Dokonalý Dům. Блейк Пирс

TŘICÁTÁ OSMÁ

       KAPITOLA TŘICÁTÁ DEVÁTÁ

       KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ

       KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ PRVNÍ

      KAPITOLA PRVNÍ

      Eliza Longworthová dlouze upila ze svého šálku kávy. Pohled přitom upírala někam za Tichý oceán a obdivovala, jak překrásný výhled se jí rozkládá hned pod schody do ložnice. Občas si musela připomenout, jaké má štěstí.

      Penelope Wootenová, s níž se přátelila už dvacet pět let, seděla v lenošce vedle ní na terase, pod níž se rozprostíral kaňon Los Liones. Byl poměrně jasný březnový den a v dálce se vyjímal ostrov Catalina. Na levé straně viděla Eliza třpytivé střechy centra Santa Monicy.

      Bylo pondělní dopoledne. Děti vysadily v jeslích a ve škole a dopravní špička už opadla. Jediné, co teď obě dlouhodobé kamarádky měly až do oběda na programu, bylo povalovat se v Elizině třípatrovém sídle na úbočí Pacific Palisades. Kdyby se v té chvíli necítila tak blaženě, možná by si začala připadat i trochu provinile. Sotva se jí však ta myšlenka vkradla do hlavy, okamžitě ji zahnala.

      Na stresování budeš mít víc než dost času později. Dopřej si aspoň tuhle chviličku.

      „Dáš si ještě kafe?“ zeptala se Penny. „Stejně musím jít lulat.“

      „Ne, díky, zatím nepotřebuju,“ řekla Eliza, než s uličnickým úsměvem dodala, „mimochodem, víš, že ve společnosti dospělých tomu můžeš říkat čůrat, že jo?“

      Penny na ni místo odpovědi vyplázla jazyk a vstala. Své neskutečně dlouhé nohy přitom z lenošky svěsila jako žirafa, která se zvedá po vydatném zdřímnutí. Dlouhé, lesklé, blonďaté vlasy, mnohem stylovější, než Eliziny světle hnědé po ramena, měla svázané do módně praktického culíku. Stále vypadalajako modelka, která patří na přehlídkové molo. Tou ostatně také dlouhou dobu po svých dvacetinách byla, než tuto dráhu vyměnila za podstatně méně vzrušující, ovšem i méně šílený život.

      Zamířila dovnitř a nechala Elizu o samotě s jejími myšlenkami. Navzdory svému nejlepšímu úsilí se v hlavě téměř okamžitě vrátila k rozhovoru, jenž se mezi nimi odehrál před pouhými pár minutami. Znovu si ho přehrála, jako by ho měla zapnutý na opakování, které nemůže vypnout.

      „Gray působí poslední dobou tak nepřítomně,“ posteskla si Eliza. „Jednou naší hlavní prioritou bylo, abychom s dětmi pokaždé usedli k rodinné večeři. Od té doby, co z něj ale udělali staršího partnera má věčně nějaké firemní večeře.“

      „Určitě ho to trápí tak jako tebe,“ ujišťovala ji Penny. „Jakmile se to trochu přežene, pravděpodobně se vrátíte ke své zažité rutině.“

      „Dokážu se srovnat s tím, že teď tráví víc času pryč. Chápu to. Spočívá na něm větší zodpovědnost za úspěch firmy. Co mě na tom štve, je to, že to ani nevypadá, že by ho to nijak tížilo. Ani jednou nedal najevo lítost, že zmešká večeři doma. Nejsem si jistá, jestli si toho vůbec všiml.“

      „Jistěže ano,“ prohlásila Penny. „Jen se kvůli tomu asi cítí provinile. A kdyby si přiznal, co si nechává ujít, připadal by si ještě hůř. Vsadím se, že to jen vytlačuje z hlavy. Já to tak občas dělám.“

      „Děláš co přesně?“ chtěla vědět Eliza.

      „Předstírám, že něco, co v životě dělám a co není právě nejobdivuhodnější, ve skutečnosti nic neznamená, protože kdybych přiznala, že znamená, jenom bych se kvůli tomu cítila hůř.“

      „Co ty děláš, co je tak strašného?“ vyptávala se Eliza posměšně.

      „Třeba zrovna minulý týden jsem na posezení snědla půlku balíčku Pringles. A pak jsem děti seřvala za to, že chtěly odpoledne jako zákusek zmrzlinu. Takže tak.“

      „Máš pravdu. Jsi příšerný člověk.“

      Penny na ni vyplázla jazyk, než odpověděla. Penny často vyplazovala jazyk.

      „Jen tím chci říct, že k tomu možná není až tak netečný, jak to vypadá. Nepřemýšlelas o poradenství?“

      „Vždyť víš, že na takové blbosti nevěřím. A vůbec, proč bych měla chodit k terapeutovi, když mám tebe? S Penny terapií a jógou mám o své citové zdraví postaráno. Když už jsme u toho, pořád platí zítra ráno u tebe?“

      „Rozhodně.“

      Jak o tom teď přemýšlela, všechny žerty stranou, možná, že manželské poradenství nebyl zase tak špatný nápad. Eliza věděla, že Penny chodí s Coltonem každý druhý týden, a jejich vztah se zdál čím dál silnější. Kdyby se rozhodla jít, mohla se přinejmenším spolehnout, že jí to její nejlepší kamarádka nebude předhazovat.

      Stály při sobě už od základní školy. Dodnes si pamatovala, jak ji Kelton Prew zatahal za copánky a Penny ho za to kopla do holeně. Stalo se to první den ve třetí třídě. Od té doby se z nich stala nerozlučná dvojka.

      Navzájem si pomohly zdolat nesčetné překážky. Eliza Penny podpořila, když na střední škole sváděla boj s bulimií. Ve druhém ročníku na vysoké škole to zase byla Penny, kdo ji přesvědčil, že se nejednalo jen o špatné rande, ale že ji Ray Houston sprostě znásilnil.

      Penny s ní také zašla za univerzitní policí a během jejího svědectví seděla v soudní síni jako psychická podpora. A když ji chtěl trenér vyhodit z tenisového týmu a zrušit jí stipendium, protože jí trvalo měsíce, než se z toho vzpamatovala, Penny tomu hajzlovi pohrozila, že ho své kamarádce pomůže zažalovat. Eliza si místo v týmu zachovala a vyhrála jako mladší tenistka titul konferenční hráčky roku.

      Poté, co Eliza po osmnácti měsících snažení o dítě potratila, za ní Penny chodila každý den, dokud nebyla konečně schopná se vyhrabat z postele. A když Pennině nejstaršímu synovi, Coltu Juniorovi, diagnostikovali autismus, byla to naopak Eliza, která strávila celé týdny průzkumem škol, dokud nenašla takovou, jaká by mu konečně umožnila se začít rozvíjet.

      Společně si prošly tolika bitvami, že si s oblibou říkaly Zápasnice ze západu, přestože jejich manželé považovali tuto přezdívku za hloupou. Jestli tedy Penny navrhovala, aby znovu zvážila manželskou poradnu, možná by ji měla poslechnout.

      Elizu z jejího zamyšlení vytrhlo zazvonění Pennina telefonu. Natáhla se a zvedla ho, aby své kamarádce dala vědět, že se po ní někdo shání, vtom si však všimla jména nad zprávou a otevřela ji. Psal jí Gray Longworth, Elizin manžel. Ve zprávě stálo:

      Nemůžu se dočkat, až tě večer uvidím. Chybí mi tvá vůně. Tři dny bez tebe jsou příliš. Řekl jsem Lizzie, že musím na večeři s partnery. Stejný čas a místo?

      Eliza telefon položila. V hlavě měla najednou zmatek a cítila, jak ji přemáhá slabost. Šálek jí vyklouzl z rukou, dopadl na zem a roztříštil se na desítky keramických střepů.

      Penny vyběhla ven.

      „Je všechno v pořádku?“ zeptala se. „Slyšela jsem,