Svezení. Блейк Пирс

ale začala přemýšlet více o současnosti.

      Arizona.

      Vůbec nic o ní nevěděla.

      Většinu svého života strávila mezi zelenými kopci ve Virginii. Co ji asi v tak odlišné části země čeká?

      KAPITOLA PÁTÁ

      Po přistání ve Phoenixu si Riley a Crivaro vzali zavazadla a postupovali směrem ven k terminálu. V příletové hale čekalo asi dvacet lidí na pasažéry z letadla. Nebylo pochyb o tom, kdo z nich čeká právě na ně.

      Muž s vřelým výrazem ve tváři a lehce načervenalým obličejem energicky mával na Crivara. Riley předpokládala, že to bude Harry Carnes. Vedle něj stála statná žena. Ruce měla založené na hrudi a ve tváři měla zamračený výraz. Riley si domyslela, že tato ne úplně šťastně se tvářící žena bude Harryho manželka.

      Muž přivítal Crivara srdečným objetím a Crivaro oběma manželům představil Riley. Žena se jmenovala Jillian. Riley odhadovala, že oba manželé budou přibližně ve věku agenta Crivara nebo o něco starší.

      Trochu ji znepokojilo, že oba na sobě měli tričko, džínové kraťasy a sandály. Ona a Crivaro měli bundy a oblečení do chladnějšího počasí.

      „Zavazadla máte?“ zeptal se Harry a prohlížel si, jak jsou oblečení.

      „Ne, jenom tyhle,“ odpověděl Jake a pozvedl své cestovní zavazadlo.

      Harry se rozesmál a řekl: „No, pak budeš mít čas s tím něco udělat.“

      Vzpomněla si, co během letu Crivaro říkal.

      „Počasí v Arizoně je touhle dobou dost lepší než ve Virginii.“

      Na počasí v Arizoně rozhodně vybavená nebyla. Odjížděli ve spěchu, takže si nemohla zabalit nic jiného. Možná si bude muset koupit něco na sebe. S tím, jaký má rozpočet, si toho ale nebude moci dovolit příliš.

      Možná to nebude problém, pomyslela si. Jestli se do Quantica vrátí brzy, tak by si měla vystačit s tím, co má.

      Následovali Harryho do nejbližšího občerstvení. Všichni se posadili ke stolu a objednali si sendviče k obědu.

      Crivaro se obrátil na Harryho: „Tak jsem tady. Pověz mi všechno, co víš.“

      Harry pokrčil rameny.

      „Kromě toho, co jsem ti řekl do telefonu, moc dalšího nevím. Včera byla nalezena mrtvola ženy na turistické trase poblíž Tunsboro, městečka severně odsud. Jmenovala se Brett Parmová. Zaujalo mě to, když jsem to slyšel ve zprávách, tak jsem zvedl telefon a zavolal policejnímu šéfovi v Tunsboro. Moc se mi nedařilo z něj dostat podrobnosti, ale nakonec mi sdělil alespoň něco. Zmínil se o řezných ranách, které měla žena na rukou – a také, že příčinou smrti bylo vykrvácení. Vykrvácela někde jinde a pak ji nechal u cesty. A v podstatě mi sdělil, ať se nepletu do vyšetřování.“

      „A to je přesně to, co hodláme udělat,“ poznamenala Jillian.

      Harry se naklonil přes stůl ke Crivarovi.

      „Mám z toho ten vážně podivný pocit, Jakeu. Je to úplně stejné jako vražda Erin Gibneyové před rokem. Vzpomínám, jak jsem se snažil pomoci policii v Gladwinu a jak jsem neuspěl.“

      Harry sklopil zrak a zamumlal: „Ani jsme nebyli k vyřešení nijak blízko.“

      Jillian si povzdechla a řekla Crivarovi: „Harry se cítí provinile. Kdyby prý tehdy vyřešil tu první vraždu, tak by se tahle ani nestala. Což je samozřejmě směšné. Můžeš mu to, Jakeu, nějak rozmluvit? Řekni mu, že nemá smysl se takto trápit.“

      Crivaro se na Harryho empaticky podíval. Zdálo se, že přesně ví, jak se cítí.

      „Jillian má pravdu. Nemůžeš si to vyčítat. I kdyby mezi oběma vraždami byla spojitost…“

      Harry ho náhle přerušil: „Jakeu, mezi těmi vraždami je spojitost. Cítím to v kostech.“

      Riley vyčetla z Crivarovi tváře, že o tom pochybuje.

      „Harry, mám za sebou víc případů vražd než ty,“ řekl Crivaro. „Ten pocit zodpovědnosti za něčí smrt moc dobře znám. Stejně jako ten pocit, když ti uniká vrah. Ale nemůžeš se tím nechat pohltit.“

      Natáhl se a položil kamarádovi ruku na rameno.

      „Ty jsi nikoho nezabil, Harry. Neneseš za to zodpovědnost. Není to tvá vina. Rozumíš, co ti říkám?“

      Harry si dlouze povzdechl a řekl Jakeovi a Riley: „Byl jsem policistou dost dlouho na to, abych si tohle všechno uvědomoval. Nikdy se nepodaří vyřešit všechny případy. Ale taky jsem v téhle práci byl dost dlouho na to, abych poznal, kdy se moje instinkty pletou a kdy ne. Tenhle případ, tahle poslední vražda, mi vážně nedá spát.“

      Odložil nedojedený sendvič zpátky na talíř a odsunul ho od sebe.

      „Jsem rád, že jste dorazili, abyste prověřili okolnosti tohohle případu,“ pokračoval. „Díky tomu se cítím mnohem lépe. Až dojíte sendviče, odvezu vás do Tunsboro.“

      Jillian šťouchnula Harryho do ramene a téměř zašeptala: „Počkej, Harry. Nikam nikoho vozit nebudeš. Musíme se vrátit zpátky do kempu.“

      Harry se na svou ženu obrátil s prosebným pohledem v očích.

      „No tak, zlato,“ odpověděl šeptem. „Tak moc nepospícháme. A Tunsboro je jen krátkou cestu odsud.“

      „Můžou si pronajmout auto,“ řekla Jillian. „Nezapomeň, že máme dohodu.“

      Harry se tvářil zahanbeně. Riley nechápala, co se to mezi nimi odehrálo. Všimla si, že Crivaro váhá, co má říct.

      Nakonec se Jillian přísně podívala na Jakea a řekla: „Harry se do tohohle plést nebude. Ať už jde o cokoli. Je v penzi. A my jsme na dovolené. Nechci, aby se zase zcela pohltil do práce, jako v případě vraždy Erin Gibneyové. Kvůli tomu z něj pak několik měsíců byla troska plná viny. A chci, aby tohle všechno bylo už za námi.“

      Harry zdráhavě přikývl a s nepatrným úsměvem řekl Riley a Jakeovi: „No, tak jste slyšeli, co řekla má drahá polovička. Drží mě zkrátka. Rád bych s váma pracoval, ale je to tak. Máme naplánovanou dovolenou a dneska míříme na jih k Národnímu lesoparku v Coronadu. Máme rezervaci v kempu Riggs Flat.“

      „A rušit ji nebudeme,“ dodala ostře Jillian. „Za žádnou cenu.“

      Harry jí stiskl ruku a uklidnil ji: „Samozřejmě, že ne, zlato. Ale máme dost času na to, abychom je odvezli do Tunsboro. Pak se vrátíme do kempu a odhlásíme. Je to to nejmenší, co pro ně můžu udělat, když přijeli až sem.“

      Jillian přísně koukala na Harryho.

      „Dobrá – ale jen pokud slíbíš, že si to po cestě nerozmyslíš.“

      Harry pozvedl pravou ruku.

      „Přísahám,“ řekl a rychle ji políbil.

      Jillian se usmála a zdálo to, že se mu povedlo ji uklidnit. Výhružně ukázala prstem na Crivara a dodala: „A ty se ho ani nepokoušej přemlouvat.“

      „To by mě ani nenapadlo,“ řekl Crivaro a uchechtnul se.

      Manželský pár se nyní zdál mnohem uvolněnější. Harry se dokonce vrátil ke svému nedojedenému sendviči. Během toho, co všichni jedli, navázal s Riley a Jakem přátelskou konverzaci. Jillian ho občas doplnila nebo opravila.

      Harry