Sbírka současné sci-fi. Perm 2023. Vladimíre Frolov

a mnoho dalších. V suterénu byla kozáková postel sestavená z prken, kam Boris složil stoh knih. Operovaná paže bolela, stehy ještě nebyly vyjmuty z biotkáně. Podle tělesných senzorů bylo vše v normě, dobíjelo se 48 hodin. I když by pár hodin spal, aby v noci nespal, ale aby si četl a chodil po klášteře.

      Už se stmívalo… Boris vydržel spát pár hodin ve své cele – nikdo ho neobtěžoval, všichni byli na poslušnosti. Nastal čas vyrazit do Chrámu na povinnou společnou večerní modlitbu a bratrský řád. Což udělal.

      Boris stál trochu přede všemi, rovnoměrně se pokřižoval, jak se na křesťana sluší, ale nespouštěl oči zvenčí. zdálo se, že se vidí očima svých bratrů. Nerozdal v sobě biorobota – jedl, spal a modlil se jako muž. Věděl, že Vyšší mysl jistě existuje, ale dogmaticky, jako lidská bytost, měl stále malou víru, necítil svou každou druhou existenci na Zemi. Jeho starost o něj.

      Večerní pravidlo skončilo, bratři stáli v kruhu a procházeli kolem něj a žádali jeden druhého o odpuštění. Když Boris opustil chrám, pocítil snadné myšlení. Bylo to poprvé po dlouhé době. Intelektuální systém biorobota zaznamenal intenzivní práci mozku v okamžiku společné bratrské modlitby a nyní si mozek trochu odpočinul, což sloužilo jako jakási radostná euforie. Nebyla to milost, ten neznámý pocit, kvůli kterému Biomax 21. přijel do kláštera.

      Když dorazil do kotelny, porovnal letecký snímek ze satelitu s mapou svého pohybu po klášteře. První komunikační setkání s centrem je naplánováno na 2:00. Bylo nutné dodatečně osvětlit všechny budovy kláštera ze satelitu Cosmos 976 pro skryté místnosti. Je možné, že zde v klášteře Vorobiev byl zřízen kanál pro zásobování Evropy drogami. No a Boris Borisovič, alias biorobot Biomax 21, nevěřil v náhodnou přítomnost recidivistického zloděje na území kláštera. Podle ministerstva vnitra to byl Zhuk Dmitrij Lvovich, narozený v roce 1970. Řadoví pracovníci ministerstva vnitra tento klášter obešli – místo je od města vzdálené, klidné a kdo dá svolení k provozování operativně pátrací činnosti na území kláštera. Ano, a síla nestačila. Bylo potřeba být nějakým policajtem, aby se infiltroval do kláštera, kde je vlastní stráž, jakýsi stát ve státě.

      Setmělo se… Do komunikačního sezení zbývaly 3 hodiny. a Boris začal studovat klášterní díla. A tady je to, co četl. Ukazuje se, že řečtí mniši, aby přilákali milost, vždy pološeptem opakují “Ježíši Kriste… Ježíši Kriste”. Takže vždycky v práci, když někam jdou. Byla součástí Ježíšovy modlitby, daru, který má svůj původ v dávných dobách. Díky daru Ježíšovy modlitby se člověk proměnil, stal se jako Bůh, získal dary. Biorobot tedy začal mluvit pološeptem, tiše s přestávkami: “Ježíši Kriste… Ježíši Kriste.” tak uplynulo 2,5 hodiny.

      Všichni spali, jen psi ve službě líně leželi u dveří bratrského domu. Boris odešel ze sklepa topiče, ale pak ho zastavila neznámá síla. Kolem něj prošel muž. Muž si Borise nevšiml – kdyby vyšel ven o něco dříve nebo později, viděli by se. Biorobot zapnul infračervené záření a u křoví uviděl zaparkovaný džíp. Z džípu byl podán balík a ten pomalu a tiše odjel. Muž přijal bílý balík tiše jako stín a prošel kolem Borise, který stál ve sklepě topiče. Boris mezitím zapojil elektronický nos – “Heroin! Špičková kvalita!” – to je to, co bylo ve svazku.

      Rozhodnutí přišlo okamžitě – aniž by šel do vzduchu, který by se dal odposlouchávat, uniknout z kláštera. A okamžitě běžte. Boris se orientoval podle hvězd a opustil klášter – asi 25 kilometrů před ním off-road, ráno se ještě spojí s Centrem. Ale to už bude daleko od kláštera.

      Šel po polní cestě a pološeptem opakoval “Ježíši Kriste… Ježíši Kriste…” A pak nalevo byla malá bažina. Všechny senzory biorobota fungovaly normálně. A pak od lilií jasně uslyšel: “Jaký šťastný muž jde kolem nás… Jaký šťastný! Sám Bůh mu pomohl!” a Boris jasně cítil ten nepopsatelný, nepopsatelný stav, kterému se říká milost!

      BEAST LIDÉ

      Biorobot Biomax 21 ležel pět dní pod blokádou kamenů v polovědomém stavu. Přesněji, nemohl určit kvůli zraněním způsobeným bestiemi. Tato válka probíhá již dva roky s různými úspěchy pro válčící strany. Biomax měl napůl utrženou levou ruku, visel na biodrátech-žilách a vytékal z ní olej, malé motorky zodpovědné za mačkání rukou se dál samovolně zapínaly a vypínaly a spotřebovávaly elektřinu.

      Výživový režim v biosystému byl nastaven jako terminátor. Nejedná se ani o ekonomický “extrém” nebo se tomu také říká nouzový, jde o režim, ve kterém je omezena pohyblivost konstrukce – život biorobota je blízko smrti a úkolem tohoto režimu je podporovat paměťové karty do příjezdu záchranného týmu speciálních sil ze základny. Rebelové – bestie se chovali velmi lstivě, obratně se maskovali ve světě zvířat, snadno se cvičili, pak se shlukovali do skupin, pak jednali sami. The Beastmen byli sponzorováni vědci, kteří vstoupili do vědecké oblasti v řadách zločinu, konkrétně v řadách drogových bossů. Právě na takovou skupinu, produkt mutace z paprsků zařízení Kharatron, narazil Biomax 21st při hlídkování na území Krasnovishersky Reserve.

      Na první pohled to byli obyčejní medvědi – medvědice se dvěma mláďaty. Biomax 21 se podle pokynů přiblížil na dostřel, ale jakmile natáhl prášek na spaní, medvědice švihla kyvadlem. Ano, ano, totéž kyvadlo armádní kontrarozvědky… ukázalo pohyb doprava, zamířilo doleva a okamžitě se přiblížilo asi na pět metrů. Biorobot byl zmatený, – “Aby medvědi rozhoupali kyvadlo?” a pak se na levé straně hrudi biorobota objevila přetrvávající bolest, senzory zaznamenaly rozpad leptonu! Beastmen ovládli bezkontaktní školy kouzelníků teprve relativně nedávno. Biorobot se zhroutil jako troska. Medvědice se setrvačností zhoupla doprava, pak doleva a již skoky zkracovala vzdálenost, jak to rychle dělají jen zvířata, a pevně se zaryla do levého loketního kloubu.

      Použití bezkontaktu nezůstalo bez povšimnutí ani pro medvědici – prudké transcendentální uvolnění všech energií, zaměřené na srdeční oblast biorobota (a tato řada biorobotů má lidské srdce a mozek, a kosti a svalová tkáň se mísí s lidskou, titanem a organopodním plastem na bázi perfluoranové složky) vedlo k tomu, že medvědice Alice zkolabovala, jako by ji někdo srazil. To se děje vždy, když se používá bezkontaktní – zotavení v útulku trvalo asi 2 dny. “Soudruhu majore, soudruhu majore,” vrhla se k ní medvíďata, seržanti Zosima a Efraim, “Co je s vámi?” “Tento tábor napůl důvtipu v jeskyni na Vlčím kameni, vyplňte vchod kameny, nechte ho uschnout.” Podle jejího výpočtu by nabití baterie v tepelném režimu mělo stačit na měsíc práce a poté, co byly vytaženy moduly paměti a vědomí, bude možné Biomax-21 přeprogramovat. Už jsem to prošel, už jsem hacknul tuhle sérii biorobotů. No a pak buď biorobot-šahid, nebo tajná infiltrace do prostředí lidí – “návrat” do společnosti, pokud to legenda dovolí. Seržanti to udělali – vtáhli Biomax do jeskyně (bylo to dávné lidské naleziště) a zablokovali vchod kameny. Ale! Tuto polomrtvolu nezaplavili vodou! Strach z konečného zkratu všech systémů…

      Biomax tedy ležel ve tmě a začal přemýšlet, postavil se na místo nepřítele: “Pokud to nezničili, tak to přeprogramují, později si na sebe nevzpomeneš. Už mě hledají. Takže udělají mučedníka.” Pokusil se spojit, ale rádiový signál byl pohlcen, byla potřeba anténa, alespoň malá, a signál byl krátký, ale silný – baterie by se nabila! A pak hybridní mysl (došlo jak na člověka, tak na inteligentní stroj!) 1) usekne levou ruku, stále není potřeba. A detaily