Ve stínu lží. Блейк Пирс

snaží potlačit spokojený úsměv. Také se zdál být potěšen tím, jak Rhodesová zabalila a katalogizovala všechen ostatní důkazní materiál, který na místě činu našly – profesionálně a učebnicově.

      Možná by taky měla změnit oddělení, pomyslela si Chloe kousavě.

      „Odvedly jste skvělou práci,“ řekl Garcia, když vstal od stolku a obdařil je uznalým pohledem, jako by byly vzorné studentky. „Postupovaly jste rychle a pečlivě. Nevidím důvod, proč bychom pachatele nemohli zatknout.“

      Obě agentky poděkovaly. Chloe viděla, že Rhodesové není přijímání komplimentů také dvakrát příjemné, a cítila se díky tomu o trochu líp.

      „Agentko Fineová, těsně předtím, než jste přišly, mi volal ředitel Johnson. Chce se s vámi za patnáct minut setkat. Agentko Rhodesová, co kdybyste zašla do laborky a podívala se, co se děje se všemi těmi důkazy, které jste zajistily?“

      Rhodesová dál vystupovala jako vzorná studentka a jen přikývla. Chloe naopak cítila, že opět začíná panikařit. Když byla za Johnsonem včera, měl pro ni nachystanou pěknou podpásovku. Co na ni čekalo teď?

      Všechny otázky si nechala pro sebe a zamířila chodbou k ředitelově kanceláři. Když vešla do malé přijímací místnosti, všimla si, že dveře do kanceláře jsou zavřené. Sekretářka, která zrovna s někým telefonovala, jí pokynula, ať si sedne na jednu z židlí podél stěny. Chloe se tedy posadila a zamyslela se nad tím, co pro ni a její kariéru dnešek znamenal.

      Na jednu stranu se jí podařilo objevit silný důkaz, který pravděpodobně povede k přímému zatčení člena gangu, který povraždil celou rodinu. Na stranu druhou však udělala opravdu hloupou chybu, když potenciálně poškodila docela zřetelnou stopu. Řekla si však, že díky tomu videu ze Snapchatu na něm z dlouhodobého hlediska nebude tolik záležet. Přesto se však cítila trapně, že ji osočila zrovna Rhodesová, a navíc takovým způsobem. Řekla si, že to nejlepší, v co může doufat, je, že teď budou vyrovnané – že její úžasný objev vyváží její nepozornost.

      Když se dveře do kanceláře otevřely, všechny její myšlenky se rázem rozplynuly. Pohlédla tím směrem a viděla, jak ze dveří vystrkuje hlavu ředitel Johnson. Viděl ji, ale nic neřekl. Jen jí dal gestem ukazováčku najevo, ať jde dovnitř. Nedokázala rozpoznat, jestli to mělo naznačovat zlost nebo jen spěch.

      Vešla do kanceláře a když za sebou zavřela dveře, ředitel jí pokynul, ať se posadí na židli na druhé straně stolu – místo, které bylo Chloe čím dál více známé. Když si sedl za stůl, pomyslela si, že se jí konečně podařilo v jeho výrazu něco vyčíst. A byla si celkem jistá, že je kvůli něčemu podrážděný.

      „Měla byste vědět,“ řekl, „že jsem právě domluvil s agentkou Rhodesovou. Řekla mi, že jste na místě činu v podstatě pošlapala důkazní materiál.“

      „Ano, to je pravda.“

      Zklamaně přikývl. „Jsem teď na vážkách. Na jednu stranu je tady stejně nová jako vy. A fakt, že na vás doslova žalovala, mě upřímně neskutečně vytáčí. Ale zároveň jsem rád, že mi to řekla. Protože ačkoliv tohle skutečně byl váš první den, na tyhle věci si nějakým způsobem musíme dávat pozor. Jistě je vám jasné, že si sem do kanceláře nevolám každého agenta, který udělá nějakou chybu, abych ho vyslýchal. Ale u vás jsem měl potřebu zkontrolovat, jestli je všechno v pořádku, jelikož jsem vám na poslední chvíli hodil klacek pod nohy. Máte pocit, že vás to vykolejilo?“

      „Ne. Jednoduše jsem to přehlédla. Příliš jsem se soustředila na důkazy na okně a stopu jsem neviděla.“

      „To je pochopitelné, ale trochu neobratné. Asistent ředitele Garcia mi však tvrdí, že jste na místě činu našla důkaz, který by měl vést k přímému zatčení pachatele – telefon s videem ze Snapchatu. Správně?“

      „Ano, pane.“ Z nějakého nevysvětlitelného důvodu se jí chtělo dodat: Ale našel by ho tam více méně kdokoliv. Měla jsem jenom štěstí.

      „Myslím si, že dokážu odpustit hodně,“ řekl, „ale berte, prosím, na vědomí, že pokud se vyskytne více chyb, jako byla tahle, může to pro vás mít relativně vážné následky. Prozatím bych vám a Rhodesové přidělil další případ. Je pro vás problém s ní pracovat?“

      Na rty se jí dralo jedno velké ano, ale nechtěla působit malicherně. „Ne, myslím, že to zvládnu.“

      „Podíval jsem se do jejích záznamů. Podle instruktorů je velice bystrá, ale také má sklony k tomu, dělat si věci sama a po svém. Proto vám radím, ať ji nenecháte převzít kontrolu nad celým případem.“

      Jo, toho už jsem byla svědkem, pomyslela si Chloe.

      „A abych byl fér, varoval jsem ji, ať to nedělá,“ pokračoval. „Také jsem ji informoval o tom, že nemám rád, když se noví agenti snaží házet špínu na ostatní. Takže očekávám, že se na příštím případě bude chovat zodpovědněji. Spolu s ředitelem Garciou budeme na věc dohlížet, jen abychom se ujistili, že bude všechno provedeno tak, jak má.“

      „Dobře. Vážím si toho.“

      „Kromě toho, že jste potenciálně zničila stopu, jste si dnes vedla skvěle. Byl bych rád, abyste zbytek dne strávila tím, že napíšete hlášení o místě činu a vaší interakci s agentkou Rhodesovou.“

      „Ano, pane. Ještě něco?“

      „To je prozatím vše. Jen ještě… jak jsem řekl… pokud budete cítit, že na vás má vaše převelení na poslední chvíli špatný vliv, dejte mi vědět.“

      Přikývla a vstala. Když odcházela z kanceláře, měla pocit, jako by se právě vyhnula střele – nebo jako dítě, kterého si zavolal ředitel do kabinetu, ale nakonec ho pustil jen s mírným plesknutím přes prsty. Přes to všechno se však díky tomu, že ji Johnson za její práci pochválil, cítila o něco lépe.

      Se zvířenými myšlenkami zamířila zpátky dolů na své pracoviště, které nebylo ničím víc než obyčejnou malou kójí. Uvažovala, jestli byl někdy nějaký nový agent povolán do ředitelovy kanceláře dvakrát v průběhu méně než osmačtyřiceti hodin. Na jednu stranu se cítila poctěná, ale na stranu druhou měla pocit, jako by byla pod neustálým drobnohledem.

      Během čekání na výtah si všimla, že zpoza rohu vyšel další agent. Chloe v něm matně rozeznala jednoho z těch, kteří s ní včera byli ve skupině programu ViCAP.

      „Ty jsi agentka Fineová, že?“ řekl s úsměvem.

      „To jsem,“ odpověděla nejistě a říkala si, kam tahle konverzace asi povede.

      „Já jsem Michael Riggins. Teď jsem zaslechl o tom případu, na kterém jste s Rhodesovou pracovaly. Vražda z iniciativy gangu. Říká se, že už se pracuje na zatčení. Ten pachatel už musel mít nějaký záznam, co?“

      „To netuším,“ řekla, ale přesto cítila, že se to všechno dalo do pohybu opravdu rychle.

      „No, ne všichni novopečení agenti se dneska dostali do terénu,“ řekl Riggins. „Někteří z nás byli až po uši zahrabaní v papírech a výzkumu. Šušká se, že prý někteří z nás mají dnes večer po práci namířeno do baru na pár drinků. Mohla by ses taky stavit. Je to odsud dva bloky, Reedsův bar. Hodila by se nám nějaká veselá historka o úspěšném případu, na zlepšení nálady. Ale Rhodesovou s sebou neber. Nikdo… no, nikdo ji nemá tak docela v lásce.“

      Chloe