Svezení. Блейк Пирс

jsou víc – jak se to říká?“

      „Rezervovaní,“ zavrčela Jillian. „Někteří jsou prostě plaší.“

      „Jo, to je ono, plaší,“ řekl Harry. „Někteří nejsou tak sdílní. A když vás spatří někdo takový, tak se vyplaší a nic z něj nedostanete. Takže bych vám radil, abyste pracovali v utajení a předstírali, že taky kempujete. Můžeš být třeba její strýček, nebo něco takového. Určitě víš, jak na to, ale tady by to mohlo být těžší, než se na první pohled zdá. Nejdřív si budete muset opatřit nové oblečení, oblečte se víc jako já a Jillian. A budete potřebovat vlastní přívěs nebo obytný vůz…“

      V tom okamžiku mu Crivaro rázně skočil do řeči: „Harry, já si přece nebudu kupovat karavan.“

      „Jo, to je jasný, ale můžete si nějaký pronajmout,“ sdělil mu Harry. „V okolí budou nějaké k dispozici. Ale poohlídni se po něčem alespoň trochu slušném, neber žádný vrak. Některé lepší kempy by vás se starým nebo polorozpadlým karavanem ani nepřijali. Šéf policie v Tunsboro vám určitě poradí, kde si můžete něco pronajmout.“

      Riley se nemohla ubránit tomu, aby jí myšlenka na to, že kempuje s Crivarem a předstírá, že je jeho neteř, nevykouzlila na tváři lehký úsměv. Byla to naprostá šílenost.

      Vždyť by nás museli hned prokouknout, řekla si v duchu.

      V Harryho neustávajícím přívalu rad se odrážel jeho zápal pro tento případ. Soudě dle Jillianina zasmušilého mlčení si toho jeho žena byla dobře vědoma.

      Zatímco Harry dál pokračoval v monologu o tom, jak mají Riley s Crivarem tento případ vyšetřovat, projížděli kolem golfových resortů a kovbojských rančů pro turisty v okolí města Tunsboro.

      Po příjezdu do Tunsboro nabyla Riley dojmu, že vjeli do starého městečka z doby westernu, který se někdo neúspěšně snažil zahalit do moderního hávu. Hlavní ulici lemovaly budovy s falešnými čtvercovými štíty. Před domy se nacházely vachrlaté verandy podepírané dřevěnými trámy. Sem tam byl některý dům nově natřený, ale jinak se nezdálo, že by ostatní byli připravené na moderní dobu a blížící se rok 2000.

      Betonový chodník, dlážděné ulice, semafory, a hlavně auta byly ve skutečnosti to, co se v tomto městě zdálo nepatřičné.

      Harry zaparkoval před policejní stanicí, která měla také zastaralé průčelí.

      Otočil se na Riley a Crivara.

      „Velitel Webster vás nebude očekávat. Neříkal jsem mu nic o tom, že jsem kontaktoval oddělení behaviorální analýzy. Mě zná alespoň z našeho hovoru po telefonu. Asi bych měl tedy jít s váma dovnitř a – „

      Jillian ho rázně přerušila: „Ani o tom nepřemýšlej, Harry.“

      Harry se otočil na svou ženu s prosebným výrazem v očích.

      „Byla by to jen minutka, zlato,“ řekl.

      „Ty to na minutku mít nebudeš a moc dobře to víš. Tady se rozloučíme s tvými přáteli a zamíříme zpátky k našemu přívěsu a budeme pokračovat k národnímu lesoparku v Coronadu. Tak to bude.“

      „Ale, zlato – „

      „Ne, žádný ‚ale‘, Harry. Jestli vlezeš dovnitř, tak si vezmu naše auto a odjedu pryč sama bez tebe.“

      Harry si povzdechl a nuceně se zasmál.

      „No, tak jste slyšeli mou drahou polovičku. Jak jsem říkal, drží mě zkrátka. My už teda pojedeme. Zlomte vaz, vy dva. A ještě jednou díky, že to prověříte.“

      Při vystupování z auta Riley zaslechla, jak Harry zamumlal: „A nezlobil bych se, kdybys mi dal vědět, jak se vše vyvíjí.“

      „Ani to nezkoušej!“ vyštěkla Jillian.

      Riley a Jake zůstali stát a sledovali, jak Harry se svou ženou odjíždí pryč z města.

      Riley si připadala zvláštně, že se najednou ocitla uprostřed takového starého malého města.

      Crivaro se očividně cítil podobně. Zadíval se do země, přešlápnul na místě a zakroutil hlavou.

      „Tohle je šílenost,“ řekl. „Neměli bychom se do toho vůbec vměšovat.“

      Riley se zasmála a řekla: „No, můj nápad to nebyl.“

      „Kromě toho,“ dodala. „Jediné, co jsme se skutečně dověděli, je, že Harry má ve všem pravdu.“

      Crivaro jí věnoval zlostný pohled a zavrčel: „No určitě se plete v tom, že my dva budeme kempovat. To je naprosto směšné. K tomu nikdy nedojde.“

      „Souhlasím,“ řekla Riley.

      Crivaro se otočil a zamířil k policejní stanici.

      „Tak jdeme, představíme se policejnímu veliteli.“

      Vstoupili dovnitř do malé policejní stanice. Recepční je poslala rovnou do kanceláře velitele Everetta Webstera. Když vešli do jeho kanceláře, seděl na kraji stolu a hovořil s jiným policistou. Zdálo se, že hovoří o něčem vážném.

      Riley si byla jistá, že spolu hovoří o vraždě, která se nedávno odehrála.

      Riley a Crivaro ukázali své odznaky a představili se. Webster zůstal s pusou dokořán.

      „Proboha,“ řekl. „Co tu sakra dělají federálové?“

      Crivaro odpověděl: „Pokud máme správné informace, tak poblíž jedné ze zdejších turistických stezek bylo nalezeno tělo zavražděné ženy.“

      Webster řekl: „No to jo, ale nikdo kvůli tomu nevolal FBI. Jde o místní případ a zvládneme to sami.“

      S přimhouřenýma očima pozoroval Riley a Crivara a nakonec řekl: „Tak počkat. Nejste tady na popud toho cvoka z Colorada, že ne? Ten chlap mi volal a snažil se mě přesvědčit, že existuje nějaká souvislost mezi touhle vraždou a jinou, ke které došlo před rokem.“

      Crivaro pokrčil rameny: „Chceme tu jen něco prověřit.“

      Webster zakroutil hlavou a obrátil se na druhého policistu: „Můžeš nám na chvíli nechat soukromí, Wally?“

      Wally přikývl a odešel z místnosti. Webster začal přecházet sem a tam před svým stolem. Podle Riley to nebyl příliš pohledný muž, velká brada vyčnívající dopředu a zkosené čelo mu dodávalo poněkud prehistorický vzhled jeskynního muže. V jeho pohledu ale byla patrná inteligence a ostražitost.

      Obrátil se na Riley a Crivara.

      „Podívejte se, nemám vůbec tušení, jak se tomu chlapovi podařilo přemluvit FBI, aby vás dva poslal, ale byla to naprosto zbytečná cesta a je mi líto, že s tím teď máte komplikace. Já a mí muži ten případ zvládneme.“

      „O tom nepochybuji,“ ujistil ho Crivaro příjemným hlasem. „Ale když už jsme tady, mohl byste nám o té vraždě něco povědět. Jsme z oddělení behaviorální analýzy a zdá se, že tohle není jen tak obyčejný vrah. Jen jsme si říkali, že bychom mohli být nápomocní.“

      „Oddělení behaviorální analýzy? No, je fakt, že ten případ je zvláštní, to musím uznat. Oběť se jmenovala Brett Parmová. Před chvílí jsem dotelefonoval, abych se o ní dověděl něco víc.“

      Webster si vzal do ruky nějaké poznámky ze stolu a nasadil si brýle na čtení.

      „Podle mých informací pracovala jako recepční u doktora