Vládce, Rival, Vyhnanec . Морган Райс

se nepřitahovat pozornost. Teď, když byli mimo dohled nepřátel na pobřeží, neměl nikdo důvod si myslet, že je něco v nepořádku. Mohli se ztratit v obrovském množství šeropelských lodí a využít je jako krytí, i když po nich zřejmě pátraly některé posádky.

      Ceres potěžkala meč, který vytáhla ze zraněného Akily. Byl tak velký, že ho téměř neuzvedla, ale kdyby na ně někdo zaútočil, zjistil by, jak se s ním umí ohánět. Možná, že ho jednoho dne dokonce bude moct vrátit právoplatnému majiteli. Nejlépe hrotem přímo do srdce Prvního kamene.

      Prozatím si ale nemohli boj dovolit, protože by to znamenalo jejich prozrazení. Všichni by zjistili, že jsou nepřátelé, a všechny posádky okolních lodí by se na ně vrhly. Ceres proto čekala a cítila napětí, když míjeli nejrůznější nepřátelské bárky, proplouvali kolem vypálených lodí a lodí, na kterých se odehrávala nejrůznější zvěrstva. Ceres viděla lodě, na kterých se k lidem chovali jako k dobytku, viděla loď, na které dva muži bojovali na život a na smrt a povzbuzovali je přitom námořníci, viděla loď, kde—

      „Ceres, podívej,“ vyhrkl Thanos a ukázal na loď poblíž.

      Ceres vzhlédla a spatřila další příklad hrůz, které se odehrávaly kolem. Podivně vypadající žena, která měla obličej pokrytý něčím, co vypadalo jako popel, byla připoutaná k přídi lodi jako bezmocná figurka. Dva vojáci se střídali v jejím bičování. Údery biče jí pomalu stahovaly kůži zaživa.

      „Nemůžeme s tím nic dělat,“ pronesl Ceresin otec. „Nemůžeme bojovat s nimi se všemi.“

      Ceres chápala, že má pravdu, přesto se jí nelíbila myšlenka na to, že by měla jen přihlížet, zatímco někoho jiného mučí.

      „Ale to je Jeva,“ odpověděl Thanos. Očividně si všiml Ceresina zmateného pohledu. „Přivedla mě ke Kostějům a ti zaútočili na šeropelskou flotilu, abych se mohl dostat do města. Tohle se jí děje kvůli mně.“

      Ceres se při té myšlence sevřelo srdce v hrudi. Thanos se vrátil jen kvůli ní, takže jako by za to mohla ona sama.

      „To nic nemění,“ nedal se její otec, „když jí zkusíme pomoct, vystavujeme se všichni nebezpečí.“

      Ceres mu rozuměla, ale přesto chtěla pomoct. Zdálo se, že Thanos uvažuje stejně.

      „Musíme jí pomoct,“ odpověděl. „Omlouvám se.“

      Ceresin otec ho chtěl zachytit, ale Thanos byl příliš rychlý. Skočil do vody a plaval k lodi. Nebral na vědomí příšery, které se mohly skrývat pod hladinou. Ceres chvíli zvažovala, jaké představují nebezpečí … a pak se vrhla za Thanem.

      S obrovským mečem se jí plavalo těžko, ale potřebovala jakoukoli zbraň, kterou měla k dispozici. Prodírala se chladnými vlnami a doufala, že žraloci už se dostatečně nasytili, nebo že ji nezahubí nějaký neřád svržený z paluby některé lodi. Sevřela v dlaních lana ukotvené galéry a začala šplhat.

      Nešlo to snadno. Boky lodi byly slizké a po lanech by se šplhalo těžce, i kdyby Ceres nebyla vyčerpaná celými dny mučení. Nakonec se jí ale nějak podařilo dostat se i s mečem na palubu.

      Sotva se stihla postavit, všimla si námořníka, který se k ní rozeběhl.

      Sevřela meč oběma rukama, bodla a pak jím zase trhla zpět. Švihla mečem v širokém oblouku a uťala tak námořníkovi hlavu. Okamžitě pátrala po dalších hrozbách. Thanos už se pral s jedním z námořníků, který bičoval Kostějku. Ceres se mu vrhla na pomoc. Sekla námořníka přes záda a Thanos hodil umírajícího muže na dalšího blížícího se nepřítele.

      „Ty ji osvoboď,“ pronesla Ceres. „Já je zdržím.“

      Máchala mečem v širokých obloucích a udržovala námořníky v uctivé vzdálenosti. Thanos zatím osvobozoval Jevu. Zblízka vypadala ještě podivněji než z dálky. Její jemná, tmavá kůže nesla modré tetování nejrůznějších spirálovitých tvarů, které se jí táhly po vyholené hlavě jako obláčky kouře. Její hedvábné šaty zdobily úlomky kostí a její oči vzdorovitě žhnuly.

      Ceres neměla čas sledovat, jak ji Thanos osvobozuje, protože se musela soustředit na námořníky. Jeden ji ohrožoval sekerou, kterou máchal nad hlavou. Ceres vstoupila do prostoru, který jí poskytlo jedno jeho máchnutí, obkročila ho, přitom ho stihla seknout a zavířit mečem, aby odehnala ostatní. Dalšího bodla do nohy a vysokým kopem ho zasáhla do čelisti.

      „Mám ji,“ vykřikl Thanos. Když se Ceres ohlédla, viděla, že skutečně Kostějku osvobodil. Ta okamžitě vyskočila a sebrala nůž jednomu z padlých námořníků.

      Pak se jako větrná smršť vrhla mezi námořníky, sekala, bodala, zabíjela. Ceres se podívala na Thana a pak ji následovala. Snažila se držet tempo se ženou, kterou měli zachraňovat. Viděla Thana, jak odrazil útok mečem, provedl protiútok, ale to už se musela věnovat muži, který útočil přímo na ni.

      Všichni tři bojovali společně, přesouvali se z místa na místo jako tanečníci na důležitém bále, na kterém nikdy nebyl nedostatek tanečních partnerů. Rozdíl byl v tom, že tito partneři byli ozbrojení a jakýkoli přešlap znamenal smrt.

      Bojovali tvrdě, a když někdo zaútočil na Ceres, odpovídala vzdorovitým výkřikem. Sekala a pohybovala se a znovu sekala, viděla, že Thanos bojuje se zkušenostmi a grácií šlechtice, Kostějka vedle něj sekala nožem v čiré agresi.

      Pak se objevili bojepáni a Ceres věděla, že je čas zmizet.

      „Rychle pryč!“ vykřikla a zamířila k hrazení.

      Vrhla se dolů a znovu ucítila chladnou vodu. Plavala zpět k jejich lodi a zachytila se jejího boku. Otec jí pomohl na palubu a ona pak postupně pomohla ostatním.

      „Co sis myslel?“ zeptal se její otec Thana, když byli všichni na palubě.

      „Myslel jsem si, že nemůžu jen tak přihlížet,“ odpověděl Thanos.

      Ceres se s ním chtěla hádat, ale věděla, že právě díky tomu je Thanos takový, jaký je. Právě to na něm milovala.

      „Hloupé,“ pronesla Kostějka s úsměvem. „Úžasně hloupé. Děkuji ti.“

      Ceres se rozhlédla po okolních lodích. Všude byl poprask, množství námořníků spěchalo pro zbraně. Do vody vedle lodi dopadl první šíp, po něm další.

      „Veslujte!“ vykřikla na bojepány. Kam ale mohli veslovat? Viděla lodě, které měnily kurz, aby je zastavily. Brzy nebude kam plout. Byla to další ze situací, kdy by se jí hodila moc, kterou dřív měla. Moc, která jí teď chyběla.

      Prosím, matko, modlila se v duchu, už dřív jsi mi pomohla. Pomoz mi i teď.

      Téměř ucítila matčinu přítomnost, pomíjivou, ale uklidňující. Cítila její pozornost, cítila, že vidí jejíma očima, snaží se přijít na to, co se s Ceres stalo.

      „Co ti to udělali?“ zašeptal matčin hlas. „Tohle je čarodějova práce.“

      „Prosím,“ zašeptala Ceres. „Nepotřebuji svoji moc navždy, teď ale potřebuji pomoc.“

      V tichu, které následovalo, zadrnčel šíp a zabodl se do paluby přímo mezi Ceresinými chodidly. Až příliš blízko.

      „Nemohu odestát to, co se stalo,“ pronesla matka. „Ale mohu ti půjčit ještě