Posedlost . Блейк Пирс

než se Jimmy stihl natáhnout pro svůj dalekohled, objekt zmizel za stromy podél břehu.

      Pravda byla ta, že Jimmy si sám dal také pár piv. Podle něho to nebyl problém. Tuhle řeku znal dobře. A svou práci měl rád. Obzvláště ho bavilo být na Hudsonu v tuto noční dobu, když byla voda tak klidná a pokojná. Jeho pocitem klidu mohlo otřást jen několik málo věcí.

      Zpomalil a Suzy opatrně kormidloval k nárazníkům, když doplul k loděnici. Byl pyšný na své jemné přistání, vypnul motor a přivázal loď ke kolíkům.

      Pasažéři se vyvalili z lodě za chichotu a smíchu. Potáceli se loděnicí na břeh a mířili ke svému penzionu. Jimmy byl rád, že zaplatili předem.

      Ale nemohl přestat myslet na ten podivný objekt, kterého si všiml. Byl daleko odtud na vzdáleném břehu a nebylo možné na něj odtud dohlédnout. Kdo nebo co to mohlo být?

      Byl kvůli tomu naštvaný, věděl, že nebude v klidu, dokud na to nepřijde. Takový prostě byl.

      Jimmy si hlasitě povzdychl, dvakrát tak rozčilený, a vydal se pěšky, těžkou chůzí, zpět po břehu řeky, po směru železniční tratě, která hraničila s vodou. Tato trať byla využívána před sty lety, kdy byly v Reedsportu většinou jen nevěstince a herny. Nyní byl jen další relikvií časů dávno minulých.

      Jimmy konečně zašel za zatáčku a přiblížil se ke starému skladišti blízko tratě. Pár bezpečnostních lamp na budově svítilo potemnělým světlem a pak to spatřil: zářící obrys člověka, který jako by se vznášel ve vzduchu. Silueta byla spuštěna z jednoho křížového trámu elektrického sloupu.

      Jak se přiblížil a pečlivě se podíval, zamrazilo ho v zádech. Silueta byla skutečně lidská – ale nevykazovala žádné známky života. Tělo bylo k němu zády, svázané nějakou látkou a omotané kolem dokola těžkými řetězy, které ho křižovaly a byly propojené až přehnaně na to, aby zajatce bezpečně znehybnily. Řetězy se ve světle blyštily.

      Ó Bože, už zase.

      Jimmy se neubránil vzpomínce na krutou vraždu, která před několika lety otřásla celou oblastí.

      Kolena se mu podlamovala, Jimmy přešel k odvrácené straně těla. Přistoupil dostatečně blízko na to, aby se mu podíval do obličeje – a téměř se z toho šoku zhroutil na koleje. Poznal ji. Byla to místní žena, zdravotní sestřička a jeho dlouholetá přítelkyně. Měla podřezaný krk a ústa otevřená roubíkem z řetězu, který měla obmotaný kolem hlavy.

      Jimmy zalapal po dechu smutkem a hrůzou.

      Vrah je zpátky.

      KAPITOLA 1

      Zvláštní agentka Riley Paige ztuhla na místě a šokovaně zírala. Hrst kamínků na její posteli tam neměla co dělat. Někdo se vloupal do jejího domu a umístil je tam – někdo, kdo jí chtěl ublížit.

      Okamžitě věděla, že kamínky jsou vzkazem a že ten vzkaz je od starého nepřítele. Sděloval jí, že ho nakonec nezabila.

      Peterson je naživu.

      Při té myšlence pocítila, jak se jí roztřáslo tělo.

      To podezření měla už dlouho a nyní si byla naprosto jistá. Co bylo ještě horší, byl uvnitř jejího domu. Z té myšlenky se jí chtělo zvracet. Je ještě stále tady?

      Strachem se jí zrychlil dech. Riley věděla, že její fyzické zdroje jsou limitované. Právě ten den přežila smrtelné setkání se sadistickým vrahem a hlavu měla stále ovázanou a tělo celé pohmožděné. Byla by připravená se s ním utkat, kdyby byl ještě stále uvnitř jejího domu?

      Riley okamžitě vytáhla zbraň z pouzdra. Ruce se jí třásly, přešla ke své skříni a otevřela ji. Nikdo tam nebyl. Podívala se pod postel. Tam také nikdo nebyl.

      Riley tam stála a nutila se jasně myslet. Byla ve své ložnici od momentu, kdy se vrátila domů? Ano, byla, protože vložila své pouzdro na zbraň na skříň vedle dveří. Ale nerozsvítila světlo a ani se do místnosti nepodívala. Jen vešla do dveří a položila svou zbraň na skříň a pak odešla. Do županu se převlékla v koupelně.

      Mohl být její nepřítel celou tu dobu v domě? Poté, co se ona i April vrátily domů, obě si povídaly a dívaly se na televizi dlouho do noci. Potom si šla April lehnout. V tak malém domě, jaký byl ten její, by bylo zapotřebí hodně prohnanosti, aby se zde někdo ukryl. Ale tu možnost nemohla vyloučit.

      Pak ji zachvátil nový strach.

      April!

      Riley uchopila baterku, kterou nechávala položenou na nočním stolku. Se svou zbraní v pravačce a baterkou v levačce vykročila z ložnice a rozsvítila světla na chodbě. Když nic špatného neslyšela, rychle se vydala k ložnici April a otevřela dveře dokořán. V místnosti byla naprostá tma. Riley rozsvítila lustr.

      Její dcera byla už v posteli.

      “Co se děje, mami?” zeptala se April a překvapeně zamžourala.

      Riley vešla do ložnice.

      “Nevstávej z postele,” řekla. “Zůstaň, kde jsi.”

      “Mami, ty mě děsíš,” řekla April třesoucím se hlasem.

      To bylo podle Riley v pořádku. Sama byla dost vyděšená a její dcera měla všechny důvody být tak vystrašená jako ona. Přešla k Aprilině skříni, posvítila dovnitř baterkou a viděla, že tam nikdo není. Pod Aprilinou postelí také nikdo nebyl.

      Co má udělat teď? Musí prohlédnout každé zákoutí a všechny kouty v celém domě.

      Riley věděla, co by řekl její někdejší partner, Bill Jeffreys.

      Zatraceně, Riley, zavolej o pomoc.

      Její dlouhodobá tendence, dělat si věci sama, Billa vždy rozčilovala. Ale tentokrát bude dbát na jeho radu. S April v domě to Riley nebude riskovat.

      “Oblékni se do županu a vezmi si boty,” řekla své dceři. “Ale neodcházej z tohoto pokoje—ještě ne.”

      Riley se vrátila do své ložnice a zvedla telefon na nočním stolku. Zmáčkla automatické vytáčení s číslem Oddělení analýzy chování. Hned jak zaslechla hlas na druhém konci, zasyčela, “Toto je zvláštní agentka Riley Paige. Někdo vnikl do mého domu. Možná je stále tu. Potřebuji, aby sem někdo rychle přijel.” Na chvíli se zamyslela a pak dodala, “A pošlete důkazní tým.”

      “Hned se do toho dáme,” zazněla odpověď.

      Riley ukončila telefonát a znovu vyšla do chodby. Vyjma těch dvou ložnic a chodby byl dům stále potemnělý. Mohl by být kdekoli, číhat, čekat až zaútočí. Tento muž už ji jednou překvapil a téměř pod jeho rukama zemřela.

      Jak šla, rozsvěcela světla a zbraň měla připravenou, Riley se efektivně pohybovala domem. Zamířila baterkou do každé skříně a neosvíceného rohu.

      Nakonec se podívala na strop v chodbě. Dvířka nad ní vedla na půdu, sesuvný žebřík byl složený uvnitř. Opováží se vyšplhat nahoru a podívat se tam?

      V ten okamžik Riley zaslechla policejní sirény. S velkou úlevou při tom zvuku vydechla. Uvědomila si, že úřad zavolal místní policii, protože centrála Úřadu pro analýzu chování byla vzdálená víc jak hodinu cesty.

      Šla do své ložnice a nazula si boty a oblékla si župan, potom se vrátila