Zrazená . Морган Райс

jedné straně k němu Caitlin pociťovala velkou lásku, když věděla, co všechno kvůli ní obětoval. No na druhé straně přemýšlela, jestli ho zajímal jenom její fyzický stav? Ne oni dva?

      “Tak…” začala Caitlin, “teď, když vidíš, že jsem v pořádku…tak prostě odejdeš?”

      Vyznělo to příliš krutě. Co s ní bylo? Proč nemohla být laskavejší, jemnější, jako bývala předtím? Určitě to tak nemyslela. Prostě to všechno špatně vyznělo. To, co chtěla říct bylo, Prosím, nikdy mě neopouštěj.

      “Caitlin,” začal tiše, “Chci, abys tomu rozuměla. Moje rodina, moji lidi, můj sabat—jsou v obrovském nebezpečí. Meč je tam venku a je v nesprávných rukou. Musím se k nim vrátit. Musím je zachránit. Popravdě jsem měl odejít už před týdnem…a teď, když vidím, že jsi se zotavila, tak…není to tak, že bych te chtěl opustit. Já ale musím zachránit svou rodinu,” řekl tiše.

      “Můžu jít s tebou,” odpoveděla doufaje Caitlin. “Mohu pomoci.”

      “Ještě jsi se úplně nezotavila,” řekl. “To tvrdé přistání nebyla náhoda. Každému upírovi trvá, než se mu vrátí všechny síly. A ty jsi ještě utrpěla vážné poranění od bodnutí mečem. Vyléčení může trvat dny nebo i týdny. Pokud bys šla se mnou, mohla by sis ublížit. Bojiště teď není místo pro tebe. Tady tě budou trénovat. Proto jsem tě sem přivedl.”

      Caleb se otočil, vedl ji přes terasu a pak se oba podívali na nádvoří.

      Tam, hluboko dolů, byli pod světlem z pochodní desítky upírů, kteří mezi sebou soutěžili a zápasili.

      “Tento malý ostrov je domovem jedného z nejlepších sabatů,” řekl Caleb. “Souhlasili s tím, že tě přijmou. Budou tě učit. Budou tě trénovat. Udělají tě silnější. A pak, když budou tvé schopnosti naplno rozvinuté a když se úplně uzdravíš, bude mi ctí bojovat s tebou po mém boku. Do té doby se však obávám, že ti to nemůžu dovolit. Válka, do které směřuju, bude velmi nebezpečná. Dokonce i pro upíra.”

      Caitlin svraštila obočí. Obávala se, že řekne něco takového.

      “Ale co když se nevrátíš?” zeptala se.

      “Pokud budu naživu, vrátím se pro tebe. To ti slibuju.”

      “A co když nebudeš žít?” zeptala se Caitlin a od strachu téměř nedokázala ty slova ani vyslovit.

      Caleb se otočil, podíval se na obzor a zhluboka se nadechnul. Civěl na oblaky a neřekl ani slovo.

      To byla Caitlinina příležitost. Zoufale chtěla změnit tému. Byl rozhodnutý odejít, to jí bylo jasné a nic ho nemohlo zastavit. A bylo taky jasné, že ji nevezme sebou. Ucítila, jak ji zalila vlna vyčerpání a věděla, že má pravdu: nebyla připravená. Musela se léčit.

      Nechtěla dál mrhat časem a pokoušet se ho zastavit. A taky už nechtěla mluvit o upírech, mečích a válce. Chtěla využít jejich vzácný zbývající čas a promluvit si o nich. O Caitlin a Calebovi. O nich jako páru. O jejich budoucnosti. O jejich vzájemné lásce. O jejich vzájemné oddanosti. Jak přesně na tom byli?

      Co však bylo důležitější, Caitlin si uvědomila, že celý ten čas, který spolu strávili, odkdy ho poprvé potkala, vždy ho brala jako samozřejmost. Nikdy se na chvíli nezastavila, nepodívala se mu hluboko do očí a neřekla mu, jak silné city k němu přechovává. Teď z ní byla žena a měla pocit, že je čas se vzchopit a začít se chovat dospěle. Říct mu, co k němu opravdu cítí. Potřebovala, aby to věděl. Možná to cítil, cítil, jak moc ho miluje, no ona ta slova nikdy nevyslovila. Calebe, miluji tě. Miluji tě od chvíle, kdy jsem tě poprvé potkala. Vždy tě budu milovat.

      Caitlinino srdce silně tlouklo, měla z toho mnohem větší strach než z čehokoliv jiného. Chvějíc se natáhla ruku a jemně ji položila na Calebovu tvář.

      Pomalu se k ní otočil.

      Konečně byla připravená mu říct, co k němu opravdu cítí.

      Když to ale chtěla udělat, slova se jí zasekly v hrdle.

      V tu stejnou chvíli se na ní podíval se zábleskem obav a otevřel ústa, připraven něco říct.

      “Caitlin, je tady něco, co ti musím říct—” začal.

      No nedostal šanci tu větu dokončit.

      Náhle uslyšeli zvuk otevírajících se dveří a Caitlin okamžitě věděla, že už víc nejsou sami.

      Oba se otočili směrem ke dveřím a podívali se, kdo to je.

      Byla to osoba. Upír. Nádherná, neuvěřitelná bytost, vyšší, štíhlejší, lépe stavěná než Caitlin. S dlouhými, rozpuštěnými vlasy a jasnýma zelenýma očima.

      Když si Caitlin uvědomila, kdo to je, poskočilo jí srdce.

      Ne. To nemůže být..

      Byla to ona. Sera. Calebova exmanželka.

      Caitlin ji potkala pouze jednou, krátce, v Kláštere. Ale nikdy na ní nezapoměla.

      Sera k nim sebevědomě kráčela s elegancí bytosti, která byla na této planetě už tisícky let. Bez toho aby zpomalila, s očima pořád upřenýma na Caitlin, se postavila vedle Caleba.

      Zvedla jednu svou krásnou, bledou ruku a pomalu ji zavěsila Calebovi na rameno. Podívala se na Caitlin s naprostým pohrdáním.

      “Calebe?” řekla tiše se zlověstným úsměvem na tváři. “Neřekl si jí o nás?”

      A s těmi několika slovy Caitlin zasáhl pocit, jakoby ji někdo probodl nožem.

      KAPITOLA PÁTÁ

      Samantha s hrůzou sledovala, jak se tekutina lila na Samovu tvář. Bojovala ze všech sil, no nemohla udělat vůbec nic, aby ho vyslobodila z rukou jeho věznitelů. Byla bezmocná. Musela tam jenom stát a dívat se, jak ničí osobu, kterou milovala.

      Když tekutina zasáhla Sama, Samantha se připravila na to, že uslyší strašný řev, který tak často provázel rituál s kyselinou laurovou.

      Ale jak se Sam úplně ztrácel ve vodopádu tekutiny, na její překvapení neslyšela vůbec žádný zvuk.

      Zabilo ho to tak rychle, že neměl ani šanci křičet? Jak se kyselina přestala lít, opět spatřila Sama.

      A Samantha byla v opravdovém šoku. Tak jako i ostatní upíři v místnosti.

      Byl v pořádku. Zamrkal očima a porozhlédl se po místnosti. Dokonce vypadal trochu vzdorovitě.

      Bylo to neuvěřitelné. Samantha nikdy nic takového neviděla—nikdy neviděla nikoho, upíra ani člověka, který by byl vůči kyselině imunní. Tedy, nikoho kromě jedné osoby. Teď si vzpomněla. Caitlin. Jeho sestra. Byla taky imunní. Co to mělo znamenat? Bylo to proto, že byli geneticky propojení? Vzpomněla si na jeho hodinky, na ten nápis. Růže a trn. Byla dynastie rozdělena mezi nimi? Mohlo to být tak, že ona nebyla ta Vyvolená?

      Ale on?

      Caitlin byla od Sama o pár let starší a pravděpodobně se u ní projevovali znaky dospívání o něco dříve než u něho. Kdyby počkali několik let, pravděpodobně by se Sam taky začal měnit na polovičního upíra.

      Ať už byl důvod jakýkoliv, byl očividně imunní. Co ho dělalo velmi, velmi silným. A velmi nebezpečným pro její sabat.

      Samantha se podívala kolem sebe a v místnosti plné několika