Kdyby běžela. Блейк Пирс

ty máš neskonalou tendenci pomáhat ostatním a vystavovat přitom sama sebe ohromnému tlaku. To je ostatně důvod, proč se ti pořád nedaří skloubit čas s prací a se svojí rodinou.“

      „No dovol?“ ohradila se naštvaně Kate.

      DeMarco pokrčila rameny. „Promiň. Ale je to pravda. Místní policie tohle klidně mohla udělat za nás a my už teď mohly být bůhví kde a dělat na tom případu.“

      „Bez svědků je naší největší nadějí manželka,“ odpověděla Kate. „Holt se přitom musí vypořádat se smrtí manžela, ale tak to je, ať se ti to líbí, nebo ne. Nikdo z nás z toho není nadšený. Ale někdy prostě musíš jít za hranice vlastního pohodlí. Podívej se na to z jiného úhlu pohledu, kdo se teď asi cítí hůř? Ty nebo ta čerstvá vdova truchlící dole?“

      Kate si ani neuvědomovala, jak nahlas a podrážděně mluvila, dokud nevyřkla poslední větu. DeMarco na ni chvíli zírala, a poté jen zakroutila hlavou jako nějaký rozmazlený puberťák a odešla z místnosti.

      Když i Kate opustila ložnici, všimla si, jak se DeMarco dívá skrze kancelář a malou knihovničku na chodbu. Kate ji tam nechala a raději šla hledat stopy ven. Nečekala sice, že by tam mohla něco najít, ale připadalo jí nezodpovědné, aby tento postup přeskočila.

      Když se vrátila dovnitř, všimla si, že bratr Jacka Tuckera se svou chotí už dorazili. Missy se s bratrem dojemně vítala, zatímco jeho žena klečela u dětí a objímala je. Když si Kate všimla prázdného výrazu třináctileté dívky, která vypadala přesně jako její otec, nemohla se divit, že na ni byla agentka DeMarco naštvaná.

      „Agentko Wise?“

      Kate už mířila po schodech nahoru, a když se otočila, viděla Missy kráčet chodbou směrem k ní. „Ano?“

      „Jestli se mnou chcete mluvit, vyřiďme to prosím hned. Nevím, jak dlouho to vydržím.“ A znovu začala nabírat k pláči. Kate obdivovala její sílu, neboť zpráva o smrti manžela ji zastihla sotva před hodinou.

      Víc už Missy neřekla, jen vyšla po schodech do horního patra a cestou se ohlédla směrem k obýváku, kde seděly její děti s příbuznými. DeMarco se k nim připojila z koupelny, kde právě prohledávala lékárničku, načež se všechny tři odebraly do ložnice.

      Missy seděla na kraji postele jako žena, která se právě probudila ze špatného snu, jen s tím rozdílem, že ta noční můra byla stále přítomna.

      „Předtím jste se mě ptaly, proč byl v New Yorku,“ spustila Missy. „Jack pracoval jako vedoucí účetní pro jednu dost velkou firmu – Adler a Johnson. Poslední dobou dělali ve dne v noci pro nějakou společnost z Jižní Karolíny, která se zabývá vyřazováním jaderných zařízení z provozu. Někdy zůstával v práci tak dlouho, že pak rovnou přespal ve městě.“

      „A dnes večer se měl vrátit nebo si myslíte, že by zůstal v hotelu?“ zeptala se DeMarco.

      „Ráno v sedm jsem s ním mluvila, těsně předtím, než šel běhat. Tvrdil mi nejen, že dnes přijde domů, ale dokonce se chtěl vrátit docela brzo – zhruba kolem čtvrté.“

      „Předpokládám, že jste se mu snažila dovolat nebo mu alespoň poslala zprávu, když se chýlilo k večeru?“ zeptala se Kate.

      „Jistě, ale ne dřív než v sedm. Když se tihle chlápci zažerou do práce, tak zapomenou na čas.“

      „Paní Tuckerová, FBI byla přivolána k případu, protože detaily a okolnosti smrti vašeho muže připomínají osm let starý případ. I tehdy byl obětí muž z Ashtonu, kterého též zavraždili v New Yorku,“ vysvětlovala Kate. „Ačkoliv nemůžeme říct s jistotou, že spolu obě vraždy souvisí, kontaktování úřadu bylo v tomto případě na místě. Takže je pro nás velice důležité, abyste se zamyslela nad lidmi, které si váš manžel mohl znepřátelit.“

      Kate viděla, že Missy znovu bojovala se slzami. Spolkla nutkání propuknout v pláč a snažila se ze všech sil pokračovat.

      „Nikdo mě nenapadá. Neříkám to jen proto, že jsem ho milovala, ale on byl doopravdy strašně milý a laskavý člověk. Kromě pár drobných neshod v práci si za celý náš společný život nevybavuji jedinou vyhrocenou hádku.“

      „Co blízcí přátelé?“ zeptala se Kate. „Měl nějaké kamarády, obzvlášť muže, se kterými trávil čas a kteří by ho mohli znát z jiné stránky?“

      „No, pravdou je, že se choval poněkud dětinsky, když byl v blízkosti svých známých z jachtového klubu, ale pochybuji, že by o něm řekli něco špatného.“

      „Znáte jejich jména, abychom si s nimi mohli promluvit?“ zeptala se DeMarco.

      „Ano. Měl takovou svou partu… On a tři další muži. Scházeli se v jachtařském klubu, případně v baru, kde koukali na sport. Většinou na fotbal.“

      „Nevíte náhodou, zda někdo z nich nemá nějaké nepřátele?“ znovu se zeptala DeMarco. „Byť jen žárlivou exmanželku nebo vzdálené příbuzné?“

      „To netuším. Já je moc neznala a…“

      Náhle ji přerušil zvuk pronikavého nářku ze spodního patra. Missy se podívala směrem ke dveřím ložnice pohledem, který Kate lámal srdce.

      „To je Dylan, naše prostřední dítě. On si byl s otcem tak…“

      Znovu se odmlčela. Rty se jí třásly, jak se ze všech sil snažila nepropadat pláči.

      „To je v pořádku, paní Tuckerová,“ uklidňovala ji DeMarco. „Běžte za svými dětmi. Pro začátek toho máme celkem dost.“

      Missy vyletěla z postele a s pláčem utíkala ke dveřím. DeMarco ji pomalu následovala a cestou se ještě naštvaně ohlédla za Kate. Ta zůstala v ložnici o něco déle, neboť se snažila vstřebat emoce z předchozích minut. Ne, na tuhle část práce si člověk nikdy nezvykne. A nejhorší na tom bylo, že získaly jen minimum informací.

      Když nakonec zamířila zpět k chodbě, plně chápala rozhořčení agentky DeMarco. K čertu, vždyť i ona sama byla na sebe naštvaná.

      Kate sešla dolů ze schodů a pokračovala k vchodovým dveřím. Viděla, jak DeMarco nastupuje do auta a utírá si slzy z očí. Jemně za sebou zabouchla dveře, zatímco se z domu ozýval nářek truchlící rodiny Tuckerových, který umocňoval dojem z celého případu, jenž se zdál být předem ztracený.

      KAPITOLA ČTVRTÁ

      Následující den kolem deváté hodiny ranní se po Ashtonu začala šířit zpráva o smrti Jacka Tuckera. Kate a DeMarco tak měly o starost méně při kontaktování Jackovo přátel – těch, jejichž jména jim včera nadiktovala Missy. Nejenže už věděli, co se stalo, ba dokonce přicházeli s nápady, jak pomoct Missy a jejím dětem v této nelehké situaci.

      Stačilo pár rychlých telefonátů, aby si Kate s DeMarco domluvily schůzku se třemi Jackovými přáteli z jachtového klubu. Byla sobota, takže na parkovišti se již začínala srocovat auta, byť bylo teprve devět hodin ráno. Klub se nacházel na okraji průlivu Long Island Sound a Kate na první pohled uhranul překrásný výhled na celou jeho délku, který malinko kazily všechny ty nablýskané plachetnice kolem.

      Samotným sídlem klubu byla dvoupodlažní budova, jejíž styl připomínal mix koloniální a moderní architektury, aby ladila s okolním prostředím. U hlavního vchodu Kate pozdravil neznámý muž. Byl oděn do knoflíkové košile a khaki zelených kalhot, což je v jachtařském klubu, jako je tento, patrně bráno jako víkendové ležérní oblečení.

      „Vy budete