Vábení . Блейк Пирс

přátelství a partnerství znala Billa tak dobře, jako nikdo jiný. A věděla, že je sám se sebou hluboce zklamaný.

      Flores zobrazil fotografie lékaře, na kterých byla dívčina holá záda. Těla tak zchřadla, že se ani nezdála být skutečná. Na zádech byly staré jizvy a čerstvé šrámy.

      Riley na sobě nyní plně cítila mučivé nepohodlí. Ten pocit ji zaskočil. Od kdy se jí dělalo zle z fotografií mrtvol?

      Flores řekl: "Obě téměř zemřely hlady dříve, než jim zlomil krk. Byly také surově bity, pravděpodobně dlouhodobě. Jejich těla byla přesunuta na místo, kde byly posléze nalezeny mrtvé. Nemáme tušení, kde byly skutečně zabity."

      Riley se snažila nenechat se ovládnout jejím rostoucím znepokojením a přemýšlela nad podobností s případy, které s Billem vyřešili během posledních několika měsíců. Takzvaný "vrah panenek" zanechal těla svých obětí, kde mohla být snadno nalezena, naaranžovaná v nahých, groteskních pozicích jako panenky. "Řetězový vrah" věšel těla svých obětí nad zemí, divoce spoutaných v těžkých řetězech.

      Teď Flores ukázal fotku jiné mladé ženy – vesele vypadající zrzky. Vedle fotografie byl obrázek omlácené, prázdné Toyoty.

      "Toto auto patřilo dvaceti čtyř letému, starému irskému přistěhovalci, jménem Meara Keaganová," řekl Flores. "Pohřešuje se od včerejšího rána. Její vůz byl nalezen opuštěný před bytovým domem ve Westree v Delawaru. Pracovala tam pro jednu rodinu jako služka a chůva."

      Nyní promluvil zvláštní agent Brent Meredith. Byl to obavy vzbuzující, velký Afroameričan s hranatou tváří a seriózním vystupováním.

      "Službu skončila předevčírem v jedenáct hodin večer," řekl Meredith. "Auto bylo nalezeno následující ráno."

      Zvláštní agent, velitel Carl Walder se na židli předklonil. Byl šéfem Brenta Mereditha – dětinský, pihatý muž s kudrnatými vlasy měděné barvy. Riley ho neměla ráda. Nemyslela si, že je nějak zvlášť kompetentní. Moc nepomohlo, že ji kdysi vyhodil.

      "Proč si myslíme, že toto zmizení je spojeno s předchozími vraždami?" Zeptal se Walder. "Meara Keaganová je starší než ostatní oběti."

      Teď se do toho vložila Lucy Vargasová. Byla mladým nováčkem s tmavými vlasy, tmavýma očima a tmavou pletí.

      "Můžete to vidět na mapě. Keaganová zmizela v téže oblasti, kde byla nalezena dvě těla. Může to být náhoda, ale to se zdá nepravděpodobné. Nikoliv za období pěti měsíců, když jsou všechny tak blízko za sebou."

      Navzdory jejímu vzrůstajícímu neklidu měla Riley radost, při pohledu na pomrkávajícího Waldera. Aniž by to měla Lucy v úmyslu, uzemnila ho. Riley doufala, že nenajde nějaký způsob, jak Lucy později dostat. Walder takový dokázal být.

      "To je správně, agentko Vargasová," řekl Meredith. "Náš odhad je, že mladší dívky byly uneseny při stopování. Velmi pravděpodobně podél této silnice, která oblast protíná." Ukázal na konkrétní linii na mapě.

      Lucy se zeptala: "Není stopování v Delawaru zakázané?" Dodala: "Samozřejmě, že to lze těžko prosadit."

      "Máte pravdu," řekl Meredith. "A tohle není dálnice nebo dokonce hlavní státní silnice, takže ji stopaři pravděpodobně využívají. Vrah zřejmě taky. Jedno tělo bylo nalezeno u silnice a další dvě ani ne deset mil od ní. Keaganovou odvezl stejnou cestou asi šedesát mil severně. U ní použil jinou lest. Pokud bude pokračovat ve své obvyklé taktice, nechá si ji, dokud ji téměř nevyhladoví k smrti. Pak jí zlomí vaz a tělo odloží stejným způsobem jako dříve."

      "To nedopustíme," řekl Bill přiškrceným hlasem.

      Meredith pronesl, "Agenti Paige a Jeffreys, chci, abyste na tomhle začali okamžitě pracovat." Pak směrem k Riley odsunul přes stůl složku plnou fotografií a zpráv. "Agentko Paige, tady jsou všechny informace, které potřebujete abyste se co nejrychleji zorientovala."

      Riley se natáhla po složce. Ale její ruka se prudce stáhla zpět v křeči ze strašlivé úzkosti.

      Co je to se mnou děje?

      Hlava se jí točila a rozmazané obrázky se jí začaly v představách zaostřovat. Byl to projev post-traumatického stresového syndromu kvůli Petersonově případu? Ne, tohle bylo jiné. Bylo to úplně něco jiného.

      Riley vstala ze židle a uspěchaně se vydala z konferenční místnosti. Jak pospíchala chodbou směrem ke své kanceláři, výjevy v její hlavě se zaostřovaly.

      Byly to tváře – tváře žen a dívek.

      Viděla Mitzi, Koreen a Tantru – mladé dívky na telefonu, jejichž slušný oděv maskoval jejich rozklad i před jimi samotnými.

      Viděla Justine, stárnoucí děvku, shrbenou nad drinkem v baru, unavenou a zahořklou a plně připravenou zemřít ošklivou smrtí.

      Viděla Chrissy, prakticky uvězněnou ve svém bordelu násilnickým manželem pasákem.

      A ze všeho nejhorší bylo spatřit Trindu, patnáctiletou dívku, která už si prožila noční můru ve formě pohlavního vykořisťování, a která si nedokázala představit žádný jiný život.

      Riley dorazila do své kanceláře a zhroutila se na židli. Teď pochopila zdroj návalu pociťovaného odporu. Fotky, které právě spatřila, ho aktivovaly. Vynesly na povrch její nejtemnější pochybnosti o případu ve Phoenixu. Zastavila brutálního vraha, ale nedostála spravedlnosti pro ženy a dívky, které potkala. Celý svět vykořisťování zůstal neměnný. Ani trochu nenarušila hladinu moře křivd, které snášely.

      A teď ji to strašilo a trápilo způsobem, který předtím nikdy nepoznala. Zdálo se jí, že to je horší než post-traumatický stresový syndrom. Konec konců mohla dát průchod vlastnímu vzteku a hrůze během zápasení v tělocvičně. Neměla ale žádný způsob, jak se zbavit těchto nových pocitů.

      A mohla si dovolit pustit se do práce na dalším případu jako na tom ve Phoenixu?

      Za dveřmi zaslechla Billův hlas.

      “Riley.”

      Vzhlédla a viděla, jak se na ni její partner smutně dívá. Držel složku, kterou se jí Meredith pokusil dát.

      "Potřebuji tě na tomto případu," řekl Bill. "Je to pro mě osobní. Přivádí mě k šílenství, že jsem ho nedokázal vyřešit. Nemůžu si pomoci a přemýšlím, zda jsem byl v koncích proto, že se mi rozpadalo manželství. Poznal jsem rodinu Valerie Brunerové. Jsou to dobří lidé. Ale nezůstal jsem s nimi v kontaktu, protože ... no, protože jsem je zklamal. Musím to kvůli nim dát do pořádku."

      Složku položil Riley na stůl.

      "Jen se na to podívej. Prosím."

      Odešel z Rileyiny kanceláře. Seděla a nerozhodně na složku zírala.

      To jí nebylo podobné. Věděla, že se z toho musí dostat ven.

      Jak nad věcmi přemýšlela, vzpomněla si na něco z Phoenixu. Byla schopna zachránit jednu dívku jménem Jilly. Nebo se o to alespoň pokusila.

      Vytáhla svůj telefon a vytočila číslo azylového domu pro mládež ve Phoenixu, v Arizoně. Z telefonu se ozval známý hlas.

      "To je Brenda Fitchová."

      Riley byla ráda, že telefon zvedla Brenda. Tuto sociální pracovnici poznala během jejího předchozího případu.

      "Ahoj, Brendo," řekla. "Tady Riley. Jen jsem si