Obsidiáni. Морган Райс

měl celou dobu u sebe?“

      „Počkej. Uklidni se,“ řekla. „Nenech se unést. Chtěla jsem říct, že je to pokus o recept na Elixír. Tvoji rodiče byli lidé, Olivere. To ale víš, že? Neměli moc vidoucích. Tím pádem nemohli cestovat časem. Ale pohybovali se ve společnosti vidoucích. Chtěli zažít to, co vidoucí. Tady je důkaz, že se tvůj otec pokoušel stvořit vlastní Elixír. S ním by měl možnost cestovat časem, časovými osami i paralelními světy. Recept ale není dokončený. Otec neuspěl.“

      Olivera zalila vlna emocí. Nedokázal se vypořádat se všemi informacemi, které právě zjistil. Myšlenka na to, že se jeho smrtelní rodiče pokoušeli zjistit, jak cestovat časem, se mu zdála divná. Proč by mohli chtít cestovat časem? Vidoucí cestovali časem, aby chránili vesmír a jednotlivé časové osy. Bránili vesmír před zbloudilými vidoucími, kteří se snažili škodit. Lidé ale časem cestovat nemuseli. Bylo to nebezpečné i pro vidoucí, natož pro smrtelníky. Pro ty to musela být sebevražda.

      Nevěděl, jestli má cítit úlevu, že je recept jeho otce nedokončený, nebo ne. Kdyby Teddy Blue uspěl při tvorbě Elixíru, měl by teď Oliver možnost zachránit Esteřin život. Ale protože neuspěl, zachránil Teddy život sám sobě?

      Ředitelka Morettiová zaklapla zápisník. „Olivere, víš, že se nic neděje jen náhodou. Portál tě sem přivedl z nějakého důvodu. Na tomto místě bude Elixír objeven. Věřím, že tento zápisník je prvním krokem. Druhý krok udělám já.“

      Oliver se zvědavě zamračil. „Jak to myslíte?“

      „Jsem matematička, Olivere,“ vysvětlila ředitelka. „Nejlepší mozek, který ve vesmíru kdy byl. Mojí chytrosti se vyrovná jedině Einstein.“ Zabubnovala prsty o stůl a v očích se jí vzrušeně zablesklo. „Potřebuješ mé pokyny. Potřebuješ moje vědomosti. Když tě vycvičím, dokážeme společně dokončit recept.“

      „Já ale nemám čas,“ pronesl Oliver. „Nesnažím se najít Elixír, abych získal možnost cestování časem. Dělám to, protože mi profesor Ametyst řekl, že je to jediná možnost, jak vyléčit moji kamarádku z nemoci z cestování časem! Ona umírá.“ Zlomil se mu hlas. V duchu si představil Ester. Instinktivně sevřel amulet. „Nemám čas tu cvičit.“

      Ředitelka se odmlčela. Naklonila hlavu ke straně a chvíli si Olivera prohlížela. „Chápu.“

      Zdálo se, že ji zklamalo, že Oliver nepřijal její nabídku výcviku. Nechtěl ji urazit. Za jiných okolností by se té možnosti rychle chopil, rád by se naučil všechno, co mu geniální matematička, ředitelka Morettiová mohla předat. Prostě jen neměl čas.

      Hazel si nervózně mnula ruce. Zadívala se na Olivera s úzkostlivým výrazem v obličeji. „Není ale tohle naše jediná šance?“ zeptala se. „Elixír nebyl nikdy vytvořen. Portál nás sem zavedl, protože tu najdeme všechny dílky skládačky, které potřebujeme k jeho výrobě. Profesorka Morettiová je také určitě součástí té skládačky.“

      „Chápu, jak to myslíš,“ řekl Oliver. „Ale Ester zemře dřív, než se stihnu naučit vše, co je třeba.“

      „Je tu jeden rituál,“ vyhrkla ředitelka a přerušila tak jejich konverzaci.

      „Rituál?“ zeptal se Oliver. Nelíbilo se mu, jak to zní. Působilo to na něj děsivě. Možná dokonce nebezpečně.

      Ředitelka Morettiová pomalu přikývla. „Je to… jak bych to řekla… komplikovaná procedura. Ještě jsem ji nikdy neprováděla, ale je to možná naše jediná naděje.“

      Oliver byl stále nervóznější. A její slova ho nijak neuklidnila.

      „Co to obnáší?“ zeptal se a sám slyšel, jak se mu chvěje hlas.

      „Přenesu na tebe veškeré své vědomosti a dovednosti,“ vysvětlila. „Naučíš se tak všechno, co vím. Budeš mít přístup k mým vzpomínkám, dokonce i k těm podvědomým, které jsem už dávno zapomněla. Věřím, že pak budeš mít dost vědomostí k dokončení receptu na Elixír. Co říkáš?“

      Celá ta představa Olivera děsila. Ester ho ale potřebovala. Stejně tak i škola. A navíc mu ředitelka řekla, že bude znát její vzpomínky. A ona znala jeho rodiče. Možná mu její vzpomínky pomůžou v jejich hledání?

      „Bude to bolet?“ zeptal se Oliver.

      Ředitelka Morettiová nakrčila ret. „Nemyslím, že to bude příjemný zážitek,“ řekla. „Předpokládám, že to bude docela šokující.

      Oliver se podíval na své přátele.

      Walter přikývl, stejně jako Hazel, i když výraz v jejích očích prozrazoval, že má strach. Nakonec se Oliver podíval na Davida. Jemu naprosto důvěřoval.

      „Myslím, že je to dobrý nápad,“ pronesl David.

      Oliver spolkl knedlík, který se mu vytvořil v krku a obrátil se zpět k ředitelce Morettiové. Odhodlaně přikývl.

      „Dobrá. Udělám to. Podstoupím ten rituál.“

      KAPITOLA OSMÁ

      Chris nevěděl, co se děje. Jednu chvíli byl v kanceláři profesorky Obsidiánové, poslouchal její varování před dalším neúspěchem – ten by mu vysloužil pobyt v hrozivém pekle – a vzápětí byl tady… ať už to bylo kdekoli.