ZA DEN. Humorná pravda. СтаВл Зосимов Премудрословски

oslavující domácnosti, bylo temné, světlo zhaslo? – bezdomovci si dělali srandu.

      – Ne, tyto tety s majiteli tohoto domu dorazily, ale já jsem už opravu dokončil, chtěl jsem jít se svou rodinou. Takže mě bili s kluby. Psi. Konec…

      poznámka 6

      Zemřete, děvko, na věnec!!

      Slunce svítilo. Obloha byla jasná a v domovních místnostech a pletených kartonech seděli patrioti bezdomovci, opravovali další lahve a další zmačkané hliníkové plechovky na koktejly a pivo. A všechno by bylo v pořádku, ale v jednom z domovních domů byly ze dveří vedeny dva UAZ s modrými majáky a «tati» a «spoutaná» žena a dva kluci oblečení do školních vest, zvaných «žloutky» u obyčejných lidí. Místní obyvatelé stále nechápali důvod zatčení, protože toto trojice se pečlivě zhroutilo na skládkách odpadu a každý den čistilo loděnice. Každý z nich měl svůj vlastní inventář, na který už byly jeho ruce zvyklé, a všechny byly označeny koštětem, lopatkou a taškou. Tyto nástroje se jim jevily jako talisman nebo amulet, jako dům nebo chalupa pro domov. A, Bože, zakaz, že někdo vezme cizince. Všechno, smrt. Záruka. Ale objevil se v této trojici dříve před incidentem a čtvrtou Madame Tumor. A pryč.

      Den předtím. V předvečer rána se Madame Tumor poprvé vstala a rozhodla se ukázat alternativu, udělat užitečnou práci a vyčistit oblast, zatímco všichni spali s bouřkou chlastu, to znamená registrace v rodině. Všichni členové tohoto «gangu» nebyli jednou usvědčeni. Protože neměla vlastní, vzala si inventář někoho jiného a doufala, že všichni říkají? Jde to, zametá, sbírá cigaretové nedopalky, odstraňuje všechny druhy obalů na bonbóny a neznepokojuje, dívá se na něco v koších a shromažďuje rozptýlené odpadky kolem polí a nádrží podél cesty. Už vyčistil podlahu terénu a najednou vidí, jak na druhé straně silnice se muž a žena pevně třídí.

      – Skandál. – Přemýšlel Madam Tumor a pokračoval dále v čištění území. Hádka byla zahřátá a hlasy už byly slyšet, když náhle vzlykala paní, tak hlasitě, že ozvěna ozvěna ve dvorech. Madame Tumor zvedla oči a viděla, že tento muž poburujícím způsobem udeří dámu do tváře. Obyvatelé nevěnovali pozornost, ale zloděj z kuřecích vajec a kuřecího masa v minulosti, zejména ve velkých velikostech, přidal vedení drůbeží farmy ke dvěma vejcím odebraným na žádost nakládač-spolužák, který byl zaznamenán bezpečnostní kamerou tohoto podniku. Nemohl jsem to vydržet a vyrazit s koštětem přes silnici. Auta ve zmatku jí ustoupila, jako by blázen. Ona, nevěnující pozornost troubícím cizím vozům, narazila na chodník a jako drak z nebe narazila na rolníka, šlehala ho do tváře hovno s koštětem, z něhož se kolem něj proletělo psí hovno. Paní nevěřícně vykulila oči a zuřivě se zasmála ústa rukama. Najednou odkud to vzít. Najednou se z ničeho nic objevili tři policisté a okamžitě začala Madame Tumorovi táhnout. To křičelo:

      – Tento boor, porazit dámu!!

      – Uklidni se, uklidni se! – policejní seržant se zdvořile zeptal. – Nikdo nikoho neporazil. Podívejte se tam. – V dálce jste mohli vidět filmovou kameru a filmový štáb s personálem.

      – Tento film je natočen komediální detektiv! – přidal druhý policajt.

      – On on on!!! – nabili třetí. – A skandální předstírání! Hu hu hu!!! A boj!

      Nádor se usadil a něco zamumlal, mžoural na umělce, pak se podíval na policisty, vzal koště a hloupě prošel ulicí Furshtatskaya.

      A v této době v candeyka, kde společnost gop dříve chrastila, a nyní se stěrače probudily z kocoviny, viděli, že jeden ze zásob chybí nebo že chybí, rostly nohy a utekly, a připravovaly spiknutí, aby odhalily zloděje nebo nohy. Po předání lahví, které zbyly z minulého víkendu, nashromáždily prací prostředek zvaný «Sněhová vločka» a poté, co jej zředily vodou z toalety, kvůli nedostatku vodovodu, v souvislosti s opravou potrubí, pomalu začali pít a jedli zbytky občerstvení, které byly vyzvednuty včera z nádoby na odpadky volal – záliv a velmi kyselý.

      Blížilo se poledne. Madame Tumor pískala svou píseň pro odsouzené dívky, vrátila se do Candeiky a na jedné straně nesla inventář a na druhé tašku s hliníkovými plechovkami na pivo a láhve. Aniž by něco přemýšlela nebo podezřela, otevřela dveře a vstoupila do candeiky, čelí jejímu osudu…

      Na začátku se setkala s postranními pohledy.

      – No, co? – Nejprve hororový koncert, černá vdova, která v minulosti zabila své tři manžele, z toho, jak seděli v zóně pro vrahy 15 let a jmenovali Kampuchea, a podle národnosti – Kalmyk bez předních zubů.

      – Co? – mírně vyděšený a zmatený, zeptal se Madame Tumorové a dal inventář na místo

      – Co, co? – přidala pevněji její přezdívku hahal – Balamut s formou otevřené tuberkulózy. – Do prdele, ne horké?

      – Já, hádám důvod střetu, řekla madam Tumor. – Vyčistil jsem území.

      – A jak? – zeptal se třetí postavy tohoto komiksového dramatu, přezdívaného fraer – Fox.

      – Je vše čisté? řekla.

      – A my kurva! – Barked Kampuchea. – Není to tvoje práce, nebudeš si ji brát, ty jsi ji nepodobal na kbelík, ale děvko??

      A jdeme pryč: zpočátku byla strašně zbita a kopala do nohou a pěst. Po vchodu šly předměty: tři teploměry, zlomené v její ústní dutině, dva údery se sekerou na malé děvčátko, tvrdé řezy s růží z rozbité láhve očí a tváří, sedm zranění nožem v těle nožem, rozbíjení lahví piva s sebou, kladivem zatlačeným do začíná v obscénních místech intimity. A zatímco se mu podaří zpívat «sněhovou vločku» a dělat toasty. Nakonec, po uškrcení, bylo mrtvé tělo zataženo do zálivu, ale soused se setkal a tajně zavolal policii a sanitku.

      Až do rána se ptali pěstmi na příčinu loupeže a ráno je vzali do vyšetřovacího střediska a Madame Tumor byl vyčerpán lékaři. Teď chodí po oblasti metra Chernyshevsky, píšťalky, mluví s bohy a hodně pije. Tenacious se ukázal jako přítel tvrdých správců. A v jiné candeyce obecně za drzé znásilnění matky matky z domova potrestali její synové školníky kladivem a noži, aby jeden z očí hleděli a ostatní si nasadili na peří, zbytek unikl úderem kladiva na hlavu. A stalo se to na Silvestra, ale tohle je další píseň Sodomy a Gomory…

      poznámka 7

      Pravoslavné všední dny

      V tomto ubohém bombardéru, domě pro bezdomovce, na nábřeží Sinopskaja 26, pod názvem RBOO «Nochlezhka», nebyli jen zločinci, žetony, Chukchi a tři Ukrajinci, tj. Obyvatelé z Doněcké oblasti. Zbytek Ukrajinců jsou banderští fašisté, ale také zde žili dva mniši pravoslavné církve, kteří už byli unaveni z víry v Boha, a rozhodli se vzít si letní přestávku z oběda poslušnosti a zákazu některých světských pokušení, samozřejmě samozřejmě při hlavní večeři celibátu, podáván s tonáží. Samozřejmě, tajně od ostatních v noci, si navzájem strkali prsty do kretén druhé strany a zjevně nemuseli tuto večeři zrušit kvůli nevstání některých stojících částí těla v oblasti slabiny. Poté, co uprchli z kláštera Alexandra Něvského lávra, města Petrohradu, úmyslně zapomněli na všechny zákonné zákony a poslouchali světskou bezpráví: kouřili, bušili, přísahali a nakonec, když šli spát, činili pokání se svým Pánem. Samozřejmě, že to bylo možné pochopit, protože