Ještě než musí. Блейк Пирс

krátké šortky a plavky, což mohl mnohem snadněji sledovat a užívat si při plnění podřadných úkolů.

      K vyhledávání krásek v ulicích se vrátí, hned jak dokončí nejčerstvější úkol. Zaparkoval před nóbl městskými domy, v bloku okázale orámovaném dobře udržovanými palmami. Příliš s vystupováním z auta nespěchal, očekával, že bude opět svědkem jedné z mnoha domácích hádek. I tak si ale musel přiznat, že v něm detaily úkolu vzbudily zvědavost.

      Nějaká žena toho rána zavolala na okrsek, že její sestra nebere telefon, ani neodpovídá na emaily. Běžně by to nevzbudilo žádnou pozornost, pak ale policistům vyběhla ze systému sestřina adresa, která byla hned vedle domu, ze kterého si někdo předchozí noc stěžoval na hluk. Podle všeho celou noc velmi hlasitě štěkal pes. Telefon nikdo nebral a na klepání na dveře s žádostí, aby už byl konečně klid, také nikdo nereagoval. Policie pak ženě zavolala zpět, aby se jí na sestru přeptala a žena jim potvrdila, že sestra samozřejmě psa má.

      A teď jsem tu já, pomyslel si Joey, když šlapal schody k hlavním dveřím.

      Stihl se zastavit u domácího pro klíče, což už samo o sobě dělalo tento úkol o malinko zajímavějším, než jeho běžná přidělení. Stále se ale cítil nevyužitě a poněkud hloupě, když zaklepal na dveře. S tím, co o případu věděl, se ani nedivil, že nikdo neodpovídá.

      Klepal znovu a znovu a cítil, jak se mu na sluníčku pod čepicí potí vlasy.

      Po dvou minutách stále žádná odpověď. Nebyl překvapený.

      Vzal klíč a odemkl si dveře. Trochu je pootevřel a zakřičel dovnitř.

      „Haló, tady je důstojník Nestler z policejního oddělení Miami. Vstupuji do domu a– “

      Přibližující se štěkot malého psa ho přerušil. Byl to Jack Russel teriér, a i když se snažil působit na cizince ve dveřích výhružně, byl také trochu vystrašený. Jeho zadní nohy se třásly.

      „Hej kámo,“ řekl Joey, když vkročil dovnitř, „kde máš mamku a taťku?“

      Malý pes zakňučel. Joey pokračoval dál do domu. Udělal dva kroky do malého foyer a zamířil do obývacího pokoje, kde ucítil příšerný puch. Podíval se dolů na psa a zamračil se.

      „Nikdo tě delší dobu nevyvenčil, viď?“

      Pes svěsil hlavu, jakoby perfektně rozuměl otázce a styděl se za to, co provedl.

      Joey vkročil do obývacího pokoje a pokračoval ve volání.

      „Haló, hledám pana a paní Kurtzovy. Znovu opakuji, tady je důstojník Nestler z policejního oddělení Miami.“

      Nedostal žádnou odpověď a byl si také jistý, že už žádnou nedostane. Procházel obývacím pokojem a viděl, že je netknutý. Pak ale vstoupil do navazující kuchyně a musel si rukou zakrýt ústa i nos. Kuchyň byla právě tím místem, ze kterého si pes udělal záchod. Loužičky moči byly všude po podlaze a před chladničkou byly dvě hromádky exkrementů.

      Prázdné misky na vodu a žrádlo byly na druhé straně kuchyně. Protože bylo Nestlerovi psa líto, naplnil mu misku vodou z kohoutku u dřezu. Pes ihned začal vodu hltavě chlemtat a Nestler mezitím vyšel z kuchyně. Vyšel po schodech, které vedly z obývacího pokoje přímo nahoru.

      Když vstoupil do horní chodby, pocítil Joey Nestler poprvé ve své kariéře to, čemu jeho otec říkal policejní instinkt. Ihned věděl, že tady nahoře není něco v pořádku. Tušil, že najde něco zlého, něco, co nečekal.

      Cítil se poněkud hloupě, i když odjistil zbraň a procházel dál chodbou. Minul koupelnu (kde také objevil kaluž psí moči) a malou kancelář. V kanceláři byl trochu nepořádek, ale žádné známky nouze nebo jiné varovné signály.

      Na konci chodby byly otevřené třetí (a poslední) dveře, odhalující hlavní ložnici.

      Nestler se zastavil ve dveřích a ztuhla v něm krev.

      Zíral dovnitř celých pět vteřin, než vstoupil.

      Muž a žena – pravděpodobně pan a paní Kurtzovi – leželi mrtví na posteli. Věděl, že nespí, to kvůli množství krve na povlečení, stěnách a koberci.

      Joey udělal dva kroky dovnitř, ale pak se zastavil. Tohle nebylo pro něj. Potřeboval zavolat posily, než bude moct jít dál. Kromě toho už viděl vše, co potřeboval z místa, kde právě stál. Pan Kurtz byl bodnut do hrudníku. Paní Kurtzová měla hrdlo proříznuté od ucha k uchu.

      Nikdy v životě neviděl Joey takové množství krve. Pohled na tu scénu mu téměř způsobil závrať.

      Vycouval z ložnice a už vůbec nemyslel na svého tátu a dědečka, nemyslel na to, jak skvělým poldou se jednoho dne chtěl stát.

      Vystřelil ven, téměř v mrákotách se mu podařilo sejít dolů schody a musel bojovat s těžkou nevolností. Když šátral po ramenním mikrofonu na své uniformě, viděl, jak Jack Russel vybíhá z domu, bylo mu to ale jedno.

      Zatímco pak Nestler stál se psem před domem a přivolával posily, pes štěkal na oblohu, jakoby to mohlo nějak zvrátit ten horor, který zůstal uvnitř domu.

      KAPITOLA JEDNA

      Mackenzie Whiteová seděla ve své kóji a přejížděla ukazováčkem po hraně vizitky. Byla to vizitka, na kterou byla fixovaná už několik měsíců, kartička, která byla jistým způsobem spojena s její minulostí. Přesněji řečeno s vraždou jejího otce.

      Vracela se k ní, kdykoliv uzavřela případ a přemýšlela o tom, kdy už si konečně dovolí vzít si volno ze zaměstnání agentky. Chtěla se vrátit do Nebrasky a podívat se na případ otcovy vraždy zkušenějšíma očima, které by ale nebyly omezeny mentalitou FBI.

      Práce ji poslední dobou spalovala a s každým případem, který rozlouskla, bylo vábení záhady obestírající jejího otce větší. Bylo už tak silné, že se při uzavírání případů cítila stále méně naplněná. Ten poslední byl případ dvou mužů, kteří plánovali, jak dostat kokain na jednu Baltimorskou střední školu. Případ byl vyřešen za tři dny a běžel tak hladce, že v podstatě ani nepřipomínal práci.

      Od té doby, kdy přišla do Quantica, měla svůj velký podíl na významných případech a byla pravidelně povyšována ve víru akce, zákulisních jednání a úniků o vlásek. Ztratila partnera, podařilo se jí naštvat prakticky každého šéfa, kterého kdy měla a udělala si své vlastní jméno.

      Jedna věc jí ale chyběla – přátelství. Ano, byl tu samozřejmě Ellington, ale mezi nimi byla jakási pokažená chemie, se kterou byla možnost založení přátelského vztahu obtížná. A navíc se jej oficiálně vzdala. Odmítl ji dvakrát – pokaždé z jiného důvodu – a ona už ze sebe nechtěla znovu dělat blbce. Úplně jí stačil pracovní vztah, který je jako vlákno držel pospolu.

      Posledních pár týdnů se také seznamovala s novým parťákem – nemotorným, zato horlivým nováčkem jménem Lee Harrison. Šéf mu sice přiděloval hlavně papírování, neodkladné záležitosti a výzkum, ale odváděl opravdu skvělou práci. Věděla, že ředitel McGrath dobře vidí, jak si s tou záplavou úkolů vede. A opravdu, Harrison zatím nad každým vyhrával.

      Když se podívala na vizitku, nejasně na Harrisona pomyslela. Při několika příležitostech jej požádala, aby vypátral cokoliv o firmě jménem