Dokonalá Lež. Блейк Пирс

zásobování své kuchyně, působila její koupelna přesně opačným dojmem. Na stolní desce se povalovaly hromady líčení, mezi nimi i otevřená paleta očních stínů a několik rtěnek. V rohu byly hned vedle malé lahvičky parfému pohozené dva kartáče na vlasy a jeden hřebínek.

      Lékárnička překypovala volně prodávanými léky jako Advil, Benadryl a Pepto-Bismol, neskrývala však žádné prášky na předpis. Ve sprše měla oběť pár poloprázdných šamponů a kondicionérů, odličovač, žiletku a gel na holení a kostku zjemňujícího mýdla.

      Sotva Jessie místnost opustila, znovu na ni dolehl ten silný puch, který před ní dočasně zamaskovaly vůně v koupelně. Naposledy přejela pohledem po chodbě, přičemž se opět pozastavila nad tím, jak zdi nezdobí absolutně nic osobního.

      „Než přejdeme do ložnice,“ obrátila se na Wayna, „povězte mi, kolik jsem toho vypozorovala správně. Taylor Jansenová je svobodná běloška, atraktivní a má těsně před třicítkou nebo těsně po ní. Pracuje kousek odsud a často cestuje. Nemá mnoho přátel. Hrozně si potrpí na detaily. A má dost peněz na to, aby mohla bydlet na lepším místě než tady.“

      Wayne na okamžik vytřeštil oči. Pak odpověděl.

      „Bylo jí přesně třicet,“ upřesnil. „Měla narozeniny minulý měsíc. Je to běloška a vypadá to, že byla moc pěkná. Kousek odsud opravdu pracuje, v posilovně o necelý blok dál. Co se týče jejích vztahů, to ještě prověřujeme. Její kolega, ten, co ji našel, ovšem tvrdí, že teď s nikým nechodila. Je dole v policejním autě a opakuje svoji výpověď, jestli si s ním chcete promluvit. O jejím cestování a financích vám toho moc neřeknu, ale on možná ano.“

      „Strašně rádi bychom si s ním popovídali, až tady skončíme,“ přisvědčil Ryan, načež se otočil k Jessie. „Jsi připravená jít dovnitř?“

      Jessie přikývla. Neušlo jí, že popis Taylor Jansonové mohl až na pár výjimek klidně patřit jí. Třicet jí bude za pár týdnů. Byt v centru města měla zařízený ve stejně spartánském stylu jako tenhle, a ne proto, že by si ho neměla čas vyzdobit. Své dobré přátele by dokázala spočítat na prstech jedné ruky. A pokud pomine své nedávno ukončené manželství s mužem, který se ji pokusil zabít, nemá v současné době ani ona, navzdory své konverzaci s Ryanem, žádný vážný vztah. Kdyby zítra umřela, lišila by se zběžná analýza vyšetřujícího profilisty nějakým způsobem od ženy, jež spočívala za dveřmi této ložnice?

      „Chcete taky?“ nabídl jí Wayne, zatímco si kolem nosních dírek mazal krém s eukalyptovým aroma. Pomáhalo to přebít ten příšerný zápach, který zanedlouho ještě zesílí.

      „Ne, díky,“ odmítla Jessie. „I když to není nic příjemného, potřebuju, aby mi při vstupu na místo činu všechny smysly fungovaly naplno. Pokud zablokuju jeden pach, mohlo by mi to zakrýt i jiný, důležitý.“

      „No, je to váš žaludek,“ poznamenal Wayne, pokrčil rameny a otevřel dveře.

      Jessie svého rozhodnutí téměř okamžitě zalitovala.

      KAPITOLA PÁTÁ

      Ten puch se málem nedal vydržet. Žena musela být mrtvá přinejmenším dva nebo tři dny. Ležela na posteli bez přikrývky, oděná ve fitness legínách a sportovní podprsence. Její poloha ani pokoj sám o sobě nijak nenaznačovaly, že by tu došlo k fyzickému souboji. Nic neleželo převržené na podlaze. Nic nebylo rozbité. Její oblečení působilo nenarušeně. Na těle neměla žádné viditelné škrábance ani jiná zranění.

      To samozřejmě ještě nic nedokazovalo. Jestli se tu odehrálo něco nekalého, měl pachatel spoustu času před odchodem místnost uklidit a dát Taylor trochu do kupy. S tím by jim měly pomoci otisky prstů na různých objektech v pokoji, včetně těla. Na první pohled se ovšem zdálo, že je vše na svém místě.

      Jessie přistoupila k posteli, aby si oběť lépe prohlédla. Tým z oddělení soudního lékaře, který se právě chystal mrtvolu zabalit do pytle, zdvořile ustoupil o krok zpět.

      Obličej Taylor Jansenové byl zmodralý a opuchlý. Oči měla zavřené. Kdysi ploché břicho, na němž žena očividně tvrdě pracovala, bylo nyní nafouklé – důsledek plynů, které se jí v těle po smrti nahromadily. Jessie dokázala i navzdory jejímu nynějšímu stavu poznat, že byla za života velice krásná.

      „Sahal na ni někdo?“ zajímal se Ryan.

      „Kromě snímání otisků ne,“ ujistil je Wayne.

      „Vypadá, jako by umřela, když dřímala,“ poznamenal Ryan. „Není divu, že se za první příčinu považovala sebevražda. Možná že v těch lahvičkách v kuchyni nejsou jenom vitamíny. Jsem moc zvědavý, co se dozvíme z toxikologické zprávy.“

      Jessie se naklonila ještě blíž a spatřila na Taylořině zapěstích a krku vybledlé modřiny. Vzhledem k tomu, jak nabobtnalá a bezbarvá byla nyní její kůže, dalo se jen stěží určit, před jakou dobou k nim přišla. Kdyby Jessie musela hádat, řekla by, že je utržila mnohem dřív než před dvěma dny.

      „Okno a vchodové dveře byly otevřené celou dobu?“ vyptávala se Jessie. „Nebo je někdo otevřel až potom, co se našla?“

      „Okno prý bylo podle jejího kolegy pootevřené, když sem přišel. Tvrdil, že zaklepal na dveře a pokusil se jimi dostat dovnitř. Jenomže byly zamčené, a tak tam vlezl oknem.“

      Jessie přikývla, odvrátila se od Taylořina těla a zamířila k její skříni. Odstrčila posuvné dveře a nakoukla dovnitř. Zdálo se, že tři čtvrtiny jejího šatníku tvoří cvičební úbory a spodní prádlo. Podívala se zpátky na Ryana a strážníka Wayna.

      „Rozhodně si musíme promluvit s jejím kolegou,“ prohlásila.

*

      Vin Stacey zkroušeně seděl na zadním sedadle policejního auta zaparkovaného před komplexem.

      „Zadrželi jste ho?“ zeptala se Jessie znuděně vyhlížejícího policisty, který stál u auta.

      „Ne. Jenom jsme ho požádali, aby nikam nechodil, dokud nepřijdete dolů a nepromluvíte si s ním.“

      „Ví, že nemusí čekat v autě? Protože mně to připadá, jako by si myslel, že ho zatýkáte.“

      „Úplně jsme mu povahu naší žádosti neupřesnili,“ přiznal policista ostýchavě. „Prostě jsme mu řekli, ať počká v autě na další výslech.“

      „Takže on si myslí, že je zadržený?“ ujišťovala se Jessie nevěřícně.

      „Já nevím, jaký z toho má dojem, madam. My ho jen požádali.“

      Jessie se ohlédla na Ryana, kterého to podle všeho ani zdaleka nepopudilo tak jako ji.

      „Tobě to nevadí?“ obořila se na něj.

      „Jo,“ přisvědčil. „Nemůžu ovšem popírat, že jsem tuhle taktiku v minulosti taky použil. Je to způsob, jak zařídit, aby někdo zůstal na místě, aniž bys ho musela formálně zadržovat.“

      „Ale já myslela, že už není podezřelý,“ protestovala Jessie.

      „Všichni jsou podezřelí. Vždyť to znáš.“

      „No dobře,“ připustila Jessie. „Jenže on tam mezitím sedí a celý svět kolem něj chodí v domnění, že ho za něco zatkli.“

      „To abychom to napravili,“ odvětil Ryan bezvýrazně.

      Jessie se na něj zamračila a otevřela