Dokonalý Úsměv. Блейк Пирс

obou mužů naznačovalo, že by si neměla dělat příliš velké naděje.

      „Mám pocit, že to není všechno,“ poznamenala.

      „Mrtvého,“ povzdechl si Decker.

      „Na infarkt?“ zeptala se Jessie skepticky ve snaze nepodlehnout mrazivé panice, která se jí začínala zmocňovat.

      Dolan udělal krok vpřed.

      „Našli ho v popelnici v jedné zapadlé uličce asi šest bloků odsud. Od hrudi po pánev byl vykuchaný. Jeho vnitřnosti se válely vedle popelnice. Kvůli tomu také objevili jeho tělo.“

      Jessie se na židli zaklonila a pokoušela se tu informaci zpracovat. Crutchfield si Ernieho potají vychovával celé roky. V podstatě ho sváděl. Odvedl na něm tak dobrou práci, že Ernie v jeho službách ochotně povraždil půl tuctu svých vlastních spolupracovníků. A Crutchfield se ho teď zbavil tak odporně brutálním, bezohledným způsobem.

      Proč? Že by ho Ernie nějak zklamal nebo naštval? Obrátil se snad proti svému pánovi?

      Jessie nevěřila, že by to mohl být hlavní důvod. Kdyby ano, nepohodil by jeho tělo tak blízko u místa, kde věděl, že pracuje. Měla to být zpráva – pro ni.

      „Co mi neříkáte? Co se mi bojíte povědět?“

      Oba muži si vyměnili vzájemné pohledy. Murph si v rohu místnosti soustředěně prohlížel své boty.

      „Zanechal vzkaz,“ prozradil jí konečně Decker. „Složil ho do malinkatého čtverečku a schoval do mrňavého sáčku, který přibyl k hornímu patru v Cortezových ústech. Byl adresován vám.“

      „Samozřejmě že ano,“ pronesla Jessie spíš rezignovaně než šokovaně. „Přinesl jste ho s sebou?“

      „Teď ho mají na forenzním oddělení. Ale oskenovali jsme si ho.“

      „Můžu se podívat?“ požádala Jessie.

      Decker přikývl a otevřel obrázek na svém telefonu. Pak jí ho podal. Jessie okamžitě rozeznala Crutchfieldovo písmo, ačkoli sama nevěděla, co si o tom myslet. Vzkaz byl kratší a přímočařejší, než čekala. Obsahoval jen zlomek vrahovy obvykle květnaté výřečnosti. Stálo na něm:

      Slečno Jessie,

      Doufám, že se máte dobře. Omlouvám se za způsob doručení. Vím, že se vám Ernie zamlouval, i když mám podezření, že vaše city k němu v poslední době poněkud zchladly. Říkal jsem si, že byste možná ráda věděla, že jsem se nedávno sešel s vaším otcem. Měl… obavy, zda se čas, který jsem s vámi strávil, nepodepsal na mé loajalitě vůči němu. To jsou ale nápady! Tak či tak se přes to už přenesl. Předpokládám, že se brzy zotaví ze svých zranění a pokusí se s vámi znovu shledat. Můžete ho očekávat co nevidět. Určitě to bude smrtelně zábavné setkání. Nechť přežije ten nejsilnější z rodu Thurmanů!

      S úctou,

      Bolton

      Jessie zvedla oči a zjistila, že na ní spočívají pohledy všech tří mužů v místnosti. Očividně vyčkávali její reakci. Věděla, že pokud na sobě dá znát jedinou známku neklidu, jen tím posílí jejich kolektivní odhodlání okamžitě ji poslat zpátky do úkrytu. A tak ho v sobě zadusila.

      „Kdyby se nedal na dráhu brutálního vraha, řekla bych, že mohl udělat kariéru psaním pro Hallmark. Opravdu to se slovy umí, nemyslíte?“

      „Je normální, pokud vás to znepokojuje,“ ujišťoval ji Decker a ignoroval její hrdinskost. „I mě to znepokojuje.“

      „Mě to neznepokojuje,“ trvala na svém Jessie, třebaže si nebyla jistá, nakolik přesvědčivě to zní. „Jestli někdo rozumí tomu, jak tihle muži pracují, jsem to já. Mám na sebe fixované dva sériové vrahy, z nichž jeden je můj vlastní otec. Kdybych se tím nechala rozhodit, ležela bych teď někde stočená do klubíčka. Popravdě řečeno si myslím, že je tohle dobrá věc.“

      „Jakto?“ zeptal se Dolan vyzývavě.

      No, Jessie, jakto?

      „Tak zaprvé, Ernieho máme z krku. To znamená o jednoho šílence, s kterým si musíme dělat starosti, míň. Zadruhé věřím, že se mi Crutchfield svým zvráceným způsobem snaží pomoct. Chce mě varovat, že je můj otec téměř připraven znovu mi usilovat o život.“

      „Na mě to tedy nepůsobí, že by si vybral, na čí je straně,“ oponoval jí Decker.

      „Já netvrdím, že si vybral, na čí je straně,“ namítla Jessie. „Jen si myslím, že chce, aby to byl rovný boj. A své upozornění na to, že má Xander Thurman skoro dostatek sil, aby se dal opět do pronásledování a zabíjení, považuje za způsob, jak ten boj udělat vyrovnanější.“

      Dolan přistoupil o krok blíž, na tváři pochybovačný výraz.

      „Jak víte, že se vás jen nesnaží zmanipulovat? Uchlácholit vás do falešného pocitu bezpečí, aby vás naopak vylákal ven?“

      Jessie málem nevěřícně vyprskla.

      „Koho by vykuchaný chlap s vyhřezlými vnitřnostmi v zapadlé uličce a s hřebíkem přibitým vzkazem v ústech mohl uchlácholit do falešného pocitu bezpečí? Já moc dobře vím, s kým mám tu čest.“

      „A já taky,“ vložil se do toho Decker. „Takže jelikož už víme, že s tím tenhle případ ve Valley nijak nesouvisí, pošlu vás zpátky do vašeho bezpečného úkrytu.“

      Jessie se srdce propadlo zklamáním. Přesně toho se obávala. Nenechala však uběhnout ani vteřinu, než začala vehementně protestovat.

      „Ani omylem,“ ohradila se. „Teď když je etapa vyčkávání s jistotou u konce, se v žádném případě nehodlám vracet do nějakého venkovského domku v Palms a sedět tam jak pecka, dokud na mě někdo nezaútočí.“

      Murph se přitom nespokojeně zavrtěl.

      „Vy to říkáte, jako kdyby se už už chystali se na ten dům sesypat,“ poznamenal. „Ani jeden z nich o něm přitom nemá tušení. Proto to tělo vyhodili tady. Protože je to jediné místo, o kterém Crutchfield ví, že jste s ním spojená. A proto taky maršálská služba nechtěla, abyste sem chodila. Jenže teď jste tady a my vás zase hezky odvezeme do úkrytu, kde zůstanete, dokud se tahle záležitost nevyřeší.“