Pronásledování . Блейк Пирс

tady za Smokey Moranem," řekla Riley.

      Žádný z mladých mužů neřekl ani slovo. Jen zírali na agenty s podivně prázdnými výrazy. Riley to připadalo podivné.

      "Ven," řekl Newton a chlapci souhlasně přikývli a odešli ven hlavním vchodem.

      Za velení Riley agenti vyběhli tři patra. Místní agenti šli první a pečlivě kontrolovali každou chodbu. Ve třetím patře se zastavili před bytem Morana.

      Riley ostře zaklepala na dveře. Když se nikdo neozval, zavolala.

      "Smokey Morane, toto je FBI, agentka Riley Paige. Moji kolegové a já s vámi chceme promluvit. Nemáme v úmyslu vám ublížit. Nejsme tu, abychom vás zatkli."

      Opět žádná odpověď.

      "Máme důvod se domnívat, že váš život je v nebezpečí," vykřikla Riley.

      Stále žádná odpověď.

      Riley otočila koulí na dveřích. K jejímu překvapení nebyly zamčené a otevřely se.

      Agenti vstoupili do pečlivě udržovaného, nenápadného bytu s prakticky žádnou výzdobou. Nebyla tu žádná televize, žádná elektronická zařízení, rozhodně ani stopa po počítači. Riley si uvědomila, že Moranovi se podařilo ovládnout podsvětí výhradně jednáním tváří v tvář. Tím, že nikdy nebyl online nebo dokonce nepoužíval telefon, zůstal mimo hledáček práva.

      To je rozhodně prohnaný zákazník, myslela si Riley. Někdy to funguje nejlépe postaru.

      Nebylo ho ale nikde vidět. Dva místní agenti rychle zkontrolovali všechny pokoje a skříně. V bytě nikdo nebyl.

      Všichni se vydali po schodech zpátky dolů. Když došli do vstupní haly, McGill a Newton zvedli své pušky, připraveni k akci. Na úpatí schodiště je čekali mladí gangsteři.

      Riley si je prohlédla. Uvědomila si, že dostali rozkaz nechat Riley a její kolegy prázdný byt prohledat. Teď se zdálo, že mají něco na jazyku.

      "Smokey řekl, že si myslel, že přijdete," řekl jeden z gangsterů.

      "Řekl nám, abychom vám předali vzkaz," řekl jiný.

      "Řekl, abyste vyhledali ve starém Bushnell skladu na Dolliverově ulici," řekl třetí.

      Poté bez dalšího slova mladí muži ustoupili stranou, takže agenti mohli projít.

      "Byl sám?" Zeptala se Riley.

      "Byl, když odtud odcházel," odpověděl jeden z mladých mužů.

      Ve vzduchu visela zlověstná předtucha. Riley nevěděla, co si o tom má myslet.

      McGill a Newton nespouštěli během odchodu z mladíků oči. Když vyšli ven, Newton řekl, "Já vím, kde je ten sklad."

      "Já taky," řekl McGill. "Je jen pár bloků odtud. Je opuštěný a na prodej a mluví se o tom, že by se měl proměnit v nóbl byty. Ale mně se to nezdá. To místo je perfektní pro přepadení."

      Vzal na svůj telefon a požádal další zálohu, aby se tam s nimi setkala.

      "Budeme muset být opatrní," řekla Riley. "Veďte nás."

      Bill jel za SUV místních sil. Obě auta zaparkovala u vetché, čtyřpodlažní zděné budovy s rozpadající se fasádou a rozbitými okny. Vzápětí přijelo další vozidlo FBI.

      Při pohledu na budovu Riley viděla, co McGill myslel a proč chtěl další zálohu. Bylo to obrovské a zchátralé místo se třemi patry a tmavými, rozbitými okny. Některý z těchto oken by snadno skrylo střelce s puškou.

      Celý místní tým byl vyzbrojen dlouhými zbraněmi, ale ona a Bill měli pouze pistoli. V přestřelce by se mohli stát bezradnými.

      Ale přepadení jí nedávalo smysl. Poté, co se třicet let chytře vyhýbal zatčení, by chlápek tak chytrý jako Smokey Moran neměl chtít provést něco tak nepromyšleného jako střílet na agenty FBI.

      Riley zavolala ostatním agentům na jejich vysílačku.

      "Máte na sobě ještě kevlar?" zeptala se.

      "Jo," zněla odpověď.

      "To je dobře. Zůstaňte v autě, dokud vám neřeknu, abyste vystoupili."

      Bill už sáhl do zadní části jejich vybaveného SUV, kde našel dvě kevlarové vesty. On i Riley do nich rychle vklouzli. Pak Riley našla megafon.

      Stáhla okénko a zavolala k budově.

      "Smokey Morane, jsme z FBI. Dostali jsme vaši zprávu. Přišli jsme za vámi. Nemáme v úmyslu vám ublížit. Vyjděte z budovy s rukama nahoře a promluvme si."

      Čekala minutu. Nic se nestalo.

      Riley znovu zavolala vysílačkou Newtonovi a McGillovi.

      "Agent Jeffreys a já vystoupíme z našeho vozu. Až budeme venku, vystoupíte taky – s připravenými zbraněmi. Sejdeme se u vchodových dveří. Dívejte se nahoru. Pokud v budově spatříte nějaký pohyb, hned se kryjte."

      Riley a Bill vystoupili z SUV a Newton a McGill následně vystoupili ze svého auta. Tři další těžce ozbrojení agenti FBI vystoupili z nově přistaveného vozidla a připojili se k nim.

      Agenti se opatrně vydali směrem k budově, prohlíželi si okna s připravenými zbraněmi. Konečně došli do relativní bezpečnosti enormní vstupních dveří.

      "Jaký je plán?" Zeptal se McGill a zněl při tom poměrně nervózně.

      "Zatknout Shana Harrise, jestli tu je," řekla Riley. "Zabít ho, v případě potřeby. A najít Smokey Morana."

      Bill dodal, "Budeme muset prohledat celou budovu."

      Riley bylo zřejmé, že se místním agentům tento plán moc nelíbí. Nemohla jim to vyčítat.

      "McGille," řekla, "začněte v přízemí a postupujte nahoru. Jeffreys a já zamíříme do nejvyššího patra a budeme postupovat odshora dolů. Sejdeme se uprostřed."

      McGill přikývl. Riley v jeho tváři zahlédla záblesk úlevy. Věděli, že je mnohem méně pravděpodobné, že nebezpečí číhá v dolní části budovy. Bill a Riley se vystaví podstatně většímu riziku.

      Newton řekl: "Jdu nahoru s vámi."

      Viděla, že jeho výraz je rozhodný a neměla proti tomu námitky.

      Bill otevřel dveře a všech pět agentů vešlo dovnitř. Přízemními okny vanul ledový vítr, byl zde většinou prázdný prostor se sloupy a dveřmi do několika přilehlých místností. Riley a Bill opustili McGilla a tři další agenty, aby začali tady dole, a zamířili na nebezpečnější schodiště. Newton byl těsně za nimi.

      Navzdory chladu, cítila na čele a v rukavicích pot. Cítila, jak jí buší srdce a tvrdě pracovala na tom, aby dostala svůj dech pod kontrolu. Ačkoli už tímto prošla nespočetně krát, nikdy si na to nezvykla. Na to si nemohl zvyknout nikdo.

      Nakonec vstoupili do obrovského podkroví horního patra.

      Mrtvé tělo bylo to první, čeho si Riley všimla.

      Bylo vzpřímeně připevněno páskou ke sloupu a bylo tak pobité, že ani nešlo poznat, že se jedná o lidskou bytost. Okolo krku mělo omotané řetězy na pneumatiky.

      Hatcherova zbraň volby, vzpomněla si Riley.

      "To musí být Moran," řekl Newton.

      Riley a Bill se na sebe podívali. Věděli, že své zbraně ještě nemají uložit do pouzdra