Pouze udatní. Морган Райс

pták je dar, i když snad ani bohové nevědí, proč ti ho dávám. Uvidím, co uvidí ona. Řeknu ti, co budu moct. Bude tvýma očima a tomu, co má přijít, zabrání v tom, aby to bylo ještě horší.“

      „Cože?“ nechápal Royce. „Jak to myslíš?“

      Odpověď ale nedostal. Jestřábice zaskřehotala a vyrazila do vzduchu. Na okamžik viděl Royce oheň hluboko pod sebou. Obrovský ohnivý kruh vypadal z výšky tak malicherně…

      S trhnutím přišel k sobě a natáhl ruku, aby mohla jestřábice přistát. Ta se snesla dolů, jako by se nic nestalo. Royce na ni udiveně hleděl. V jejím oku viděl odlesk plamene, který dával jasně najevo, že nejde o obyčejnou jestřábici.

      „Jiskra,“ řekl Royce. „Budu ti říkat Jiskra.“

      ***

      Royce stál celou noc s Jiskrou na rameni. Nevšímal si přitom bolesti v nohách ani těle. Bojoval s nutkáním se pohnout. Stáli na hlídce u hořícího ohně. Jestřábice občas vzlétla a vyhřívala se v horkém vzduchu, který stoupal z hranice.

      Royce se ale nepohnul. Měl pocit, že to dluží těm mrtvým.

      Nakonec se nad obzorem vynořilo slunce a v tu chvíli si Royce všiml mužů a žen na okraji lesa poblíž vesnice. Obrátil se k ním a zapotácel se. Nohy ho po tak dlouhém, nehnutém stání nechtěly poslouchat. Pokud to byli vévodovi lidé, byl už teď mrtvý. Přesně tak, jak mu předpověděla Lori.

      Royce zachytily silné ruce a on teď některé z lidí poznal. Byli to přátelé z vesnice. Někteří z vesnic v okolí. Dál ve vévodství. Všichni byli zhruba v jeho věku. Někteří na sobě měli lesnickou uniformu, jiní prostě to, co jim zrovna přišlo pod ruku. A všichni byli ozbrojení.

      Royce poznal jednoho z chlapců, kteří ho udrželi ve stoje. Byl to mladík jménem… Hendrik, tak to bylo?