Píseň pro Sirotky . Морган Райс

k odpornému útoku na Dům nechtěných a na práva kněží.“

      „Myslíš, že jsem o tom neslyšela?“ obořila se na něj vdova. Podívala se na Ruperta. „Tohle jsou ty zprávy?“

      „Veličenstvo,“ nedal se kněz, „dívka, která zabila naše Sestry, nebyla vydána spravedlnosti. Místo toho našla útočiště v jedné ze svobodných společností. Je s muži lorda Cranstona.“

      Zmínka toho jména upoutala vdovinu pozornost.

      „Společnost lorda Cranstona byla velice užitečná,“ pronesla vdova. „Podařilo se jim odrazit nájezdníky, kteří se snažili dostat na naše pobřeží.“

      „A proto—“

      „Mlč,“ štěkla vdova a zarazila muže uprostřed věty. „Pokud by to Justinu opravdu zajímalo, ozvala by se sama. Ruperte, proč jsi ho sem přivedl?“

      Její syn vycenil zuby v širokém úsměvu. „Protože jsem se vyptával, matko. Velmi důkladně.“

      Což znamenalo, že někoho mučil. Opravdu to její syn jinak neuměl?

      „Věřím, že dívka, kterou Kirkus hledá, je Sophiina sestra,“ řekl Rupert. „Někteří přeživší z Domu nechtěných hovoří o dvou sestrách. Jedna se snažila zachránit tu druhou.“

      Sestry. Vdova těžce polkla. To by přece dávalo smysl, že ano? Měla informace jen o Sophii, ale pokud byla naživu i ta druhá, byla by stejnou hrozbou jako ona. Možná že ještě větší, vzhledem k tomu, kam se dopracovala.

      „Děkuji, Kirku,“ pronesla. „Postarám se o to. Nechej mě to prosím probrat se synem.“

      Když Kirkus zmizel z dohledu, snažila se všechno si rozmyslet. Bylo jasné, co se musí stát. Otázkou bylo jen, jak to provést. Na okamžik se zamyslela… ano, to by mohlo vyjít.

      „Takže,“ pronesl Rupert, „chceš, abych zabil i tu její sestru? Beru to tak, že nebudeme chtít, aby se nám někdo jako ona, snažil pomstít.“

      Samozřejmě, že to tak bral. Netušil, jak velké nebezpečí ve skutečnosti ty dívky představovaly. Netušil, jak velký problém by byl, kdyby někdo zjistil pravdu.

      „Co navrhuješ?“ zeptala se vdova. „Sebrat armádu a zaútočit na regiment Petera Cranstona? Pokud bys to udělal, Ruperte, asi bych ztratila syna.“

      „Myslíš, že je nedokážu porazit?“ štěkl na ni.

      Vdova mávla rukou. „Myslím, že jsou jistější způsoby. Blíží se Nová armáda. Takže pošleme regiment lorda Cranstona, aby se o ni postaral. Pokud ho pošleme na správné místo, podaří se nám oslabit nepřátele, ta dívka přitom zemře a skončí v jednom z neoznačených hrobů.“

      Rupert se na ni díval pohledem, ve kterém se zračil určitý obdiv. „Matko, proč jsem si nikdy nevšiml, jak dokážeš být chladnokrevná?“

      Skutečně si toho nevšiml, protože netušil, co musela udělat, aby si udržela zbytky moci, které ještě měla. Bojoval s rebely, ale netušil, co se dělo během a po občanských válkách. Netušil, co musela udělat. Rupert si nejspíš myslel, že jeho bezohlednost nemá hranic, ale vdova si ověřila, že ona sama je ochotná udělat cokoli, co je nutné, aby svoji rodinu udržela na trůnu.

      Nemělo smysl nad tím přemýšlet. Brzy bude konec. Sebastian bude bezpečně zpátky u rodiny, Rupert se pomstí za své ponížení a dvě dívky, které měly být už dávno mrtvé, beze stopy zmizí v neoznačených hrobech.

      KAPITOLA ŠESTÁ

      „Je to jen zkouška,“ ujišťovala se Kate v duchu, když sledovala svoji oběť. „Jen zkouška.“

      Možná přitom doufala, že čím víc si to bude opakovat, tím větší bude šance, že je to pravda. Možná i proto, že to byl jediný způsob, jak mohla dál sledovat Gertrude Illiard. Držela se ve stínech, zatímco mladá žena seděla na balkóně svého domova a snídala. Plížila se davem, zatímco se obchodníkova dcera procházela s přáteli ráno na trhu.

      Savis Illiard si doma držel hlídací psy i strážné, kteří měli hlídat jak jeho majetek, tak i jeho dceru. Strážní byli ale na svých pozicích až příliš dlouho a příliš se spoléhali na psy. Psy bylo snadné zklidnit pouhou myšlenkou.

      Kate sledovala ženu, kterou měla zabít a pravdou bylo, že už měla tucet možností to provést. Mohla se prosmýknout davem a vrazit jí nůž do žeber. Mohla ji zasáhnout šipkou z kuše nebo po ní dostatečně prudce mrštit kamenem. Mohla využít prostředí města a postarat se, aby to vypadalo jako nehoda. Mohla ve správný čas vyplašit koně nebo přeříznout provaz držící nebezpečný náklad právě ve chvíli, kdy ho dívka míjela.

      Nic z toho ale Kate neudělala. Místo toho Gertrude Illiard jen sledovala.

      Všechno by to bylo snadnější, kdyby byla dívka zlá. Kdyby jen tak z rozmaru bila služebné nebo by se k ostatním chovala jako k nickám. Pak by ji Kate vnímala podobně, jako vnímala Sestry v sirotčinci. Nebo jako lidi, kteří se k ní chovali povýšeně. Dívka ale byla laskavá takovým tím způsobem, člověka, který nad laskavostmi příliš nepřemýšlí. Dala peníze žebrajícímu chlapci, kterého potkala na ulici, zeptala se na zdraví dětí obchodníka, kterého v podstatě ani neznala.

      Zdálo se, že je to laskavá a milá osoba. Kate nemohla uvěřit tomu, že ji Siobhan chce skutečně nechat zemřít.

      „Je to jen zkouška,“ připomněla si Kate. „Musí být.“

      Snažila se namluvit sama sobě, že laskavost mladé ženy musí být jen maska, za kterou se skrývá něco jiného, temnějšího. Možná, že je dívka naoko laskavá, aby tak skryla hrozivé vraždy nebo vydírání, jiné krutosti či špatnosti. Někdo by si to možná dokázal bez problémů namluvit, ale když Kate zabrousila do ženiných myšlenek, nic takového tam nenašla. Zjistila, že je to jen mladá žena, která má ráda život. Která je sice bohatá díky svému otci, ale ve všech ohledech nevinná.

      Bylo těžké necítit znechucení z toho, co jí Siobhan nařídila a co teď Kate musela chtě nechtě provést. Proč Siobhan chtěla, aby zemřela? Jak po Kate mohla chtít takovouhle věc? Opravdu jí to nařídila jen proto, aby viděla, jestli ji Kate poslechne? Kate to pomyšlení nenáviděla. Nemohla, nesměla, udělat takovou věc.

      Neměla ale na vybranou, a to ji dráždilo ještě víc.

      Musela mít jistotu, a tak se vplížila do obchodníkova domu dřív než její kořist. Přelezla přes zeď ve chvíli, kdy věděla, že se strážní nedívají. Držela se ve stínech. Několik okamžiků vyčkala, aby se ujistila, že je vše v pořádku. Pak se vyšplhala na balkón pokoje Gertrude Illiard. Dveře sice měly západku, ale nebyl problém ji pomocí úzkého nože odsunout, a tak se Kate dostala dovnitř.

      Pokoj byl prázdný. Kate cítila, že ani poblíž není živá duše, takže ho rychle prohledala. Nevěděla, co doufá, že najde. Flakon s jedem, který si dívka schovávala pro svoji sokyni? Deník, ve kterém bude popsané nějaké mučení? Plány na vraždu? Deník skutečně našla, ale při zběžném prolistování zjistila, že jde jen o zapsané sny a naděje mladé ženy. Naděje na krásnou budoucnost, zápisky ze setkání s přáteli, city k mladému herci, kterého potkala na tržišti.

      Pravdou bylo, že Kate nenašla jediný důvod, proč si Gertrude Illiard zasluhovala zemřít. A i když Kate už dřív