Dokonalá manželka. Блейк Пирс

Jeho tričko bylo zpocené, ale když za ní přišel a sevřel ji v medvědím objetí vůbec jí to nevadilo.

      „A teď tu bydlíme,“ pošeptal jí do ucha, načež ji jemně políbil na krk. „Myslím, že si na oslavu zasloužíme drink, co říkáš?“

      „To rozhodně,“ souhlasila.

      „Šampaňské? Pivo?“

      „Asi pivo,“ navrhla Jessie „a Gatorade. Mám pocit, že moje tělo každou chvíli zkolabuje.“

      „Hned jsem zpátky,“ řekl Kyle a zamířil do kuchyně.

      Jessie se přesunula z jídelny do obýváku a padla na gauč. Cítila, jak se jí potem nasáklé tričko přitisklo na přehoz, jímž byla sedačka zakrytá. Byl pozdní srpen a dokonce i v pobřežní oblasti Orange County ve Westport Beach bylo počasí horké a lepkavé. Teplota se pohybovala nad hranicí třicítek.

      V porovnání s tím, jak bylo v centru Los Angeles, jež jim bylo do dnešního rána domovem, to samozřejmě bylo úplné nic. V obklopení asfaltu, betonu a zářících mrakodrapů Jessie často vykročila z bytu do pozdního léta, kde ji čekaly teploty nad čtyřicet stupňů. Tady to oproti tomu byl vlastně skoro chládek.

      Připomněla si, že to je přesně jedna z těch výhod, díky kterým odstěhovat se z města, jež tak milovala, dávalo smysl. Vyměnit vzrušení rušných ulic v LA za chladný oceánský vánek. Místo moderních nových restaurací navštěvovat přímořské kavárny. Místo jízdy metrem nebo Uberem na otevírání galerie se jít podívat na závody jacht v přístavu. A v neposlední řadě to byla také otázka peněz. Bude chvíli trvat, než si na to zvykne. Slíbila však svému manželovi, že si jejich nový život bude užívat a měla v úmyslu své slovo dodržet.

      Kyle vešel do místnosti, v rukou piva a Gatorade. Mokré tričko si mezitím sundal. Jessie předstírala, že si nevšímá jeho vypracovaných břišních svalů a hrudníku. Jak si jen dokázal udržet takovou postavu, když trávil nekonečné hodiny prací ve firmě? Nešlo jí to do hlavy, ale stěžovat si nehodlala.

      Přešel pokoj, podal jí její pití a posadil se vedle ní.

      „Věděla jsi, že máme ve spíži ledničku na víno?“ zeptal se.

      „Ano,“ řekla a nevěřícně se zasmála. „Copak sis toho nevšiml při našich posledních dvou prohlídkách domu?“

      „Měl jsem za to, že je to jen další skříň, tak mě nikdy nenapadlo ji otvírat. Až teď. Paráda, viď?“

      „Ano, paráda, krasavče,“ souhlasila a podivovala se nad tím, jak to, že jeho krátké blonďaté kadeře zůstávají vždycky perfektně na místě, bez ohledu na to, jak neupravený je jeho zbytek.

      „Ty jsi tady ta krásná,“ řekl a odhrnul Jessie ze zelených očí hnědé vlasy, které jí sahaly po ramena. Upíral na ni přitom své pronikavé modré oči. „Je dobře, že jsem tě dostal z LA. Už mě nebavilo dívat se na všechny ty hipstery v kloboucích, co se tě snažili sbalit.”

      „Pravda, ty klobouky nebyly nejlepší nápad. Skoro jsem jim neviděla do obličeje, jak se mám potom rozhodnout, jestli je někdo z nich můj typ?“

      „To je proto, že jsi Amazonka,“ prohlásil a předstíral, že kvůli jejímu jemnému škádlení vůbec nežárlí. „Každý chlap, který má míň jak 180 centimetrů, musí natáhnout krk, aby se na takového dlouhána, jako jsi ty, vůbec mohl podívat.“

      „Ty ale ne,“ zamumlala Jessie něžně a najednou zapomněla na všechny bolesti a přitáhla si ho k sobě. „K tobě vždycky vzhlížím já, fešáku.“

      Její rty se sotva dotkly těch jeho, když se ozval zvonek u dveří.

      „To si ze mě děláš srandu,“ povzdechla si.

      „Ty běž otevřít,“ navrhl Kyle, „a já si na sebe zatím hodím čisté tričko.“

      Jessie vykročila ke vchodovým dveřím, pivo v ruce. Byla to její malá rebelie za to, že ji příchozí přerušil uprostřed svádění. Když otevřela dveře, pozdravila ji energická zrzka. Vypadala, že musí být zhruba ve stejném věku jako Jessie.

      Byla pěkná, s malým knoflíkovým nosem, zářivými bílými zuby a šaty, které jí k tělu přiléhaly přesně tak, aby šlo vidět, že nikdy nevynechala lekci Pilates. V rukou držela podnos s něčím, co vypadalo jako domácí brownies. Jessie si nemohla nevšimnout obřího snubního prstenu na jejím prstu. V pozdním odpoledním slunci se blyštivě třpytil.

      Aniž by si pořádně uvědomovala, co dělá, začala Jessie ženu profilovat: něco přes třicet let, vdaná zamlada, dvě, možná tři děti, máma v domácnosti, ale se spoustou výpomoci, zvědavá, avšak neškodlivým způsobem.

      „Ahoj,“ řekla žena veselým hlasem. „Jsem Kimberly Minerová a bydlím naproti. Chtěla jsem vás jen přivítat v sousedství. Doufám, že neruším.“

      „Ahoj, Kimberly,“ odpověděla Jessie svým nejpřátelštějším novosousedským tónem. „Já jsem Jessie Huntová. Zrovna jsme dovnitř nastěhovali poslední krabice, takže ses trefila skvěle. A tohle je od tebe neskutečně milé. Doslova sladké! Brownies?“

      „Přesně tak,“ řekla Kimberly a podnos jí podala. Jessie si všimla, jak zjevně předstírá, že se nedívá na pivo, co má v ruce. „Je to taková moje specialita.“

      „Tak pojď dál a jednu si dej,“ nabídla Jessie, i když to byla ta poslední věc, o kterou v tuhle chvíli stála. „Omlouvám se, že je tady takový nepořádek a já a Kyle taky nejsme dvakrát upravení. Celý den jsme se potili. Popravdě právě hledá čisté triko. Můžu ti nabídnout něco k pití? Vodu? Gatorade? Pivo?“

      „Ne, díky. Nechci překážet. Vsadím se, že ještě ani nevíte, ve které krabici máte skleničky. Pamatuju si, jak to při stěhování probíhá. Trvalo nám to měsíce. Odkud jste se přistěhovali?“

      „Bydleli jsme v DCLA,“ řekla Jessie a když si všimla zmateného pohledu na Kimberlyině obličeji, dodala, „v centru Los Angeles. Měli jsme byt v okresu South Park.“

      „Co vás přivedlo do Orange County a našeho malého městečka?“

      „Kyle pracuje ve firmě pro správu majetku,“ vysvětlila Jessie. „Na začátku roku tu otevřeli satelitní kancelář a nedávno ji rozšířili. Je to pro ně velká věc, protože PFG je celkem konzervativní podnik. Každopádně ho požádali, aby jim to tu pomohl řídit. Tak jsme si řekli, že přišel vhodný čas na změnu, protože stejně přemýšlíme nad založením rodiny.“

      „Aha, s tím, jak je tenhle dům veliký, jsem si myslela, že už děti máte,“ přiznala Kimberly.

      „Ne, jen to bereme s optimismem,“ odvětila Jessie a snažila se zakrýt náhlé rozpaky, které k vlastnímu překvapení pocítila. „Ty děti máš?“

      „Dvě. Naší dceři jsou čtyři a synovi jsou dva roky. Vlastně jsem právě na cestě do školky, jdu je vyzvednout.“

      Přišel k nim Kyle, jednou rukou objal Jessie kolem pasu a druhou natáhl a podal ji Kimberly.

      „Ahoj,“ řekl přívětivě.

      „Ahoj, vítej,“ odpověděla. „Božínku, s vámi dvěma budou vaše budoucí děti hotoví obři. Cítím