Kdyby to viděla. Блейк Пирс

jak to jen šlo, se posadila na okraj postele. Sledovala, jak Michelle spí, jemné zvedání a klesání jejího hrudníku bylo upokojující. Zcela jasně si pamatovala, když byla Melissa takhle malinká a nedokázala pochopit, jak ten čas rychle pominul. A to byl její problém: cítila, že kvůli práci ztratila hodně času jako matka a žena, ale stejně pociťovala obrovskou odpovědnost. Zvláště, když věděla, že může být venku, pracovat na tom, aby přivedla zabijáka ke spravedlnosti. Co by to byla za člověka, kdyby nabídku odmítla, vykašlala se na Durana, aby vybral někoho, kdo možná nemá stejné schopnosti jako ona?

      Ale co by to byla za babičku, kdyby teď zavolala Melisse a řekla jí, aby si přijela vyzvednout dcerku, protože znovu volá FBI?

      Kate koukala na Michelle asi pět minut, dokonce si lehla vedle ní a rukou nahmatala její hruď, aby pocítila její dech. A jak koukala na to malé stvoření, které ani netuší o ďáblech, kteří mohou chodit po zemi, udělalo to její rozhodnutí mnohem snadnějším.

      Poprvé se dnes zamhouřila, zvedla telefon a zavolala Melisse.

***

      Jednou, když měla Melissa šestnáct, v noci, když Kate a Michael už spali, propašovala do svého pokoje chlapce. Kate vzbudil nějaký hluk (později zjistila, že to byl pravděpodobně náraz něčího kolene do Melissiny postele) a šla zjistit, co to bylo. Když otevřela dveře a uviděla Melissu polonahou s chlapcem v posteli, shodila ho z postele a křičela na něj, aby odešel.

      Hněv v očích Melissy byl tehdy nic proti tomu, když ve 21:30 dávala Michelle zpět do dětské sedačky v autě—jenom něco kolem hodiny od kdy volal Duran kvůli případu v Ranaoke.

      „Tohle je šílenost, mami,” řekla.

      „Lisso, promiň mi to. Ale co jsem měla sakra dělat?”

      „Možná bys mohla zkusit zůstat konečně v důchodu, když už v něm jednou jsi!“

      „Není to tak jednoduché,” namítala Kate.

      „No jasně, mami,” řekla Melissa. „S tebou to nikdy nebylo jednoduché.”

      „To není fér…”

      „A nemysli si, že jsem naštvaná jen proto, že jsi mi přerušila jediný volný večer. To mi je jedno. Nejsem tak sobecká. Jako někdo. Jsem naštvaná kvůli tvojí práci—se kterou jsi měla skončit už před rokem, ale přece jenom vítězí nad rodinou. Ještě po tom všem …po tátově…”

      „Lisso, nedělejme to.”

      Melissa vzala autosedačku s jemností, která se vytratila z jejího hlasu a postoje.

      „Souhlasím,“ odsekla Melissa. „Nedělejme to.“

      A tak vyšla ze dveří a pěkně s nimi práskla.

      Kate se natáhla po klice ode dveří. Co ale udělá? Bude pokračovat s hádkou venku na zahradě? Kromě toho, Melissu znala dobře. Za pár dní vychladne a také si poslechne její část příběhu. Možná bude i akceptovat její omluvu.

      Kate se cítila jako zrádce, když zvedla telefon. Zavolala Duranovi a ten jí řekl, že s ní v tom případě počítal tak nebo tak. Už předem měl někoho ve virginské státní policii připraveného setkat se s ní a s DeMarco ve 4:30 ráno ve Whip Springs. DeMarco odjela z DC už před půl hodinou firemním vozem. Přijede ke Kate někdy kolem půlnoci. Kate si uvědomila, že mohla v klidu počkat s Michelle do 23:00 a vyhnout se tak konfrontaci s Melissou. Ale teď už bylo pozdě.

      Náhlost toho všeho přistihla Kate poněkud nepřipravenou. Přestože poslední případ, který vzala, přišel taky z čista jasna, měl alespoň nějakou stabilní strukturu. Ale byla to poměrně dlouhá doba od chvíle, kdy jí byl naposledy přidělen případ v takovou pozdní hodinu. Bylo to skličující, ale byla také velmi vzrušená—natolik vzrušená, že okamžitě dokázala potlačit myšlenky na Melissin hněv.

      Ještě když se balila a čekala, než dorazí DeMarco, myslí se jí proháněla jedna věc. A je to v pořádku? —tvá schopnost vše potlačit kvůli práci—která zavinila mezi vámi dvěma tolik problémů.

      Ale i tato myšlenka byla velice rychle potlačena.

      KAPITOLA TŘETÍ

      Jedna z mnoha věcí, které se Kate dozvěděla o DeMarco během posledního případu, byla, že byla dochvilná. Byl to rys, který jí ji připomněl, když uslyšela, jak zaklepala na dveře v 00:10.

      Nepamatuji si, kdy naposledy jsem měla návštěvu tak pozdě. Možná na výšce?

      Šla ke dveřím a sebou měla jednu sbalenou tašku. Když však otevřela dveře, uviděla, že DeMarco nemá v úmyslu rychle chvátat, aby šla na místo činu.

      „Možná to bude nezdvořilé, ale opravdu potřebuji použít tvoji koupelnu,“ řekla DeMarco. „Dát si cestou dvě koly, abych zůstala vzhůru, nebyl dobrý nápad.“

      Kate se usmála a nechala DeMarco projít. Jelikož Duran v jejich telefonátu velice naléhal, DeMarcové neúmyslná komická vsuvka byla to, co potřebovala. Také ji to utvrdilo v tom, že i navzdory tomu, že se neviděly téměř dva měsíce, s DeMarco se naladily na stejnou vlnu, jako při předešlém případě.

      DeMarco vyšla z koupelny o několik minut později s rozpačitým úsměvem.

      „A přeju ti dobré ráno,“ řekla Kate. Možná to bylo způsobeno kofeinem, ale DeMarco nevypadala vůbec unaveně, zjevně nebyla zdrvena brzkou ranní hodinou.

      DeMarco se podívala na své hodinky. „Jasně, vypadá to na ráno.“

      „Kdy ti volal?“ zeptala se Kate.

      „Asi kolem osmé nebo deváté. Jela bych dříve, ale Duran si chtěl být na sto procent jistý, že do toho půjdeš.“

      „Promiň,“ řekla Kate. „Poprvé jsem opatrovala svou vnučku.“

      „Och, to ne, Wise…to je na hovno. Mrzí mě, že se ti narušily plány.“

      Kate pokrčila rameny a mávla rukou. „To bude v pohodě. Jsi připravena vyrazit?“

      „Jasně. Vyřídila jsem cestou pár telefonátů, zatímco o ostatní věci se postarali kluci z DC. Máme se setkat s lidmi z virginského policejního oddělení ve 4:30 v domě u Nashových.“

      „V domě u Nashových?“ zeptala se Kate.

      „To jsou ti manželé, kteří byli zavražděni jako poslední.“

      Pokročily společně ke dveřím. Když odcházely, Kate zhasla světlo v obývacím pokoji a vzala si batoh. Byla velice vzrušená, co se bude dít, ale také cítila, že opouští svůj dům celkem iracionálně. Přeci jenom pár hodin zpátky spala její dvouměsíční vnučka v její posteli. A teď byla na odchodu na místo činu.

      Uviděla klasické firemní vozidlo parkující přímo při obrubníku. Vypadalo to surreálně, ale taky lákavě.

      „Chceš řídit?“ zeptala se DeMarco.

      „Jistě,“ řekla Kate a přemýšlela, jestli jí mladší agentka nabídla tuhle roli z respektu, nebo proto, že prostě chtěla přestávku od řízení.

      Kate si sedla za volant, zatímco DeMarco si prohlížela trasu k místu poslední vraždy. Bylo to ve městě Whip Springs ve Virginii, malá díra, která se nachází u zátoky Blue Ridge Mountains nedaleko Roanoke. Strávily jen málo času rozhovorem—Kate vyprávěla DeMarco o tom, jaké je to být babičkou, zatímco DeMarco byla většinou zticha a zmínila se jenom o dalším neúspěšném vztahu poté, co ji její přítelkyně opustila. To bylo překvapení, protože Kate nevěděla, že DeMarco