Svezení. Блейк Пирс

zkřížil ruce na hrudi a dodal: „Podívejte, nemám problém vám přiznat, že jakmile dojde k vraždě v mém okrsku, beru to dost osobně. Neprospívá to turismu a příjmy z turismu tvoří v podstatě celou ekonomiku Tunsboro – alespoň od té doby, co zavřeli před léty doly. Můžete vzít jed na to, že s mými muži ten případ co nejdřív objasníme. Bez urážky, ale raději bych se obešel bez zásahu z Quantica.“

      Crivaro přikývl: „Tomu rozumím a respektuji to. Ale když už jsme tady, nevadilo by vám, kdybychom se podívali na místo činu? Mrkneme se, jestli zde budeme mít nějakou práci nebo ne – a jak to tak vypadá, tak nebudeme. Pak se vám můžeme klidit z cesty.“

      Websterovi se očividně trochu ulevilo.

      „To zní jako plán,“ řekl. „Shodou náhod, jsem se tam před chvílí akorát chystal. Takže vás tam můžu vzít.“

      Riley a Jake následovali Webstera ven z policejní stanice a nasedli do jeho auta.

      Když vyjížděli ven z města, Riley přemýšlela nad tím, jak zemřela Brett Parmová.

      „Byla pořezaná a vykrvácela někde jinde.“

      Riley si vybavila poslední případ, na kterém s Crivarem pracovala, a otřásla se hrůzou. V jejich předešlém případě zabíjel vrah své oběti pomocí ostnatého drátu. Stejně jako nyní, i jeho oběti vykrváceli pomalu k smrti. Tahle podobnost ji znepokojila.

      Přemýšlela také nad tím, co před chvílí prohlásil Crivaro.

      „Pak se vám můžeme klidit z cesty.“

      Myslel to skutečně vážně?

      Riley neměla sebemenší ponětí, jestli má Harry pravdu a ty dvě vraždy mohou být propojené. Ale s jistotou věděla, že nedávno byla poblíž brutálně zavražděná žena.

      Copak od toho mohou jen tak odejít?

      Skutečně poletí zpět do Quantica, aniž by se tomu pokusili přijít na kloub?

      Přestávalo jí to připadat jako reálná možnost.

      Ale co když na tom Crivaro bude trvat?

      Bude se muset smířit s jeho rozhodnutím, ať už bude jakékoli. A zatím nedal vůbec najevo, že by měl o tento případ zájem.

      Možná to bylo tím, že zvláštní agent Jake Crivaro už za ty dlouhé roky služby v oddělení behaviorální analýzy viděl tolik vražd.

      No, pomyslela si, zvláštní agentka Riley Sweeneyová viděla za svůj život více vražd než většina lidí v jejím věku.

      A tohohle případu se vzdát nechtěla.

      KAPITOLA SEDMÁ

      Velitel Webster vyjel autem z Tunsboro a Riley cítila, jak v ní roste napětí.

      Jsou nervózní i ostatní? zajímalo ji.

      V Crivarově tváři se nedalo vyčíst, že by jeho zájem o případ stoupal. Seděl vepředu vedle velitele a spíš působil znuděně.

      Copak ho ten případ vůbec nezajímá? Ani po tom, co jsme se trmáceli až sem přes celou zemi?

      S povzdechem se Riley usadila na zadním sedadle. Doufala, že až dorazí na místo činu, její parťák trochu pookřeje.

      Webster se Crivara zeptal: „Ten týpek Harry Carnes – ten, co mi volal – vy ho znáte?“

      „Tak trochu,“ odpověděl Crivaro.

      Riley pochopila, že Crivaro nechce přiznat, že sem s Riley dorazili, aby vyhověl osobní prosbě svého starého přítele. Pravděpodobně bylo lepší nechat Webstera si myslet, že je sem poslala FBI oficiálně.

      „No, ten tu svou pusu vážně nezavře,“ řekl Webster. „Sotva jsem se za celý náš telefonát dostal ke slovu.“

      Riley si všimla, jak přes Crivarovu tvář přelétl úsměv. Nebylo těžké uhádnout, co si asi myslí.