Ještě než musí. Блейк Пирс

oblečení – pravděpodobně poslední věc, kterou měl Gerald Sterling na sobě.

      Vyzkoušela štěstí a sáhla do předních kapes. V jedné našla sedmnáct centů v drobných mincích, ve druhé byla pomačkaná účtenka. Narovnala ji a zjistila, že je z obchodu s potravinami a stará pět dní… to byl poslední den jejich života. Podívala se ještě jednou na účtenku a začala přemýšlet.

      Jak bychom jinak mohli zjistit, co dělali v posledních dnech života? Nebo poslední týden či dokonce měsíc?

      „Harrisone, v těch zprávách od policie, nezmiňovali se náhodou, že prošli seznam telefonních hovorů těch mrtvých, aby našli něco podezřelého?“

      „Správně,“ řekl Harrison, opatrně našlapující kolem krvavé postele, „Kontakty, příchozí a odchozí hovory, emaily, stažené soubory, všechno.“

      „Ale nic jako historie vyhledávání na internetu nebo něco podobného?“

      „Co si pamatuji, tak ne.“

      Mackenzie zastrčila účtenku zpět do kapsy džín a vyšla z šatníku i ložnice. Zamířila do přízemí, vědoma si toho, že ji Harrison následuje.

      „Máš něco?“ zeptal se Harrison.

      „Předtuchu,“ řekla. „A možná naději.“

      Došla znovu k velkému stolu v části pro posezení a otevřela jej. Byl v něm malý košík, ze kterého vyčnívalo několik per a osobní šeková knížka. Pokud mají takto uklizený dům, předpokládám, že mají ve stejném stavu i šekovou knížku.

      Vytáhla ji z košíku a zjistila, že měla pravdu. Záznamy byly vedeny s pedantskou pečlivostí. Každá transakce byla zapsána velmi čitelně a se všemi možnými detaily. Byly zde dokonce záznamy výběrů z bankomatů. Trvalo jí asi dvacet vteřin, než postřehla, že šeková knížka patří k něčemu, co by mohlo být druhotným účtem Sterlingových a nikoliv k hlavnímu šekovému účtu. V době jejich smrti bylo na tomto účtu něco málo přes sedm tisíc dolarů.

      Prošla si šekový rejstřík, jestli najde alespoň nějaké vodítko, nic ji však nezaujalo. Viděla zde ale několik zkratek, které nedokázala rozpoznat. U záznamů popsaných těmito zkratkami byla většina transakcí v rozmezí od šedesáti do dvou set dolarů. Jeden ze záznamů, který nedokázala zařadit, byl zapsán na částku dva tisíce dolarů.

      I když ji žádný ze záznamů vyloženě nezaujal, zastavila se u zkratek a iniciál, kterým nerozuměla. Vyfotila si jich několik mobilním telefonem a šekovou knížku vrátila zpět do stolu.

      „Máš nějaký nápad, nebo tak něco?“ zeptal se Harrison.

      „Možná,“ řekla. „Můžeš prosím zavolat Dagneyové, aby někdo prošel finanční záznamy Sterlingových za poslední rok? Šekové účty, kreditní karty, možná i PayPal, pokud jej používali.“

      „Rozhodně,“ pronesl Harrison a ihned vytáhl telefon, aby úkol splnil.

      Možná, že mi práce s ním přece jen nebude vadit, pomyslela si Mackenzie.

      Poslouchala jej, jak hovoří s Dagneyovou, zaklapla roletu a pohlédla zpět ke schodišti.

      Někdo po těch schodech před čtyřmi dny vyšel nahoru a zabil manželský pár, říkala si a představovala si to. Ale proč? A proč tu opět nejsou žádné známky násilného vniknutí?

      Odpověď byla jednoduchá: Stejně jako u Kurtzových byl vrah pozván dovnitř. To znamená, že vraha buď znali a sami ho pustili dál, anebo hrál jistou roli a předstíral, že jej znají, nebo že je v nouzi.

      Teorie to byla chabá, ale ona věděla, že na ní něco bude. Když už nic, vytvořila slabou nitku, která oba manželské páry spojovala.

      Pro tento okamžik to bylo dost, aby se na tom mohlo začít stavět.

      KAPITOLA ŠEST

      Ačkoliv Mackenzie doufala, že se vyhne setkání s rodinami obětí, zjistila, že úkoly na jejím seznamu ubývají rychleji, než si myslela. Poté, co nechali dům Sterlingových za sebou, dalším přirozeným cílem, kam si dojít pro odpovědi, byli nejbližší příbuzní mrtvých. V případě Sterlingových byla tou nejbližší rodinou sestra, která žila méně než deset mil od městského domu Kurtzových. Ostatní příbuzní žili v Alabamě.

      Kurtzovi měli spoustu příbuzných v blízkém okolí. Josh Kurtz se odstěhoval jen kousek od domova, žil asi dvacet mil nejen od rodičů, ale i od sestry. A protože už toho dne policie z Miami zevrubně vyzpovídala Kurtzovy, Mackenzie se rozhodla zkusit sestru Julie Kurtzové.

      Sara Lewisová byla ráda, že se s nimi mohla setkat a i když byla zpráva o smrti její sestry stará teprve dva dny, zdálo se, že to přijala tak dobře, jak to jen dvaadvacetiletá žena dokáže.

      Sara je pozvala dál do svého domu v Overtownu. Byla to atraktivní jednopatrová budova, připomínající spíše malý apartmán. Dům byl vyzdoben jen spoře a bylo v něm kousavé ticho, které už Mackenzie zažila v mnoho jiných domech, kde se museli vyrovnávat se ztrátou blízkého člověka. Sara se posadila na okraj gauče, svírajíc v dlaních hrnek s čajem. Bylo na ní vidět, že už se dost vyplakala; vypadala také, že toho moc nenaspala.

      „Předpokládám, že když v tom jede FBI,“ řekla, „tak to znamená, že těch vražd bylo víc?“

      „Ano, bylo,“ řekl Harrison, sedící vedle Mackenzie. Ta se krátce zamračila, protože tu informaci zatím nechtěla příliš ventilovat.

      „Leč,“ řekla Mackenzie a vpadla do řeči Harrisonovi, „samozřejmě bez dalšího vyšetřování zatím nejsme schopni říct, zda mají případy něco společného. A proto jsme byli povoláni my.“

      „Pomůžu, jak jen budu moci,“ řekla Sara Lewisová. „Už jsem ale odpovídala na otázky policii.“

      „Ano, rozumím a oceňuji to,“ řekla Mackenzie. „Chci jen pokrýt záležitosti, které mohly být opomenuty. Například, nevíte čistě náhodou, jak si vaše sestra a švagr stáli finančně?“

      Bylo jasné, že Sara takovou otázku nečekala, ale snažila se odpovědět i tak. „Dobře, myslím. Josh měl velmi dobrou práci a moc neutrácel. Julie dokonce několikrát peskovala i mě, že lehkomyslně utrácím. Myslím tím… jistěže, nebyli prachatí, alespoň co vím, ale žili si dobře.“

      „Teď jinak, jejich sousedka nám řekla, že Julie ráda kreslila. Byl to jen koníček, nebo si tím i vydělávala?“

      „Víceméně jen hobby,“ řekla Sara. „Byla v tom docela dobrá, ale věděla, že to není nic ohromujícího, víte?“

      „Co její bývalí partneři? Nebo možná bývalé přítelkyně Joshe?“

      „Julie pár bývalých měla, ale žádný to nebral nějak těžce. Mimoto všichni z nich žijí přes půl země daleko. Vím, že dva z nich jsou dokonce ženatí. Co se týká Joshe, nevím o žádné jeho bývalce. Myslím tím… k čertu, prostě nevím. Byli opravdu dobrý pár. Spolu byli fakt skvělí – ve společnosti byli nechutně roztomilí, takový druh páru.“

      Návštěva se chýlila ke konci, ale Mackenzie věděla, že se musí vydat ještě jednou cestou a nebyla si příliš jistá, jak k tomu přistoupit a neopakovat se. Vzpomněla si na