Rebel, Pěšec, Král . Морган Райс

      Thanos se začal prodírat mezi stromy. Věděl, že se musí dostat co nejdál, než dorazí stráže. Když jich bude dost, budou ho moct obklíčit a pak by neměl šanci, ať už by bojoval sebelépe.

      Přesto si musel dávat pozor. Někde vzadu slyšel Elsia, šustění listí a občasné zapraskání větvičky. Navíc měl jeho protivník stále ještě luk a už ukázal, že je ochotný i schopný ho použít.

      „Vím, že mě slyšíš,“ ozvalo se vzadu konverzačním tónem. Jako by rozhovor mezi lovcem a kořistí byl něco úplně normálního. „Určitě jsi už byl na lovu. Samozřejmě, že ano, vždyť jsi princ.“

      Thanos neodpověděl.

      „No ovšem, chápu,“ pronesl Elsius. „Nechceš prozradit, kde právě jsi. Chceš zůstat hezky skrytý a doufat, že si udržíš dostatečný náskok. Lidé, které jsem lovil tam venku, to taky zkoušeli. Nikdy se jim to nepodařilo.“

      Mezi stromy prosvištěl šíp a jen tak tak minul přikrčeného Thana. Thanos vystřelil a pak vyrazil mezi stromy pryč.

      „Tak se mi to líbí,“ ozval se Elsius. „Dávej pozor, aby tě nechytili Zapomenutí. Mě se bojí, ale ty… ty jsi pro ně jen kořist.“

      Thanos ho ignoroval a běžel stále dál. Náhodně kličkoval sem a tam, dokud neměl jistotu, že ho od pronásledovatele dělí dostatečná vzdálenost.

      Zastavil se. Elsia už neslyšel. Slyšel ale někoho jiného. Někoho, kdo tiše klel. Napůl naštvaně a napůl ufňukaně. Pomalu pokračoval kupředu. Nemohl si dovolit spěchat. Nemohl tu ničemu věřit.

      Došel na okraj malé mýtiny. K jeho překvapení na ní spatřil ženu, která visela za kotník chycená v pasti. Tmavé vlasy měla zapletené do copu, který se pomalu pohupoval a otíral se o zem. Měla na sobě hrubé kalhoty a námořnickou tuniku. Rozhodně nadávala jako námořník, zatímco se snažila vyprostit z provazu, na kterém visela. Nevypadalo to, že by to k něčemu bylo.

      Thanos naprosto jasně věděl, že je to celé součást nějaké větší pasti. Buď měla za úkol ho zpomalit, nebo její klení rychle přiláká pozornost Zapomenutých.

      Přesto ji tam ale nemohl jen tak nechat. Thanos vstoupil na mýtinu s nožem v natažené ruce.

      „Co jsi zač?“ vykřikla žena. „Drž se zpátky ty smradlavá Zapomenutá opice! Kdybych měla svůj meč—“

      „Možná bys mohla chvíli mlčet, než sem přilákáš všechny vězně kolem,“ pronesl Thanos, když přeřízl provaz, který ji poutal. „Já jsem Thanos.“

      „Felene,“ odpověděla žena. „Co tu děláš, Thane?“

      „Utíkám před muži, kteří se mě chystají zabít. Snažím se dostat zpátky ke člunu,“ odpověděl Thanos. Náhle dostal nápad a okamžitě začal znovu líčit past.

      „Ty máš člun?“ zeptala se Felene. Thanos si všiml, že si udržuje odstup. „Možnost dostat se z tohohle bohy zapomenutého šutru? Zdá se, že asi půjdu s tebou.“

      Thanos zavrtěl hlavou. „Asi nebudeš chtít být poblíž. Lidé, kteří mě pronásledují, tu budou už brzy.“

      „Nemůže to být horší než to, s čím jsem se tu potýkala dřív.“

      Thanos znovu zavrtěl hlavou. „Promiň, ale neznám tě. Na tomhle ostrově můžeš být za cokoli. Co já vím, klidně bys mě mohla bodnout do zad, sotva k tomu dostaneš příležitost.“

      Žena vypadala, že se s ním začne dohadovat, ale zvuk přicházející z lesa ji přiměl zvednout hlavu. Vypadala při tom jako vyděšená laň. Pak náhle vyrazila pryč.

      Thanos si z ní vzal příklad a rychle zmizel mezi stromy. Sledoval, jak na mýtinu vešel Elsius, luk připravený v rukách. Thanos sáhl po luku, který sebral mrtvému muži, a uvědomil si, že mu nezbyly žádné šípy. Nezbývalo mu nic jiného než vystoupit zpoza stromu, za kterým se skrýval.

      „Doufal jsem, že z tebe bude lepší kořist,“ prohlásil Elsius.

      „Pojď blíž a uvidíš, jak nebezpečný umím být,“ odpověděl Thanos.

      „Ale ne, takhle to nefunguje,“ řekl Elsius, ale přesto udělal krok kupředu.

      Thanos zaslechl tiché prasknutí a past spustila. Sledoval, jak vytáhla Elsia vzhůru. Šípy se mu vysypaly z toulce. Thanos je sebral a vyrazil zpátky mezi stromy. Už slyšel zvuky blížících se lidí. Jestli to byli Zapomenutí nebo další dozorci, na tom vlastně nezáleželo.

      Spěchal mezi stromy a už si mohl dovolit zamířit ke člunu. Věděl, že ho nikdo nesleduje. Chvílemi měl pocit, že zahlédl obrysy postavy mezi listím nebo někde za ním a pak uslyšel řev, který mohl pocházet jen od Elsia.

      Zpoza stromu nedaleko Thana se vyřítil Zapomenutý. Vrhl se přímo na něj. Thanos měl tušit, že se mu nepodařilo setřást úplně všechny. Muž švihl sekerou, která vypadala, že je vyrobená ze stehenní kosti mrtvého nepřítele. Thanos ukročil stranou, vyhnul se útoku, rychle muže bodnul a pokračoval v útěku.

      Teď už slyšel další. Lovecký pokřik se nesl mezi stromy. Dorazil na otevřené prostranství a spatřil skupinu Elsiových dozorců, kteří běželi z druhé strany. Thanovi se rozbušilo srdce, když se za ním z lesa vynořil tucet postav v improvizovaných brněních. Zahnul prudce vpravo, vyhnul se jednomu útočníkovi a pokračoval v běhu dál, zatímco se obě skupiny srazily a daly se do boje.

      Několik postav se odpoutalo a pokračovalo v jeho pronásledování, ale Thanos viděl, že většina jich zůstala a bojovala. Viděl Zapomenuté, jak se vrhli na dozorce. Měli na své straně zuřivost a vztek, ale ti z opevněné strany ostrova měli skutečné zbroje a lepší zbraně. Thanos pochyboval, že Zapomenutí mají nějakou šanci na vítězství, a ani si nebyl jistý, jestli by chtěl, aby zvítězili.

      Vyhýbal se rozeklaným skaliskům a snažil se najít cestu zpět ke člunu. Pokud se mu podaří se k němu dostat… no, bude to složité, vzhledem k tomu, že ho pašeráci zradili, ale i tak si najde způsob, jak z ostrova zmizet.

      Teď bylo jeho největším problémem vymyslet, jak se dostat k lodi. Kdyby běžel přímo zpět po vlastních stopách, bylo by snadné ho najít a neměl by žádnou možnost, jak setřást pronásledovatele. Nemohl si ani dovolit se zastavit, i když zvuky pronásledování se změnily ve zvuky potyčky.

      Zdálo se mu, že narazil na začátek cesty zpět na pláž, a tak po ní vyrazil. Dával si přitom pozor na případnou léčku. Zdálo se, že na něj nikdo nečeká. Už jen kousek a bude zpátky u člunu. Podaří se mu—

      Proběhl zatáčkou k pláži a zastavil se. Stál tam jeden ze Zapomenutých. Obrovská svalnatá postava se tyčila nad Thanovým člunem. Nebo spíše nad tím, co z něj zbylo. Dokonce i když na něj Thanos koukal, máchal vězeň mečem, který v jeho rukách vypadal jako párátko, a štípal na kusy prkna, která ještě zbývala.

      Thanovi se zastavilo srdce.

      Z ostrova teď nebylo úniku.

      KAPITOLA DEVÁTÁ

      Když se Lucious vrátil do hradu, popravy byly stále ještě v plném proudu. Přesně tak, jak měly být. Nechtěl, aby jeho muži skončili příliš rychle. Chtěl tam být, aby si to mohl také vychutnat.

      A co víc, chtěl,