Rebel, Pěšec, Král . Морган Райс

jsou nebezpečné,“ pronesl Sartes, aby udržel hovor.

      „Sežerou ti plíce,“ navázal Bryant. „Dokonce i někteří strážní kvůli nim zemřeli.“

      Pronesl to, jako by šlo o něco naprosto normálního. Sartovi na tom ale nic normálního nepřipadalo.

      Sartes se na něj podíval. „Nevypadáš jako zločinec.“

      Viděl, jak se chlapec bolestivě ušklíbl. „Moje rodina… princ Lucious dorazil na naši farmu a vypálil ji. Zabil mi rodiče. Odvedl moji sestru. A mě poslal sem, jednoduše proto, že se mu chtělo.“

      Sartovi to znělo až příliš povědomě. Lucious byl opravdu zlý. Využíval jakoukoli záminku k tomu, aby mohl ubližovat ostatním. Ničil rodiny jen tak, protože mohl.

      „Tak proč si nezjednat spravedlnost?“ zeptal se Sartes. Pokračoval v tahání dehtu z jámy a dával pozor, aby se nepřiblížili žádní strážní.

      Chlapec se na něj podíval jako na šílence. „A jak to mám udělat? Jsem na to sám.“

      „Rebelové nejsou nikdy sami,“ podotkl Sartes.

      „Jako kdyby se zajímali o to, co se se mnou stane,“ odporoval Bryant. „Dokonce ani neví, že jsme tady.“

      „Pak se budeme muset dostat my k nim,“ zašeptal Sartes.

      Viděl, jak chlapec leknutím vykulil oči.

      „To nemůžeš. Pokud se jen zmíníš o útěku, strážní nás pověsí nad dehtovou jámu a pomalu nás do ní budou spouštět. Už jsem to viděl. Zabijí nás.“

      „A co se stane, když tu zůstaneme?“ nedal se Sartes. „Kdybys byl připoutaný k někomu jinému, co by teď s tebou bylo?“

      Bryant zavrtěl hlavou. „Jsou tu přece dehtové jámy a strážní. Jsem si jistý, že tu budou pasti. Ostatní vězni nám taky nepomůžou.“

      „Ale už nad tím přemýšlíš, že ano?“ zeptal se Sartes. „Ano, bude to riskantní, ale něco riskovat je pořád lepší než čekat na jistou smrt.“

      „A jak bychom to asi měli udělat?“ zeptal se Bryant. „Na noc nás zavírají do klece a přes den jsme spoutaní řetězy.“

      Alespoň na to znal Sartes odpověď. „Utečeme společně. Počkáme na správnou chvíli. Věř mi, o útěcích už něco vím.“

      Neřekl mu ale, že tohle je zatím zdaleka nejhorší situace, v jaké se kdy ocitl. Neřekl svému novému společníkovi ani to, jak malé šance mají. Věděl, že není nutné Bryanta děsit víc, než už vyděšený je. Přesto se ale museli dostat pryč.

      Věděl, že kdyby tu měli zůstat delší dobu, nepřežil by ani jeden z nich.

      KAPITOLA OSMÁ

      Thanos byl napjatý jako zvíře připravené ke skoku. Kráčel obklíčený trojicí vězňů směrem k pevnosti, která byla dominantou ostrova. Na každém kroku vyhlížel možnou únikovou cestu, ale v otevřeném terénu a s luky, které měli jeho věznitelé, by neměl šanci.

      „I to je možné řešení,“ pronesl Elsius, který kráčel za ním. „Nebudu ti tvrdit, že tě čeká příjemnější osud, když jdeš s námi, ale přežiješ déle. Na tomhle ostrově nemáš kam utéct. Možná tak k Zapomenutým, ale to bych tě ulovil mnohem dřív, než by ses k nim dostal.“

      „Proč se tedy nepokusit skončit to co nejrychleji?“ odpověděl Thanos a snažil se skrývat, jak ho překvapilo, že Elsius přesně odhadl jeho myšlenky. „Šíp do zad nemůže být tak strašný.“

      „Není to horší než bodnutí mečem,“ odpověděl Elsius. „Ano, ano, slyšeli jsme o tom dokonce i tady. Strážní nám občas něco řeknou, když přivážejí nové vězně. Ale věř mi, když tě budu lovit já, nebude tě čekat rychlá smrt. A teď jdi dál, vězni.“

      Thanos ho poslechl, ale věděl, že v žádném případě nesmí dojít až do pevnosti. Pokud by to udělal, už nikdy by nespatřil denní světlo. Nejlepší čas k útěku byl vždy co nejdříve po zajetí. Dokud měl člověk ještě sílu. Proto se nepřestával rozhlížet a snažil se odhadnout terén a správnou chvíli.

      „Nevyjde ti to,“ pronesl Elsius. „Znám lidi. Vím, co chystají. Je úžasné, kolik se toho dozvíš, když někoho rozsekáváš na kousky. Myslím, že v tu chvíli ti odhalí svoje pravé já.“

      „Takže ty víš, na co myslím?“ zeptal se Thanos.

      „Jen mi to řekni. Tvoje urážky mi den nepokazí. Zato tobě ano.“

      „Myslím, že jsi zbabělec,“ prohlásil Thanos. „Slyšel jsem o tvých zločinech. Několik vražd lidí, kteří se nemohli bránit. A teď chvíli velíš bandě zločinců, kteří bojují místo tebe. Jsi trapný.“

      Thanos zezadu uslyšel smích.

      „A to je všechno, co umíš?“ zeptal se Elsius. „Jsem zklamaný. O tohle se snažíš? Vyprovokovat mě, abys mohl bojovat? Opravdu myslíš, že jsem tak hloupý? Vy dva, chyťte ho. Princi Thane, pokud se pohneš, střelím ti šíp někam, kde tě to bude hodně bolet.“

      Thanos cítil, jak ho strážní chytili za paže a pevně ho zadrželi na místě. Byli to silní muži, očividně zvyklí vypořádávat se s neposlušnými vězni. Na místě ho obrátili tak, aby stál čelem k Elsiovi, který už měl připravený luk.

      Přesně tak, jak Thanos doufal.

      Začal se potýkat se strážnými, kteří ho drželi, a uslyšel, jak se Elsius směje.

      „Neříkej, že jsem tě nevaroval.“

      Zaslechl zadrnčení tětivy. Nesnažil se ale vytrhnout strážím ze sevření, jak si ostatní mysleli. Místo toho se obrátil a strhl jednoho muže přímo do dráhy letícího šípu. Cítil, jak zasaženého muže šokovalo, když mu z hrudi vyjel hrot šípu.

      Jeho stisk pak povolil, strážný chytil šíp a Thanos nezaváhal. Vrhl se na druhého strážného, vytrhl mu od pasu nůž a pak strčil odzbrojeného muže vší silou přímo na Elsia. Dva vězni se srazili a upadli. Zatímco se pokoušeli vstát, sebral Thanos luk mrtvého muže, pobral tolik šípů, kolik mohl, a vyrazil pryč.

      Přeskakoval kameny rozeseté všude kolem, snažil se kličkovat, a přitom se co nejrychleji dostat do úkrytu. Pravděpodobně mu zachránilo život to, že se nesnažil dostat zpátky ke člunu, ale místo toho mířil ke stromům.

      „Tam jsou jen Zapomenutí!“ křičel za ním Elsius.

      Thanos se přikrčil a kolem hlavy mu prosvištěl šíp. Cítil, že byl tak blízko, až mu rozvířil vlasy. Zabiják, před kterým utíkal, byl opravdu dobrý střelec.

      Thanos také vystřelil šíp, ale téměř se ani nepodíval, kam míří. Kdyby zastavil dost dlouho na to, aby mohl zamířit, nepochyboval o tom, že by ho zasáhl jeden z šípů, které svištěly kolem. Nebo hůř – Elsius by se mohl postarat o to, aby Thana některý ze šípů pouze zranil. Pak by ho mohl chytit a odtáhnout do pevnosti.

      Thanos se rychle skryl za kámen a slyšel, jak se od něj odrážejí šípy. Znovu naslepo vystřelil a pak se dal do běhu. Podvědomě se na chvíli zastavil a kolem proletěl další šíp.

      Pak