Noc na Karlštejně. Jaroslav Vrchlický

slav Vrchlický

      NOC NA KARLŠTEJNĚ

      Osoby

      Karel IV., císař a král český

      Alžběta, jeho manželka

      Štěpán, vévoda bavorský

      Petr, král cyperský a jerusalemský

      Arnošt z Pardubic, arcibiskup pražský

      Ješek z Wartenberka, purkrabí na Karlštejně

      Alena, jeho neť

      Pešek Hlavně, číšník císařův

      Hlásník na Karlštejně

      Dvůr císařský. Panoši a zbrojnoši.

      Děj se koná na Karlštejně v červnu roku 1363.

      První dějství

      První nádvoří na Karlštejně. Hrad v pozadí. Napravo brána hradní, vlevo vchod ve příbytek purkrabího. Blíže brány košatá lípa, pod ní sedátko.

      1. výstup

      Purkrabí a Pešek

      Při vyhrnutí opony je slyšeti troubení. Z purkrabství vystoupí pan Ješek z Wartenberka, proti němu Pešek Hlavně.

      Pešek (vejde branou) Věru, dnes pytel s hosty se roztrhl! Od božího rána až do slunce západu most nestačí se zvedati.

      Purkrabí (vyjde ze dveří) Je to už Jeho Milost snad? Ó, ne, to nemůž’ být. Myslím, že Jeho Milost asi právě teď Prahu opouští. Kdo jen to přijel?

      Pešek Host. – Vévoda Štěpán bavorský.

      Purkrabí Mluvil jsi s ním, pane šenku?

      Pešek Náhodou byl jsem přítomen, když slézal s koně, jenž pokryt byl celý bílou pěnou jak druhou čabrakou. Jak se zdá, má pan vévoda velmi naspěch.

      Purkrabí Nu, a co říkal?

      Pešek Ptal se krátce, je-li Jeho Milost na hradě.

      Purkrabí A tys na to odpověděl?

      Pešek Co jsem věděl. Že tu okamžitě není, ale že dnes večer jistě sem přijede.

      Purkrabí A on řekl?

      Pešek Že zůstane, že se musí dočkati příjezdu Jeho Milosti.

      Purkrabí Zle pochybils, pane šenku. Vévoda Štěpán přijíždí jistě za politickými záležitostmi. Víš, že Jeho Milost zde nerad politikou se zabývá.

      Pešek A co měl jsem dělat?

      Purkrabí Poslat jej do Prahy.

      Pešek Když je císař na cestě sem? Potkali by se v půli cestě. A pak, není to můj úřad, přijímati zde hosty – a neměl jsem také rozkazů.

      Purkrabí Vida mládež! Pro slovo nakvašen! Však musím státi na svém. Jeho Milost jede sem pouze na dva nebo tři dny; – zde chce míti pokoj, chce si odpočinout; ještě tu není, a již jest klid jeho v nebezpečí! Proto věru není vystavěn Karlštejn! Nechť klubko pletich státnických jinde se zaplétá, zde císař chce v zátiší užívat jen ovoce své činnosti.

      Pešek Nu, a což víme my, pane purkrabí, zda mu nejede pan vévoda ocukrovat to ovoce?

      Purkrabí Špatné vtipy, pane šenku! Vévoda bavorský tak někdy někomu něco ocukroval. Nevím, nevím, bude-li Jeho Milosti příchod pana vévody právě po chuti. Mohl dobře počkat pan vévoda v Praze na Jeho Milost. Snad by se tam lépe bavil než zde.

      Pešek To všecko mu ještě můžeš sám říci, pane purkrabí. Zde právě přichází.

      Purkrabí Nu, jest již tady. – Co naplat! (Obrací se vstříc přicházejícímu vévodovi) Buď vítán, vznešený pane, na Karlštejně!

      2. výstup

      Štěpán a Předešlí

      Štěpán Děkuji, pane purkrabí, za pozdrav tvůj. Myslil jsem určitě, že naleznu zde Jeho Milost císaře! Přijíždím přímo ze Salcburku a přináším důležité státní jednání. Pan šenk byl tak laskav a pověděl mi, že Jeho Milost jistě dnes večer sem zavítá; prosím, bys mně a průvodu mému vykázal sebe skrovnější hospodu. Chci, ba musím se dočkati císaře.

      Purkrabí Včas i v nevčas přijel jsi, pane, na Karlštejn.

      Štěpán Já – v nevčas?

      Purkrabí Odpust mé upřímnosti, pane vévodo. V nevčas, chceš-li o státnických záležitostech jednat s Jeho Milostí. Vždycky včas, chceš-li užíti pohostinství, jakého může poskytnouti Karlštejn.

      Štěpán Děkuji za výklad tvůj, pane purkrabí. Nutnost věci ospravedlní kroky mé v očích císaře. Za pohostinství napřed děkuji. – Zdá se, že nejsem prvním hostem na Karlštejně? .

      Purkrabí Jeho Milost Petr král cyperský a jerusalemský mešká od rána zde.

      Štěpán Přijel sám?

      Purkrabí V průvodu důstojného otce, arcibiskupa Arnošta.

      Štěpán A kde jest král Petr? (K sobě) Ten mi nepřekáží!

      Purkrabí Prohlížel si hrad – nevím, pane šenku…

      Pešek Byl s arcibiskupem právě teď v kapli sv. Mikuláše , kde mu ukazoval tento illuminátorské práce pana Zbyška z Trotiny…

      Štěpán (s úsměvem) Které asi velmi málo bavily krále jerusalemského.

      Purkrabí (se dívá do pravé kulisy) Však tu právě přichází.

      3. výstup

      Petr, Arnošt z Pardubic, Štěpán, Purkrabí a Pešek

      (Vzájemné úklony)

      Arnošt Pane vévodo!

      Štěpán Bud zdráv, důstojný otče!

      Arnošt (k Petrovi) Pan vévoda bavorský.

      Petr Aj – jaké to shledání! Pamatuji se dobře na pana vévodu.

      Štěpán Ze slavností krakovských…

      Petr Ovšem, ovšem. To byly časy, pánové! Tak veseli již nebudem. – Ale prosím vás, co říkáte tomu, že jsem posud v Čechách?

      Purkrabí Těšíme se tomu, že se Tvé Milosti u nás líbí.

      Petr Líbí! – To je málo, pane purkrabí. Zbožňuji tvou zem a tvého císaře. Nevím věru, kdo je šťastnější, on, že má takovou zemi, či ona, že má takového krále. Nechce se mi odtud. Chtěl jsem již zcela opravdově třikrát odjíždět – po prvé se to nikdy s odjezdem nemyslí doopravdy. – Ale jak odjet, když slavnosti se stíhají jako pršky dubnové. Šťastná to země!

      Arnošt Díky pánu nebes, že slavnosti teď se u nás stíhají. Však bývalo hůře ještě před nedávném. Mor, hlad a zemětřesení stíhaly se tu o překot. Nyní věru šťastný začíná věk této vlasti. My, již jsme zažili dnů zlých, tím více oceňujeme blaho nynější.

      Petr A máme proto podstatné příčiny býti veselými. Nebo jak dáti jen svou vděčnost najevo, než veselosti? Proto já jsem pořád vesel a proto uvázl jsem zde, že je tu tak veselo! Jak pravím, třikrát chtěl jsem odjeti, ale Jeho Milost ani slyšet; nedovolil, přemlouval a já jsem slabý člověk, pánové, já zůstal v naději, že Cypr do moře se