Pronásledování . Блейк Пирс

Bill si vzal klíče a vydali se na cestu.

      "Musím říct, že je fajn, že spolu můžeme zase pracovat," řekl Bill během jízdy. "Myslím, že to je ode mě sobecké. Rád pracuji s Lucy, ale to není totéž."

      Riley se usmála. Také měla dobrý pocit, že s Billem znovu spolupracuje.

      "Přesto si jedna moje část přeje, aby ses nevrátila zrovna do tohoto případu," dodal Bill.

      "Proč ne?" Zeptala se Riley překvapeně.

      Bill zavrtěl hlavou.

      "Mám prostě špatný pocit," řekl. "Pamatuješ, taky jsem se setkal s Hatcherem. To už musí být něco, aby mě to vyděsilo, ale... on je třída sama o sobě. "

      Riley to nevyslovila, ale nemohla nesouhlasit. Věděla, že Hatcher se během Billovy návštěvy dotkl jeho citlivých míst. Díky neomylnému instinktu získal dlouholetý vězeň bystré postřehy z Billova osobního života.

      Riley si vzpomněla, jak Hatcher ukázal na Billův snubní prstýnek a řekl:

      "Zapomeňte na snahu vyřešit to s vaší ženou. Nemůže se to podařit."

      Hatcher měl pravdu a Bill byl nyní uprostřed ošklivého rozvodu.

      Na konci téže návštěvy řekl Riley něco, co ji stále pronásledovalo.

      "Přestaň se tomu bránit."

      Dodnes neví, co měl Hatcher na mysli tím, že by měla přestat bojovat. Ale pocítila nevysvětlitelný strach, že to jednoho dne zjistí.

      *

      Za malou chvíli Bill zaparkoval vedle obrovské hromady rozoraného sněhu před domem Kelsey Spriggeové v Searcy. Riley poblíž spatřila zaparkované policejní auto, ve kterém bylo pár uniformovaných policistů. Ale dva policisté v autě v ní nevyvolali příliš důvěry. Brutální a geniální zločinec, který uprchl ze Sing Singu, s nimi mohl udělat krátký proces, kdyby si to usmyslel.

      Bill a Riley vystoupili z auta a ukázali své odznaky policistům. Poté šli po odhrnutém chodníku směrem k domu. Byl to tradiční dvoupatrový dům se sedlovou střechou a uzavřenou verandou, a byl pokrytý vánočním osvětlením. Riley zazvonila na zvonek.

      Dveře otevřela žena s okouzlujícím úsměvem. Byla štíhlá a fit a byla sportovně oblečená. Její výraz byl rozzářený a veselý.

      "Tedy, vy musíte být agenti Jeffreys a Paige," řekla. "Já jsem Kelsey Spriggeová. Pojďte dál. Pojďte z té hrozné zimy."

      Kelsey Spriggeová vedla Riley a Billa do útulného obývacího pokoje s hořícím krbem.

      "Dali byste si něco k pití?" zeptala se. "Samozřejmě, jste ve službě. Dojdu pro kávu."

      Odešla do kuchyně a Bill a Riley se posadili. Riley se rozhlédla kolem po vánočních ozdobách a po tuctu zarámovaných fotografií, které visely na zdi a byly vystavené na nábytku. Byly to fotky Kelsey Spriggeové v různých obdobích jejího dospělého života, s dětmi a vnoučaty všude kolem ní. Na mnoha fotkách stál po jejím boku usmívající se muž.

      Riley si vzpomněla, že Flores říkal, že je vdova. Z fotografií Riley usuzovala, že vedli dlouhé, šťastné manželství. Kelsey Spriggeové se nějakým způsobem podařilo dokázat něco, co bylo na Riley vždy příliš. Žila naplňující, milující rodinný život a přitom pracovala jako agentka FBI.

      Riley se jí chtěla zeptat, jak se jí to podařilo. Ale teď nebyla samozřejmě vhodná doba.

      Žena se rychle vrátila s podnosem s dvěma šálky kávy, smetanou a cukrem a – to Riley překvapilo – pro sebe přinesla skotskou s ledem.

      Riley byla z Kelsey užaslá. Na sedmdesátiletou ženu byla velmi čiperná a plná života a tvrdší, než většina žen, které potkala. Určitým způsobem měla Riley pocit, jako by se dívala na to, v co se ona sama jako žena změní.

      "Tak tedy," řekla Kelsey a s úsměvem se posadila. "Škoda, že naše počasí není příjemnější."

      Riley byl překvapena její bezstarostnou pohostinností. Za těchto okolností by si myslela, že by žena měla být opravdu zděšená.

      "Paní Spriggeová –" začal Bill.

      "Kelsey, prosím," přerušila ho žena. "A...já vím, proč jste tady. Bojíte se, že po mě jde Shane Hatcher, že bych mohla být jeho první cíl. Myslíte si, že mě chce zabít."

      Riley a Bill se na sebe podívali s beznadějným výrazem.

      "A samozřejmě, to je důvod, proč je venku policie," řekla Kelsey a stále se sladce usmívala. "Nabídla jsem jim, aby sem zašli a ohřáli se, ale nechtějí. Ani mě nenechali jít si dnes odpoledne zaběhat! Taková škoda, já tak si tak ráda jdu zaběhat v tomto chladném počasí. No, nemám strach, že budu zavražděna a myslím si, že vy byste se také neměli obávat. Opravdu si nemyslím že má Shane Hatcher v úmyslu něco takového provést."

      Riley téměř vyhrkla: "Proč ne?"

      Místo toho řekla opatrně, "Kelsey, vy jste ho chytila. Postavila jste ho před spravedlnost. Svůj život strávil ve vězení kvůli vám. Vy můžete být důvodem, proč se dostal ven."

      Kelsey chvíli nic neříkala. Dívala se na pistoli v Rileyně pouzdře.

      "Jakou zbraň máte u sebe, drahá?" zeptala se.

      "Glock, čtyřicet kalibrů," řekla Riley.

      "To je hezké!" Řekla Kelsey. "Smím se na něj podívat?"

      Riley podala Kelsey svou zbraň. Kelsey vytáhla zásobník a zbraň si prohlížela. Zacházela s ní znalecky.

      "Glock se objevil příliš na to, abych ho mohla použít v terénu," řekla. "Ale mně se líbí. Polymerový rám je příjemný – velmi lehký, má vynikající rovnováhu. Líbí se mi, jak je uspořádán."

      Vrátila zpět zásobník a podala zbraň zpět Riley. Pak přešla ke stolu. Vyndala vlastní poloautomatickou pistoli.

      "Shana Hatchera jsem dostala tímhle kouskem," řekla s úsměvem. Podala pistoli Riley, pak se posadila. "Model Smith a Wesson 459. Zranila jsem ho a odzbrojila. Můj partner ho chtěl zabít na místě – jako pomstu za policistu, kterého zabil. Ale já jsem to nedovolila. Řekla jsem mu, že jestli zabije Hatchera, budeme muset pochovat víc než jen jednu mrtvolu."

      Kelsey se trochu začervenala.

      "Ale, panečku," řekla. "Byla bych raději, kdyby se ten příběh nerozkřikl. Prosím, neříkejte to nikomu."

      Riley jí vrátila zbraň.

      "Každopádně jsem poznala, že s mým jednáním Hatcher souhlasil," řekla Kelsey. "Víte, on měl nastavený přísný kodex jednání, dokonce i jako gangster. Věděl, že dělám jen svou práci. Myslím, že to respektoval. A také byl vděčný. Nikdy o mě neprojevil žádný zájem. Dokonce jsem mu napsala několik dopisů, ale on nikdy neodpověděl. Nejspíš si ani nepamatuje moje jméno. Ne, já jsem si velmi jistá, že mě nechce zabít."

      Kelsey se podívala se zájmem na Riley.

      "Ale Riley – mohu vám říkat Riley? – řekla jste mi po telefonu, že jste ho navštívila a poznala ho. Musí být docela fascinující."

      Riley si pomyslela, že v jejím hlase zaslechla náznak závisti.

      Kelsey vstala ze svého křesla.

      "Ale neposlouchejte mé blábolení, teď musíte polapit špatného člověka! A kdo ví, co by mohl plánovat, zatímco