De sombra y terciopelo. Elena Buixaderas

con atención. Enseguida se levanta

       y se va

      a comer a la cocina.

      En la cocina hay pan con mantequilla

      y mostaza.

      Ahí vive la infancia.

      No soy yo. Otra persona

      chodil do lednice

      ujídat kaviár. Dětství: housenka a motýl,

      spojené jen

      informací –

      a to je detail, král Říše Memorie:

      detail působí bolest.

      Matko, to my

      přicházíme za mrtvými,

      kameníme každou vteřinou, jsme

      sochy z hořčice, jinak

      nemůžeme žít.

      iba a la nevera

      a comer el caviar. Infancia: oruga y mariposa,

      unidas únicamente

      por la información;

      eso es un detalle, rey del Imperio de la Memoria:

      el detalle conlleva dolor.

      Madre, somos nosotros

      los que nos aparecemos a los muertos,

      apedreamos cada segundo, somos

      estatuas de mostaza, de otra manera

      no podemos vivir.

      De Krvavý koleno (Petrov, 2005).

       Zvíře veliké, vylezlé

      Nelze se nabažit, nelze se vzdát, ještě je

      běh srdce a ohrada krve, hrad těla, pevný,

      [ale

      prostupný

      v prostupném hradu běhají lasičky s lesklýma očima

      a všechny šťávy a polibky

      vnitřních propojení

      drž mě

      a nepusť

      já končí tady, já

      nechce já

      já nechci sebe

      v polibku vyrvaném ze středu země, ze středu

      bytosti

      kůže je povrch

      sladká, vede

      dovnitř

      do malého tunelu

      kudy jezdí vlak

      a v básni bylo napsáno:

      „Čas odpočíval mezi stehny”

      ale to je už dávno

      čas se probudil

      je tady, zvíře

      veliké, vylezlé, koulí

      očima

      a žere nás a vybuchuje

      mezi stehny

       Animal grande, asomado

      No es posible hartarse, ni rendirse, aún está

      el galope del corazón y el redil de la sangre, el castillo del cuerpo,

      [firme pero

      accesible

      en ese castillo accesible corren comadrejas de ojos brillantes

      y todos los jugos y los besos

      de las conexiones interiores

      sujétame

      y no me sueltes

      el yo termina aquí, el yo

      no quiere al yo

      yo no me quiero a mí misma

      en un beso arrancado al centro de la tierra, al centro

      del ser

      la piel es la superficie

      dulce, conduce

      adentro

      a un pequeño túnel

      por donde va un tren

      y en un poema estaba escrito:

      «El tiempo descansaba entre los muslos»

      pero eso fue hace mucho

      el tiempo se despertó

      está aquí, animal

      grande, asomado, gira

      sus ojos

      y nos devora y explota

      entre los muslos

      De Tady za rohem to všechno je (Pulchra, 2011).

       Světový orloj je zadřený: Brusel

      Světový orloj je zadřený

      mrtvá liška na Boulevard du Triomphe

      na kraji parku

      mu vězí v soukolí,

      kterým prošlapávají naprázdno

      úředníci v eurooblecích

      se svými eurokufry.

      Hledím do zdi

      na tři připínáčky:

      na koleji Gándhí

      mě nečekalo

      ani prostěradlo.

      (Dormir à Bruxelles de manière originale.)

      A ty tři připínáčky

      mě připichují zpátky

      na kolej Větrník,

      k žlutočerveným kachličkám,

      do schizofrenních osmdesátých:

      Hlavně vylez ven,

       jdi se zvnějšnit

      do světa za oknem.

      Kdyby mi tehdy někdo řekl,

      že za čtvrt století

      poletím z letiště Václava Havla

      do hlavního města

      sjednocené Evropy,

      poslala bych ho do Bohnic.

      Evropský orloj je ale zadřený,

      i když liščí mládě u jezera

      nám další večer žralo z ruky

      a já dostala nový pokoj

       El reloj mundial está atascado: Bruselas

      El reloj mundial está atascado

      un zorro muerto en el Boulevard du Triomphe

      al borde del parque

      cuelga de su engranaje

      pisoteado en vano

      por