Vábení . Блейк Пирс

vím, jaké to je," řekla Riley. "Já doufám, že když nebudu na dohled, Úřad na mě na chvíli zapomene."

      April řekla, "To ani náhodou. Brzy znovu zavolají. Vyšlou tě do jiné části země."

      Riley si vzdychla. "Dokázala bych si zvyknout na to, nebýt neustále v pohotovosti."

      Blaine dokončil sousto svého mahi-mahi.

      "Přemýšlela jsi o změně kariéry?" zeptal se.

      Riley pokrčila rameny. "Co jiného bych dělala? Většinu svého dospělého života jsem pracovala jako agentka. "

      "No, jsem si jistý, že existuje spousta věcí, kterým by se mohla žena s tvým talentem věnovat," řekl Blaine. "Většina z nich je bezpečnější než práce FBI agenta."

      Na chvíli se zamyslel. "Dokázal bych si tě představit jako učitelku," dodal.

      Riley se trochu zachichotala. "Myslíš, že to je bezpečnější?" zeptala se.

      "Záleží na tom, kde pracuješ," řekl Blaine. "A co univerzita?"

      "Hele, to je nápad, mami," řekla April. "Nemusela bys pořád cestovat. A mohla bys i tak pomáhat lidem."

      Riley nic neřekla a přemýšlela o tom. Vyučovat na vysoké škole by určitě bylo podobné tomu, co dělala na akademii v Quanticu. To ji bavilo. Vždycky jí to umožnilo dobít se. Ale chtěla by se stát učitelkou na plný úvazek? Dokázala by skutečně strávit každý den uvnitř budovy s žádnou skutečnou aktivitou?

      Vidličkou píchla do houby.

      Mohla bych se v jednu takovou proměnit, pomyslela si.

      "Co třeba stát se soukromým detektivem?" Zeptal se Blaine.

      "Myslím, že ne," řekla Riley. "Prát špinavé prádlo rozvádějících se párů mě neláká."

      "To není vše, co soukromí detektivové dělají," řekl Blaine. "Co třeba vyšetřování pojišťovacích podvodů? Hela, mám jednoho kuchaře, který pobírá podporu pro invalidy, říká, že má špatná záda. Jsem si jistý, že si vymýšlí, ale nemohu to dokázat. Mohla bys začít s ním."

      Riley se zasmála. Blaine si samozřejmě dělal legraci.

      "Nebo bys mohla hledat nezvěstné osoby," řekla Crystal. "Nebo ztracená domácí zvířata."

      Riley se znovu zasmála. "No, tak z toho bych měla pocit, že na světě dělám něco skutečně užitečného!"

      April se přestala účastnit konverzace. Riley viděla, že si textuje a chichotá se. Crystal se naklonila přes stůl k Riley.

      "April má nového přítele," řekla Crystal. Pak nehlučně naznačila ústy, "Nelíbí se mi."

      Riley byla naštvaná, že její dcera ignoruje všechny ostatní u stolu.

      "Přestaň s tím," řekla April. "Je to nezdvořilé."

      "Co je na tom neslušného?" Řekla April.

      "Mluvily jsme o tom," řekla Riley.

      April si jí nevšímala a pokračovala s psaním zprávy.

      "Dej to pryč," řekla Riley.

      "Za chvíli, mami."

      Riley potlačila netrpělivé vzdychnutí. Už dávno zjistila, že "za chvíli" v řeči teenagerů znamenalo "nikdy."

      Právě v té chvíli jí zabzučel její telefon. Zlobila se sama na sebe za to, že ho před odchodem z domu nevypnula. Podívala se na telefon a viděla, že to je vzkaz od jejího partnera z FBI, Billa. Pomyslela si, že si ho nepřečte, ale pak se k tomu nemohla přinutit.

      Jak zprávu otevřela, vzhlédla a uviděla April, jak se na ni zubí. Její dcera si tu ironii vychutnávala. Riley tiše zuřila, zatímco si četla zprávu od Billa.

      Meredith má nový případ. Chce si o něm s námi co nejdřív promluvit.

      Zvláštní agent, velitel Brent Meredith, byl Rileyn a Billův šéf. Cítila k němu ohromnou loajalitu. Nejenže byl dobrý a spravedlivý šéf, mnohokrát se za Riley postavil, když byla s úřadem v rozepři. I tak byla Riley odhodlaná nenechat se do toho vtáhnout, alespoň prozatím.

      Teď nemůžu nikam jet, odepsala.

      Bill odpověděl, je přímo tady v okolí.

      Riley zavrtěla beznadějně hlavou. Stát si za svým nebude snadné.

      Odepsala mu, já se ti ozvu.

      Žádná odpověď nepřišla a Riley odložila telefon do kabelky.

      "Já myslela, že jsi říkala, že to je neslušný, mami," pronesla April tichým, podrážděným hlasem.

      April stále posílala zprávy.

      "Já jsem se svým skončila," řekla a snažila se neznít tak rozzlobeně, jak se sama cítila.

      April si jí nevšímala. Rileyn telefon znovu zabzučel. Tiše zaklela. Viděla, že zpráva je od Mereditha.

      Dostavte se zítra v 9 ráno na schůzi na Úřadu pro analýzu chování.

      Riley se snažila vymyslet způsob, jak se z toho vyvléci, když ale dostala další zprávu.

      To je rozkaz.

      KAPITOLA DRUHÁ

      Riley posmutněla, když se podívala na dvě fotky na obrazovkách nad stolem v konferenční místnosti Úřadu pro analýzu chování. Na jedné fotografii byla bezstarostná dívka se zářícíma očima a úsměv, který si získá každého. Na druhé byla její mrtvola, strašlivě vychrtlá, ležící s rukama, které směřovaly různými směry. Vzhledem k tomu, že jí bylo nařízeno se tohoto setkání zúčastnit, Riley věděla, že musí existovat další oběti jako je tahle.

      Sam Flores, důvtipný laboratorní technik s černými obroučkami brýlí, spustil multimediální představení pro čtyři agenty, kteří seděli kolem stolu.

      "Na těchto fotkách je sedmnáctiletá Metta Lunoe," řekl Flores. "Její rodina žije v Colliervillu v New Jersey. Její rodiče jí pohřešovali od března – jednalo se o útěk. "

      Do přehlídky obrázku přidal obrovskou mapu Delawaru a ukazovátkem označoval lokalitu.

      Řekl: "Její tělo bylo objeveno v oblasti za Mowbray, Delaware, šestnáctého května. Měla zlomený vaz."

      Flores zobrazil několik dalších obrázků – jeden zobrazoval další rozzářenou mladou dívku, druhý ji ukazoval jako téměř nepoznatelně vyschlou, její ruce roztažené podobným způsobem.

      "Na těchto snímcích je Valerie Brunerová, také sedmnáctiletá, hlášená na útěku z Norbury ve Virginii. Zmizela v dubnu."

      Flores ukázal na jiné místo na mapě.

      "Její tělo bylo nalezeno roztažené na polní cestě v blízkosti Redditche v Delawaru, dvanáctého června. Zřejmě šlo o stejný způsob práce jako u předchozí vraždy. Agent Jeffreys zahájil vyšetřování."

      Riley byla překvapená. Jak mohl Bill začít pracovat na případu, do kterého ona nebyla zahrnuta? Pak si vzpomněla. V červnu byla hospitalizována, zotavovala se ze svého hrozného utrpení v Petersonově kleci. I tak ji Bill často navštěvoval v nemocnici. Nikdy nezmínil, že zároveň pracuje na tomto případu.

      Otočila se k Billovi.

      "Proč jsi mi o tom neřekl?" zeptala se.

      Billův