Ztracená . Блейк Пирс

DEVÁTÁ

      Jak Riley kráčela po asfaltu k letadlu, začala se připravovat na její nový případ. Ale byla tu jedna věc, kterou potřebovala udělat předtím, než se do něj zcela ponoří.

      Poslala zprávu Miku Nevinsovi.

      Napiš mi, až se Bill objeví. Napiš mi, když se neobjeví.

      Oddechla si, když Mike okamžitě reagoval.

      Udělám to.

      Riley si řekla, že udělala vše, co pro Billa mohla právě teď udělat, a bylo na něm, aby co nejlépe využil její pomoci. Jestli někdo mohl pomoci Billovi vypořádat se s věcmi, které ho sžíraly, Riley si byla jistá, že to byl Mike.

      Stoupala po schodech do kabiny, kde už seděla Jenn Rostonová a pracovala na svém notebooku. Jenn vzhlédla a přikývla a Riley se posadila ke stolu naproti ní.

      Riley přikývla..

      Riley se pak při vzletu, a během stoupání letadla do cestovní nadmořské výšky, dívala z okna. Neměla ráda chladné ticho mezi ní a Jenn. Říkala si, zda ji možná Jenn také nemá v oblibě. Tyto lety byly obvykle dobré pro probrání detailů případu. Ale o tomhle toho opravdu nebylo moc co říct. Tělo bylo nalezeno konec konců teprve ráno.

      Riley si vyndala z tašky časopis a snažila se číst, ale nemohla svou pozornost zaměřit na slova. Mít Jenn naproti sobě bylo příliš rušivé. Místo toho tam Riley jen seděla a předstírala, že čte.

      To je v těchto dnech příběh mého života, pomyslela si.

      Předstírání a lhaní bylo náhle až příliš běžné.

      Jenn konečně zvedl hlavu od svého počítače.

      "Agentko Paige, to co jsem řekla na schůzce s Meredithem jsem myslela vážně," řekla.

      "Prosím?" Riley vzhlédla od svého časopisu.

      "O tom že jsem poctěna, že s vámi mohu spolupracovat. Byl to můj sen. Sleduji vaši práci od chvíle, kdy jsem začala na akademii."

      Chvíli Riley nevěděla, co říct. Jenn jí totéž řekla už předtím. Ale Riley zase nebyla z výrazu Jenn schopná říct, jestli je upřímná.

      "Slyšela jsem o vás velké věci," řekla Riley.

      I když to znělo nezúčastněně, alespoň to byla pravda. Za různých okolností by byla Riley nadšená, moci pracovat s inteligentní novou agentkou.

      Riley s chabým úsměvem dodala, "Ale já bych neměla velká očekávání, být vámi – není na tomto případu."

      "Dobře," řekla Jenn. "Zřejmě to ani není případ pro ÚACH. Nejspíš se vrátíme zpátky do Quantica ještě dnes večer. No, budou další případy."

      Jenn obrátila svou pozornost zpět k počítači. Riley přemýšlel,a zda pracuje na souborech Shana Hatchera. A samozřejmě si znovu říkala že neměla Jenn ten flash disk dávat.

      Ale jak tam seděla a přemýšlela o tom, něco si uvědomila. Měla-li Jenn skutečně v úmyslu ji zradit tím, že ji požádá o tyto informace, nepoužila by to už proti ní?

      Pamatovala si, co jí Jenn včera řekla.

      "Jsem si docela jistá, že chceme přesně totéž – chceme ukončit kriminální kariéru Shana Hatchera."

      Pokud to byla pravda, Jenn opravdu byla Rileyným spojencem.

      Ale jak si mohla být Riley jistá? Seděla tam a přemýšlela, zda by to mohla nakousnout.

      Neřekla Jenn o hrozbě, kterou obdržela od Hatchera.

      Byl důvod proč to neudělat?

      Mohla by Jenn nějakým způsobem pomoci? Možná, ale Riley se stále necítila připravena tento krok učinit.

      Mezitím se zdálo vyloženě divné, že její nová partnerka ji stále oslovovala agentko Paige a zároveň trvala na tom, aby jí Riley říkala křestním jménem.

      "Jenn," řekla.

      Jenn vzhlédla od svého počítače.

      "Myslím, že bys mi měla říkat Riley," řekla Riley.

      Jenn se trochu usmála a obrátil svou pozornost zpět k počítači.

      Riley odložila svůj časopis stranou a podívala se z okna na mraky pod sebou. Slunce jasně svítilo, ale Riley se vesele necítila.

      Cítila se strašně sama. Chyběl jí Bill, kterému důvěřovala a mohla se mu svěřit.

      A tolik jí chyběla Lucy, až ji to uvnitř bolelo.

      *

      Když letadlo pojíždělo na mezinárodní letiště Des Moines, Riley si mohla zkontrolovat svůj mobil. Byla ráda, když viděla vzkaz od Mika Nevinse.

      Bill je teď tady se mnou.

      Teď měla o jednu starost méně.

      Policejní automobil čekal před letadlem. Dva policajti z Angieru se představili pod palubními schůdky. Darryl Laird byl vytáhlý mladík kolem dvaceti a Howard Doty byl mnohem menší a bylo mu kolem čtyřicítky.

      Oba měli ve tvářích šokovaný výraz.

      "Jsme rádi, že jste tady," řekl Doty Riley a Jenn, když je doprovázeli k autu.

      Laird řekl, "Celá ta věc je jen ..."

      Mladší muž potřásl hlavou bez dokončení své myšlenky.

      Ti chudáci, pomyslela si Riley.

      Byli to obyčejní poldové z malého města. Vraždy se v malém městě jako Iowa nejspíš neodehrávaly příliš často. Možná starší polda někdy řešil jednu nebo dvě vraždy, ale Riley tušila, že ten mladík nic podobného nikdy neviděl.

      Jak se Doty rozjel, Riley požádala dva policisty, aby jí a Jenn sdělili vše, co se stalo.

      Doty řekl, "Dívčino jméno bylo Katy Philbin, bylo jí sedmnáct let. Student na střední škole Wilson. Její rodiče vlastní místní lékárnu. Hezká holka, každý ji měl rád. Starý George Tully narazil na její tělo právě dnes ráno, když se on a jeho chlapci se chystali na jarní výsadbu. Tully má farmu nedaleko od Angieru."

      Jenn se zeptala, "Máte představu, jak dlouho byla pohřbena?"

      "Budete se na to muset zeptat velitele Sinarda. Nebo patologa."

      Riley si vzpomněla na to málo, co jim Meredith byl schopen o situaci říci.

      "A co ta druhá dívka?" zeptala se. "Ta, která zmizela předtím?"

      "Holly Struthers bylo její jméno," řekl Laird. "Byla ... ehm, myslím, že je studentkou jiné střední školy, Lincolnu. Je nezvěstná asi týden. Celé město doufalo, že se dříve či později objeví. Ale teď ... no, myslím, že musíme jen doufat."

      "A modlit se," dodal Doty.

      Riley se pocítila zvláštní mrazení, když to řekl. Už ani nevěděla, jak často slýchávala lidé říkat, že se modlí, aby pohřešovaná byla zase živa a zdráva. Nikdy neměla dojem, že modlitba nějak pomůže.

      Cítí se kvůli tomu lidé lépe? říkala si.

      Nedokázala si představit, proč nebo jak.

      Bylo zářivé a brilantní odpoledne, když auto vyjíždělo z Des Moines a vyrazilo na širokou dálnici. Doty brzy odbočil na dvouproudovou silnici, která se táhla přes mírně