Chladná . Блейк Пирс

se můžeme posadit?" Zeptala se Riley.

      "Tamhle!" Jilly řekl a ukázala na horní úroveň, kde bylo ještě nějaké místo. "Budu moct stát u zadního zábradlí a všechno vidět."

      Vyšplhaly se na tribunu a zaujaly svá místa. Během několika minut hra začala. April byla středopolař a očividně ji to náramně bavilo. Riley si hned všimla, že je jako hráč agresivní.

      Jak hru sledovaly, Jilly komentovala, "April říká, že chce své herní dovednosti během několika příštích let rozvíjet. Je pravda, že by ji fotbal mohl pomoci získat stipendium na vysokou školu?"

      "Pokud na tom bude opravdu pracovat," řekla Riley.

      "No teda. To je super. Možná bych to mohla taky udělat."

      Riley se usmála. Bylo úžasné, že Jilly měla tak pozitivní pohled na budoucnost. V životě, který právě opustila, měla Jilly jen málo naděje. Její vyhlídky byly ponuré. Téměř jistě by neskončila střední školu, nemluvě o vysoké. Otevíral se jí celý svět možností.

      Myslím, že dělám něco nejspíš správně, pomyslela si Riley.

      Jak Riley sledovala hru, April se dostala do pozice obránce a udělal krásný rohový kop, který prosvištěl kolem brankáře soupeře. Zasadila první gól utkání.

      Riley vyskočila, fandila a tleskala.

      Jak povzbuzovala, Riley si všimla jiné dívky v týmu. Byla to Aprilina kamarádka, Crystal Hildrethová. Riley neviděla Crystal již poměrně dlouhou dobu. Pohled na ni probudil komplikované emoce.

      Crystal a její otec, Blaine, byli zvyklí žít v sousedství Riley a její rodiny.

      Blaine byl okouzlující muž. Riley o něj měla zájem v něm a on o ni.

      Ale vše skončilo před několika měsíci, když se stalo něco strašného. Pak se Blaine a jeho dcera odstěhovali.

      Riley opravdu, ale opravdu nechtěla vzpomínat na ty hrozné události.

      Rozhlédla se po davu. Vzhledem k tomu, že Crystal hrála, byl Blaine určitě někde kolem. Ale teď ho neviděla.

      Doufala, že se s ním nebude muset potkat.

      *

      Přišel poločas a Jilly utekla za nějakými přáteli, které zahlédla.

      Riley si všimla, že má textovou zprávu. Byla od Shirley Reddingové, realitní agentky, se kterou se spojila ohledně prodeje chaty jejího otce.

      Stálo v ní ...

      Dobré zprávy! Hned mi zavolejte!

      Riley se probojovala z tribuny a vytočila číslo agenta.

      "Podívala jsem se na ten prodej," řekla žena. "Nemovitost by měla vynést přes sto tisíc dolarů. Možná dvakrát tolik."

      Riley se chvěla vzrušením. Takové peníze by dívkám náramně pomohly s jejich školními plány.

      Shirley pokračovala, "Musíme probrat detaily. Je nyní vhodná doba?"

      To samozřejmě nebyla, takže se Riley domluvila, že s ní promluví zítra. Když hovor ukončila, viděla, že si někdo razí cestu davem směrem k ní.

      Riley ho hned poznala. Byl to Blaine, její bývalý soused.

      Všimla si, že dobře vypadající, usmívající se muž, měl na pravé tváři ještě jizvu.

      Riley posmutněla.

      Vinil za svou jizvu Riley?

      Nemohla si pomoci a dávala si za to vinu sama.

      KAPITOLA ŠESTÁ

      Blaine Hildreth zahořel protichůdnými emocemi, zatímco si probojovával cestu davem. Zahlédl Riley Paige, když vstala a fandila. Vypadala stejně živá a okouzlující jako dřív, a on se ocitl, jak k ní automaticky během poločasu zamířil. Nyní sledovala, jak se k ní blíží, ale z jejího výrazu toho mnoho nepřečetl.

      Jaký měla pocit ze setkání s ním?

      A jaký měl on pocit ze setkání s ní?

      Blaine si nemohl pomoci a vybavil se mu traumatický den, který se odehrál před více než před dvěma měsíci ...

      Seděl ve svém obývacím pokoji, když uslyšel ze sousedního domu strašný rámus.

      Přispěchal k domu Riley a viděl, že vstupní dveře jsou pootevřené.

      Vběhl dovnitř a viděl, co se děje.

      Muž zaútočil na April, Rileylinu dceru. Muž hodil April na podlahu a ona se kroutila a házela sebou, bila do něj pěstmi.

      Blaine k nim přispěchal a stáhl útočníka z April. Zápasil s mužem, snažil se ho zpacifikovat.

      Blaine byl vyšší než útočník, ale ne silnější a ani zdaleka ne tak agilní.

      Oháněl se po muži pěstmi, ale většina jeho ran jej minula a ty, které jej zasáhly, na něj neměly žádný zjevný vliv.

      Muž nečekaně zasadil ránu do Blainova břicha. Z Blainových plic vyhrkl vzduch. Podlomila se mu kolena a nemohl dýchat.

      Útočník mu pak uštědřil do obličeje rychlý kopanec ...

      ... a svět zčernal.

      Poté už Blaine jen věděl, že se ocitl v nemocnici.

      A teď se Blaine blížil k Riley a trochu se při té vzpomínce otřásl.

      Pokusil se uklidnit.

      Když dorazil k Riley, nevěděl, co dělat. Potřást si rukou mu přišlo trochu směšné. Měl by ji obejmout?

      Viděl, že Rileyna tvář je rudá rozpaky. Zdálo se, že také neví, co má udělat.

      "Ahoj Blaine," řekla Riley.

      "Ahoj."

      Stáli tam a zírali chvíli na sebe, pak se trochu zasmáli své vlastní nešikovnosti.

      "Obě naše holky dnes hrají dobře," řekla Riley.

      "Především tvoje," řekl Blaine.

      Aprilin gól hned na začátku utkání na něj opravdu zapůsobil.

      "Jsi tady s někým?" Zeptala se Riley.

      "Ne. A ty?"

      "Jen s Jilly," odpověděla Riley. "Myslím, že ji neznáš. Jilly je ... no, to je dlouhý příběh."

      Blaine přikývl.

      "Slyšel jsem o Jilly od mé dcery," řekl. "Její osvojení je opravdu skvělá věc."

      Blaine si vzpomněl na něco, co mu řekla Crystal. Riley se snažila dát to opět dohromady s Ryanem. Blaine přemýšlel nad tím, jak se jim to asi daří. Ryan na utkání ale nebyl.

      Spíše nesměle Riley řekla, "Poslouchej, sedíme tam vzadu v hledišti. Je tam ještě nějaké místo. Chtěl by ses dívat na zbytek hry s námi?"

      Blaine se usmál.

      "To bych rád," řekl.

      Zamířili k tribuně vzadu a protlačili se dozadu. Štíhlá mladá dívka se usmála, když viděla, jak Riley přichází. Ale nevypadala šťastně, když si všimla, že s ní je Blaine.

      "Jilly, to je můj přítel Blaine," řekla Riley.

      Bez jediného slova Jilly vstala z lavice a zamířila pryč.