Dokonalá manželka. Блейк Пирс

si toho vážím, že podstupuješ takovou oběť.“

      „Je mi jasné, že to nakonec bude dobré,“ řekla potichu. „Jen je toho prostě moc najednou.“

      „A proto je dobře, že se zítra uvidíme s Teddym a Mel. Pomůže nám to. Jakmile s nimi obnovíme přátelství, budeme mít aspoň v sousedství někoho, na koho se můžeme obrátit, než se trochu zorientujeme. I když budeme znát jen dva lidi, hned bude ten přechod snadnější.“

      Široce zívl a Jessie věděla, že každou chvíli odpadne. Takové velké zívnutí obvykle znamenalo, že bude do minuty spát jako dudek.

      „Já vím, že máš pravdu,“ řekla, odhodlaná ukončit večer v příjemném duchu. „Jsem si jistá, že to bude skvělé.“

      „To bude,“ souhlasil Kyle líně. „Miluju tě.“

      „Taky tě miluju,“ odpověděla Jessie, nebyla si však jistá, zda ji ještě slyšel, než usnul.

      Naslouchala jeho hlubokému dýchání a snažila se ho využít, aby jí pomohlo usnout. Ticho ji znepokojovalo. Byla zvyklá při usínání slyšet ukolébavé zvuky centra města.

      Chybělo jí troubení aut, která dole projížděla ulicí, pokřikování chlápků z účtárny, co se opile potáceli z barů, zatímco se jejich výkřiky odrážely od mrakodrapů, i pípání couvajících dodávek. Všechen ten hluk jí celá léta sloužil jako bílý šum, který jí pomáhal usnout. Jediná náhrada, kterou teď měla tady, bylo tiché bzučení vzduchové filtrace v rohu ložnice.

      Občas se jí zdálo, že v dálce zaslechla skřípavý zvuk. Dům byl starý více než třicet let, a tak šlo podobné věci očekávat. Pokusila se o sérii hlubokých uklidňujících nádechů, jednak aby přehlušila ostatní zvuky a jednak, aby se uvolnila. Jedna myšlenka jí však neodbytně hlodala v hlavě.

      Opravdu si jsi jistá, že to tady bude tak skvělé?

      Ještě hodinu se s dotěrnou myšlenkou potýkala a snažila se ji provinile zahnat, než ji únava konečně přemohla a Jessie upadla do neklidného spánku.

      DRUHÁ KAPITOLA

      Navzdory nekonečnému křiku se Jessie pokoušela potlačit začínající bolest hlavy. Daughton, sladký, zato neuvěřitelně hlasitý tříletý syn Edwarda a Melanie Carlisleových, strávil posledních dvacet minut hraním hry s názvem Exploze, která z velké části sestávala z toho, že křičel „bum!“

      Ani Melanie („říkej mi Mel“), ani Edward (pro kamarády “Teddy”) nevypadali, že by je jeho přerušované výkřiky nějak vyváděly z míry, a tak i Jessie a Kyle předstírali, že je to pro ně naprosto normální. Seděli u Carlisleů v obývacím pokoji, aby si na chvilku popovídali, než vyrazí na plánovanou procházku na pozdní snídani v přístavu. Od domu Carlisleových to byly jen tři bloky.

      Kyle a Teddy si poslední půl hodinu povídali venku, zatímco Jessie se v kuchyni snažila lépe seznámit s Mel. Z jejich jediného předchozího setkání si ji pamatovala pouze matně, netrvalo to však ani pár minut a podařilo se jim najít společnou vlnu.

      „Poprosila bych Teddyho, aby něco ugriloval, ale nechci, aby se vám tu hned první týden udělalo zle,“ prohlásila Mel sarkasticky. „Bude mnohem bezpečnější, když se půjdeme najíst na pobřeží.“

      „Není to ten nejlepší kuchař na světě?“ zeptala se Jessie s lehkým úšklebkem.

      „Řeknu ti to tak. Pokud ti někdy bude chtít něco uvařit, předstírej, že máš na práci něco neodkladného. Protože jestli něco z toho, co uvaří, sníš, tak něco neodkladného zaručeně mít budeš.“

      „O čem to mluvíš, drahá?“ zeptal se Teddy, který s Kylem právě vcházel do dveří. Byl to břichatý chlápek s ustupujícími blonďatými vlasy a bledou pokožkou, jež budila dojem, že se na slunci musí během pěti minut úplně spálit. Jessie měla také pocit, že jeho osobnost by šlo v podstatě vystihnout stejnými slovy—oboje na ni působilo ochable a poddajně. Nějaký hluboký instinkt, který sice nedokázala popsat, ale za ty roky se mu naučila věřit, jí napovídal, že Teddy Carlisle je slabý muž.

      „Ale o ničem, zlato,“ opáčila jako by nic a mrkla na Jessie. „Jen předávám Jessie pár základních informací, jak přežít na Westport Beach.“

      „Aha,“ řekl. „Nezapomeň ji varovat před dopravou na Jamboree Road a Pacific Coast Highway. Občas je to tam pořádný opruz.”

      „To jsem měla na seznamu jako další,“ poznamenala Mel nevinně a zvedala se z kuchyňské barové stoličky.

      Zatímco kráčela do obýváku, aby z podlahy posbírala Daughtonovy hračky, Jessie si nemohla nevšimnout, jak se jí na útlém těle v tenisové sukni a polo tričku rýsují šlachovité svaly. Zatímco jedním rychlým pohybem sebrala ze země snad tucet autíček Matchbox, štíhlé bicepsy se jí působivě napnuly a na nohou jí vystoupily lýtkové svaly.

      Všechno, od jejích krátkých černých vlasů přes nezkrotnou energii až po hlas, v němž bylo zřetelně slyšet, že si s ní není radno zahrávat, však naznačovalo, že se jedná o drsnou a přímočarou holku z New Yorku. Koneckonců přesně to také byla, než se přestěhovala na západ.

      Jessie se okamžitě zalíbila, i když nemohla pochopit, co ji přitahovalo k takovému ňoumovi, jako byl Teddy. Trochu ji to užíralo. Velmi si zakládala na své schopnosti číst lidi, a tato zející díra v jejím neformálním profilu Mel ji lehce znepokojovala.

      „Můžeme vyrazit?“ zeptal se Teddy. I on měl na sobě slušné oblečení, volnou propínací košili a bílé kalhoty.

      „Hned jak přivedeš svého syna, budeme kompletní,“ ozvala se Mel ostře.

      Teddy, který byl na její tón očividně zvyklý, se beze slova vydal najít původce „explozí“. Uběhlo sotva pár vteřin, když jim k uším dolehlo pištění a Teddy se vracel s divoce zápasícím Daughtonem, jenž mu z rukou visel hlavou dolů.

      „Tati, přestaň!“ řval kluk.

      „Dej ho dolů Edwarde,“ zasyčela Mel.

      „Odmlouval,“ zabručel Teddy a postavil svého syna zpátky na zem. „Jen jsem mu musel připomenout, že se takové věci nedělají.“

      „No a co kdyby upadl a rozbil si hlavu?“ chtěla vědět Mel.

      „Tak by to pro něj byla cenná lekce,“ odpověděl Teddy nevzrušeně, evidentně s tím neměl žádný problém.

      Kyle se zachichotal a přestal, jen když ho Jessie probodla pohledem. Pokusil se svůj smích zakrýt zakašláním, ale už na to bylo příliš pozdě, a tak jen omluvně pokrčil rameny.

      Zatímco po dobře udržovaném chodníčku, který vedl souběžně s hlavní cestou, zamířili do přístavu, Jessie kriticky sledovala, jak jsou s Kylem oblečení v porovnání s jejich společníky. Dokonce i Daughton, který sice po otci zdědil jeho bledou pleť, ale po matce zase její tmavé vlasy, měl na sobě vyžehlené kalhoty a rolák. Kyle byl v šortkách a tričku a Jessie na sebe na poslední chvíli hodila volné jednoduché šaty.

      „Jsi si jistá, že jsme na brunch ve vašem klubu dostatečně nastrojení?“ obrátila se na Mel s obavami.

      „Ale s tím si nedělej starosti. Jste