanou noc?

      Zčásti to zřejmě bylo proto, že neuměla nikdy nic nechat jen tak plavat. Zčásti zase to, že ji do jisté míry stále sužovala fyzická bolest. A zčásti s největší pravděpodobností i to, že se zhruba za pět hodin znovu vrátí do služby, kde bude skoro určitě pracovat po boku detektiva Ryana Hernandeze, k němuž měla mírně řečeno komplikovaný vztah.

      Jessie si rezignovaně povzdechla a oficiálně povýšila z vody na kávu. Zatímco čekala, až se dovaří, přecházela po bytě, svém třetím za poslední dva měsíce, a kontrolovala, zda jsou všechny dveře a okna bezpečně zamčené.

      Tohle měla být její nová, napůl trvalá adresa a Jessie s ní byla vcelku spokojená. Potom, co v rychlém sledu vystřídala několik sterilních obydlí doporučených americkou maršálskou službou, jí konečně dovolili, aby se k místu svého dlouhodobého pobytu vyjádřila i ona sama. Maršálové jí pomohli její nynější příbytek najít a zabezpečit.

      Byt se nacházel ve dvacetipatrové budově pouhých pár bloků od jejího posledního skutečného bytu v módní části centra L. A. Na rozdíl od její bývalé rezidence ji hlídal celý bezpečnostní tým, ne jen jeden strážce ve vstupní hale. Službu měli vždy tři bezpečnostní pracovníci, z nichž jeden dohlížel na parkovací garáž a druhý pravidelně obcházel jednotlivá poschodí.

      Garáž navíc střežila brána, u které dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu hlídkoval vrátný. Všichni zaměstnanci, již se na této pozici střídali, byli policisté ve výslužbě. Speciální vchod pro návštěvníky měl v sobě zabudovaný detektor kovů. K výtahům i bytům se člověk dostal, pouze pokud měl přístupový čip a odpovídající otisk prstu. Každé patro v celém komplexu, včetně prádelny, posilovny a bazénu, sledovalo několik bezpečnostních kamer. Každý byt disponoval tlačítky pro spuštění poplachu a přímé spojení s ochrankou. A to byla teprve opatření, která poskytovala budova.

      Nepatřila k nim tedy její služební zbraň ani další bezpečnostní prvky, jež jí maršálové pomohli zavést přímo v jejím bytě. Ty zahrnovaly nerozbitná a neprůstřelná skla do oken a posuvných dveří na terasu, dvojité vchodové dveře, které by z pantů dokázalo vyrazit jen policejní beranidlo, a vnitřní kamery s detektory pohybu a teploty, jež mohla zapínat a vypínat prostřednictvím svého telefonu.

      Jessie se však nejvíc líbila poslední bezpečnostní vlastnost jejího nového příbytku. A sice, že ležel ve třináctém patře, které jako v mnoha jiných domech teoreticky vůbec nemělo existovat. Ve výtahu pro něj nebylo tlačítko. Služební výtah tam sice zastavoval, jenže ten mohli lidé používat pouze v doprovodu bezpečnostního strážce. Pokud se tam chtěl člověk dostat normálním způsobem, musel vystoupit ve dvanáctém nebo čtrnáctém patře a na hlavní chodbě otevřít nenápadné dveře s nápisem „přístup ke služebnímu panelu“.

      Za těmito dveřmi se opravdu nacházela malá místnost se služebním panelem. Ovšem na druhé straně z ní také vedly další dveře, tentokrát označené cedulí „sklad“, jež šlo otevřít jedině speciálním přístupovým čipem. Za nimi se skrývalo schodiště do třináctého patra, ve kterém bylo stejně jako ve všech ostatních poschodích osm bytů.

      Obyvatelé těchto bytových jednotek si však očividně vysoce cenili svého soukromí, bezpečnosti nebo obojího. Přestože tu zatím bydlela teprve týden, stihla už Jessie na chodbě narazit na jednu známou televizní herečku, kontroverzního moderátora rádiové talk show a právníka, proslulého odhalováním podvodů.

      Jessie si poměrně přilepšila svým rozvodem, a tak si s cenou nedělala hlavu. LAPD s maršálskou službou jí navíc pomohli získat