Dokonalý Úsměv. Блейк Пирс

Gabby. Zřejmě si teprve teď uvědomila, že ten telefonát dokonale odpovídal situaci, jakou jí předtím Jessie popsala.

      „S kým to mluvila?“ zeptala se Jessie rychle, aby dívka neměla pocit, že ji příliš obviňují.

      „To nevím. Hlas na druhé straně byl sice hlasitý, ale já jsem stála v jiném pokoji. Nechtěla jsem, aby Claire věděla, že poslouchám. Copak to nemůžete nějak vystopovat?“

      „Ano, Gabby, můžeme,“ uklidňovala ji Jessie. „Co dalšího nám můžete říct o včerejší noci?“

      „O tom rande, co včera měla, jsem už řekla těm prvním detektivům. Většinou si všechny podrobnosti ukládala do telefonu.“

      „Je možné, že si svého společníka přivedla domů, tak jako vy Cartera?“ chtěla vědět Jessie.

      „Pochybuju,“ mínila Gabby a zabořila se trochu hlouběji do lenošky. Zdálo se, že začíná slábnout.

      „Pročpak?“ vyptávala se Jessie.

      „Nerada si vodila chlapy domů. Když dostala chuť se s nimi… přátelit, obvykle se nechala odvést k nim. Nechtěla, aby lidi věděli, kde bydlí. Měla pár špatných zkušeností, víte?“

      „Popravdě řečeno,“ opáčil Dolan poněkud podrážděně, „nevíme. Každopádně to zní jako něco, co bychom rozhodně chtěli prověřit. Dokázala byste nám říct nějaká jména?“

      „Žádná mě nenapadají,“ prohlásila Gabby. Zjevně si ani neuvědomovala, že si ustavičně protiřečí. „Nijak zvlášť jsem se o její dostaveníčka nezajímala, pokud některé jméno nezopakovala víckrát. Brala jsem to tak, že jestli na nich nezáleží jí, neexistuje důvod, abych si je do paměti ukládala já.“

      Jessie nabývala dojmu, že mezi sebou chodily na tolik „dostaveníček“, že pamatovat si všechna jména mohl být celkem problém. Zalétla očima ke Carteru Harringtonovi, který nervózně přešlapoval z nohy na nohu, jako by se rozhovor ubíral směrem, jakým se nechtěl vydat. Jessie se právě rozmýšlela, zda nastal správný okamžik ho přesně tím směrem zatlačit, když se do toho vložil Dolan.

      „Slečno Cantuová,“ promluvil na ni a už se ani nesnažil předstírat nějakou vstřícnost, „docela zjevně nám pár věcí tajíte. Nevím, jestli jste si toho vědoma, ale lhát federálnímu agentovi je zločin.“

      Jessie se zhoupl žaludek. Gabby byla už tak na pokraji zhroucení. Vyhrožovat jí jí připadalo kontraproduktivní.

      „Já ne–“ chtěla protestovat Gabby.

      Dolan ji přerušil.

      „I tvrzení, že mi nelžete, by se dalo vykládat jako lež,“ upozornil ji. „Na vašich a Claiřiných randíčkách je něco, co před námi očividně držíte v tajnosti. Já to chápu. Nechcete se inkriminovat. Jenže to máte tak: my to nakonec stejně všechno zjistíme. Otázkou zůstává, zda dřív nebo později a zda nám pomůžete nebo ne. Pokud to bude dříve a s vaší pomocí, můžeme být velice shovívaví. Pokud to bude později a bez vaší pomoci, můžeme být naopak velice přísní.“

      Gabby se ve tváři zračilo zděšení. Jessie se pokusila trochu odlehčit vážnost situace, aniž by přitom příliš podrývala Dolanovu autoritu. Rozhodla se nehrát si ani tak na dobrého poldu, jako spíš na míň děsivého poldu.

      „Gabby, vaše pomoc může v tomhle okamžiku rozhodnout, zda se nám podaří chytit toho člověka, co tohle Claire provedl, nebo ne. Každá vteřina, kdy tápeme ve tmě, dává jejímu vrahovi další vteřinu na to, aby po sobě zahladil stopy a zakryl svoji vinu. Přece byste za něco takového nechtěla být zodpovědná, nebo ano?“

      Dívka zavrtěla hlavou.

      „A taky nechcete čelit obvinění z maření federálního vyšetřování,“ přisadil si Dolan.

      „Ne,“ zašeptala Gabby.

      „V tom případě ven s tím,“ vyzval ji.

      „Neporušovaly jsme žádné zákony,“ přesvědčovala je úpěnlivě. „Jen jsme… se stýkaly se spoustou mužů. Většinou starších, někdy i ženatých.“

      „Jste placené společnice?“ dotíral Dolan, který jí nehodlal projevit žádnou vlídnost.

      „Ne!“ zaprotestovala rázně. „Jen si od nich necháváme kupovat věci. Sem tam narazíme na jackpot a pak se jeden z nich stane naším – slyšeli jste někdy pojem ‚sugar daddy‘?“

      „Ano,“ odvětil Dolan a pro jednou se mu kupodivu podařilo neznít povýšeně.

      „No, tak o to nám šlo,“ konstatovala, načež se obrátila k Harringtonovi, aby dodala, „bez urážky.“

      „Věřte mi,“ ujistila ji Jessie, „nic z toho pro něj není žádné překvapení. Věděl, do čeho se pouští. Pokračujte.“

      „Takže když se některé z nás podařilo najít takového sugar daddyho, většinou nám pomáhal platit nájem a tak dál. Někdy to trvalo pár týdnů. Někdy i pár měsíců. Většinou jsme je v jednom kole střídaly. Občas se to ale vyvinulo v něco víc a jedna z nás se na chvíli stala jakousi profesionální milenkou. Nakonec jsme to ukončily, když nás to přestalo bavit. Dřív nebo později nás to skoro vždycky přestalo bavit. Někdy to ukončil i on, zvlášť pokud si myslel, že by na to mohla přijít jeho žena.“

      „Jak by na to jeho žena přišla?“ vyzvídala Jessie, třebaže už tušila odpověď. „A pamatujte, co říkal agent Dolan o lhaní FBI.“

      „Mohlo se stát, že jsme mu já nebo Claire řekly, že by se jeho žena měla dozvědět pravdu. To je obvykle zastrašilo. Někdy nám dokonce ještě přidali, aby si pojistili naše mlčení.“

      „Tomu se říká vydírání,“ poznamenal Dolan.

      „Cože?“ hleděla na něj Gabby s upřímným údivem.

      „Nechtěla jste v tom vztahu pokračovat?“ vmísila se do toho rychle Jessie, aby hovor neuvízl na vedlejších problémech. „Nedoufala jste třeba, že by pro vás ten muž opustil svou ženu?“

      „To si děláte srandu?“ ohradila se Gabby skoro uraženě. „Je mi třiadvacet. Ještě se nehodlám usazovat. Takhle se mi dostává všech výhod a přitom si můžu pařit, aniž by mě někdo držel na uzdě. Celý smysl spočívá v tom, že mám volnost si užívat a nemusím pro to tvrdě dřít. Jasně, jednou se možná usadím, až budu stará, třeba kolem šestadvaceti nebo tak. Jenže teď se chci jen bavit.“

      V místnosti zavládlo dlouhé ticho. Zdálo se, že nikdo neví, jak na tu šokující pravdu zareagovat. Jessie se pokoušela srovnat se skutečností, že ji Gabby v jejích skoro třiceti letech považuje za postarší.

      „Jak jste si tyhle muže hledaly?“ vypravila ze sebe konečně.

      „Existují na to webové stránky. Jmenují se ‚The Look of Love‘, zkráceně ‚LOL‘. Bohatí starší chlapi si tam můžou domluvit schůzku s přátelskými mladšími slečnami. Co se stane potom, už je jenom mezi nimi.“

      „A na téhle stránce si musíte vytvořit profil?“ vyptávala se Jessie.

      „Jo, tak si ti muži hledají svůj typ holek. A na stránkách tak můžou uživatele podrobit bezpečnostní kontrole.“

      Jessie s Dolanem zvedli oči k Harringtonovi, jenž se mezitím vzdálil do rohu pokoje a vyhlížel z jednoho z obrovských oken s výhledem na Santa Monicu.

      „Vy jste také podstoupil