Zrazená . Морган Райс

Chtěla odejít, dostat se od tohto místa tak daleko, jak to jenom bylo možné. Chtěla prostě vzít Sama a jít. Pokud by jim to dovolil.

      Ale Sam nebyl nikde na dohled. Odkdy je zajali Kylovi vojáci, neviděla ho. Samantha ho potřebovala udržet v klidu, než se dozví, kde se Sam nachází. Potřebovala získat nějaký čas, kdyby to bylo potřebné, přísahala by mu věrnost až do chvíle, kdy uvidí Sama a bude moct utéct.

      “Pořád nechápu, proč Rexius poslal získat meč tebe místo mně. Jak všichni víme, já jsem lepší voják. Ale musím uznat, že máš nějaké schopnosti,” řekl.

      “Ale to není tak úplně důvod, proč jsem tě nechal naživu. Rexius tě plánoval potrestat. Z toho usuzuji, že nemáš už déle důvod být k němu lojální. Blíží se válka a pro silné bojovníky jako ty jistě najdu uplatnění. Pokud jsi připravena mi přísahat věrnost, zvážím to, že bych tě mohl nechat žít.”

      Samantha přemýšlela. Neměla problém s přísaháním věrnosti, protože věděla, že už velmi brzy tohle všechno opustí. Ale nejdřív musela vědět něco o Samovi.

      “Co s tím klukem?” zeptala se. “Kde je?”

      Kyle se usmál.

      “O ano, ten kluk. Dostáváme se přesně k tomu, o čem chci mluvit. Nejsem si jistý, jestli chápu, proč si si tak oblíbila tohto člověka a už si tím vlastně porušila naše pravidla. Mohl bych tě zabít už jenom kvůli tomu, jak jistě víš. Ale přijde mi to hodně zajímavé a vlastně je to jeden z důvodů, proč tě nechávám naživu.”

      “Víš, Samantho, musíš být potrestána. Kterýkoliv upír, který byl někdy lojálný vůči Rexiusovi a ne mně, musí být potrestán. Je to část zasvěcovacího procesu mé nové armády. Naučíš se poslouchat mě a jenom mě.

      “V tvém případě jsem našel perfektní řešení: čin, který dokáže tvou věrnost a zároveň tě i potrestá. Moji muži tě zavedou za tím chlapcem, ty ho přivedeš zpátky sem a před všemi ho zabiješ.”

      Samanthino srdce při té myšlence začalo silně tlouct. Bylo to něco, co by nikdy, nikdy neudělala. Radši by zabila sama sebe než by měla zabít jeho. Kyle, jako obvykle, blouznil. A byl krutý. Ano, byl to řádný Rexiusův následovník.

      “Docela si užiju, když uvidím, jak ho sama zabiješ,” řekl Kyle a ta myšlenka mu na tváři vyvolala úsměv “Víš, toho chlapce považuji za překážku. Pochází ze stejné větvy jako jeho sestra a podle toho co vím, oba mají imunitu, která by nám všem mohla ublížit. Nevěřím ani jednomu z nich. A už ani nemluvím o tom, že je to člověk.”

      Kyle zblízka studoval Samanthinu tvář.

      “Pokud to uděláš, odměním tě hodností, ctí a prestiží. V mém novém sabatě budeš mít speciální místo. Bude to velkolepá válka, jedna z nejvelkolepějších, jaké naše rasa kdy viděla. A ty můžeš být jedním z jejich hlavních architektů.

      “Ale pokud odmítneš…budeme tě pomalu mučit, uvrhneme tě do nekonečné bolesti a tvé jméno bude úplně vymazáno z historie našeho sabatu.”

      Jak Samantha přemýšlela, v místnosti zavládlo mrtvé ticho. Zoufale přemýšlela nad tím, jak se z této situace dostat.

      “Proč ho prostě nezabiješ sám?” zeptala se nakonec.

      Kyle se opřel a pomalu se usmál.

      “Polovina zábavy bude sledovat tě, jak to udéláš sama,” řekl. “Jeden z mých největších koníčků je sledovat lidi, jak zabíjí ty, kteří jsou jim nejdražší.”

      KAPITOLA OSMÁ

      Caitlin letěla a letěla. Neměla tušení, kam jde, no kamkoliv ji zavede vítr, bude to v pořádku. Měla pocit, že stejně nemá kam jít a nezůstalo jí nic, pro co by chtěla žít. Její milovaný Caleb ji zradil a jediný člověk, na kterém jí na světě záleželo, její bratr, ji pravděpodobně zradil taky. Koneckonců, Sam přivedl Samanthu a všechny ty ďábelské upíry přímo k ní, přímo do Královi kaple. Byl na světě ještě někdo, komu mohla věřit? Byl to její osud, že každý, kdo jí vstoupil do života ji zradil?

      Caitlin letěla vysoko ponad řeku Hudson a dívala se dolů, jak se od ní odráží měsíc. Když jí noční vzduch proudil kolem jejího obličeje a vlasů a sušil jí slzy, cítila se lépe. Teď byla už daleko od ostrova, byla pouze tečkou na obzoru. Letěla dál a dál a zoufale se snažila vyčistit si hlavu.

      Sestoupila níž, jenom pár stop nad hladinu řeky, letěla těsně nad ní a téměř se jí dotýkala. Byl to dobrý pocit, být tak blízko vody. Část z ní chtěla jít ještě níž, potopit se. Ale jiná její část, ta upířská, věděla, že by to nemělo smysl. Upír nemůže zemřít. Dokonce ani na utonutí.

      Jak letěla, kolem ní vyskakovali z vody hejna ryb. Museli cítit její přítomnost. Cítili její upíří krev?

      Caitlin letěla vysoko, vysoko do vzduchu a jak stoupala, v hlavě se jí začalo znovu vyjasňovat. Přemýšlela o všem, co se stalo. Už teď se jí zdaly některé detail rozmazané. Bylo možné, že věci jenom nepřiměřeně nafoukla? Teď, když nad tím přemýšlela, dumala, co vlastně Caleb udělal? Ano, byla tam Sera, a na jedné straně byla její přítomnost neomluvitelná. Ale čím víc nad tím přemýšlela, tím víc si Caitlin uvědomovala, že vlastně přesně nevěděla, proč tam byla, nebo jak se tam dostala. Nemohla jistě říct, že ji Caleb pozval. Nemohla jistě říct, že ti dva byli opět spolu. Bylo možné, alespoň trochu možné, že existovalo nějaké jiné vysvětlení?

      Možná zareagovala příliš zbrkle. Vždycky to dělala, nikdy se nedokázala ovládat.

      Jak Caitlin letěla ještě výš, udělala širokou otočku a směřovala zpátky na její ostrov. Uvědomila si, že ji to táhne letět tím směrem a část z ní možná dokonce přemýšlela, jestli by se neměla vrátit. Koneckonců, kam jinam vlastně měla jít?

      Jak zamířila tím směrem, ucítila znovu nalezený smysl života. Možná alespoň mohla dát Calebovi šanci vysvětlit to. Tolikrát jí zachránil život. Hlídal ji všechny ty dny a přivedl ji zpátky k životu. Možná ji pořád miloval. Možná…

      Caitlin si už nebyla tak jistá. Ale čím déle letěla, tím víc si uvědomovala, že Calebovi dluží alespoň jednu šanci, šanci, aby jí to všechno vysvětlil.

      Ano, tu mu dá. A pak se rozhodne

      *

      Caleb zuřil. Sera se mu opět objevila v životě a způsobovala destrukci všude, kam se pohla. Nedokázal si ani vzpomenout, kolikrát jí za ty tisícky let říkal, aby se od něj držela dál, kolikrát jí jasně řekl, že k ní nic necítí, že ji nechce ve svém životě. Ale nespočetněkrát, vždycky v nesprávnou chvíli, se dokázala znovu objevit. Bylo to, jako kdyby věděla, jako kdyby cítila, když byl s někým novým, kdykoliv byl s někým, na kom mu opravdu záleželo. A vždy se objevila přesně v tu nesprávnou chvíli. Byla to ta nejvíc teritoriální a panovačná bytost, jakou kdy potkal. A v jeho životě ho trápila už po tisíce let.

      Tentokrát to už však nemohl akceptovat. Nemohl to dovolit. Zničila jeho vztahy už tolikrát a teď toho už bylo moc. Na Caitlin mu záleželo víc než na komkoliv jiném-upírovi či člověkovi-se kterým kdy byl. A Sera to musela vycítit. To muselo být to, co ji vytáhlo z úkrytu a pobídlo ji sledovat ho.

      Měla výmluvu—vždy měla nějakou výmluvu. To byl její problém: nikdy jste