Pohřbená . Блейк Пирс

      "No tak," řekl Bill. "Je to jen hra. Pojďme to zkusit."

      Riley pokrčila rameny a zvedla svou zbraň.

      Bill promluvil do mikrofonu, "Situace s rukojmími. Začněte."

      Roboti ožili. Ženská postava zůstala v otevřeném prostoru, zatímco nepřátelé zmizeli za překážky.

      Pak se dva nepřátelé objevili zpoza překážky, hrozivě se vznášeli kolem ženské postavy, která vrávorala tam a zpět ve zdánlivé úzkosti.

      Bill věděl, že trik je v tom, že on a Riley musí vystřelit na oba nepřátele hned, jak na ně budou mít namířeno.

      Bylo na něm, aby ten okamžik zvolil.

      Jak on a Riley pečlivě zamířili jejich zbraně, Bill řekl ...

      "Vezmu si toho nalevo, ty si vezmi toho chlapa na pravé straně. Vystřel, až řeknu, 'Teď.'"

      "Rozumím," řekla Riley.

      Bill pečlivě sledoval pohyby a pozice dvou nepřátel. Uvědomil si, že to bude těžké – mnohem těžší, než původně očekával.

      V témže okamžiku jeden z nepřátel odjel a druhý nepřítel se přemístil nebezpečně blízko k rukojmím.

      Budeme mít někdy šanci na čistý výstřel? přemýšlel.

      Poté, jen na prchavý okamžik, se oba nepřátelé posunuli asi stopu opačným směrem od rukojmí.

      "Teď!" Vyštěkl Bill.

      Ale než mohl zmáčknout spoušť, zavalil jej příliv vzpomínek ...

      Řítil se směrem k opuštěné budově, když uslyšel zazvonit výstřel.

      Vytáhl svou zbraň a vběhl dovnitř, kde viděl Lucy ležící na břiše na podlaze.

      Uviděl mladého muže, který se pohyboval směrem k ní.

      Bill na muže Instinktivně vystřelil na muže a zasáhl ho.

      Muž se otočil, než spadl na zem – a teprve potom Bill viděl, že jeho ruce jsou prázdné.

      Byl neozbrojený.

      Muž se pouze snažil pomoci Lucy.

      Smrtelně zraněná Lucy se zvedla na lokty a vypálila šest ran na jejího skutečného útočníka ...

      ... muže, kterého Bill měl zastřelit.

      Z Rileyny zbraně zazněl výstřel a vytrhl Billa z jeho vzpomínek.

      Vzpomínky přicházely a odcházely v pouhém zlomku sekundy.

      Jeden z nepřátel se nahnul, mrtvý pod Rileyným výstřelem.

      Ale Bill stál jako zmrazený. Nemohl zmáčknout spoušť.

      Přežívající nepřítel se hrozivě obrátil k ženě a zazněl nahraný výstřel z reproduktoru.

      Žena se nahnula a přestala se pohybovat.

      Bill konečně vystřelil ze své zbraně a zasáhl přeživšího nepřítele – ale příliš pozdě na to, aby rukojmí přežil.

      Situace se chvíli zdála hrozně reálná.

      "Kristepane," řekl. "Oh, Bože, co jsem to dovolil?"

      Bill udělal krok vpřed, téměř jako by chtěl spěchat ženě na pomoc.

      Riley před něj vkročila, aby ho zastavila.

      "Bille, to je v pořádku! Je to jen hra! To není skutečné!"

      Bill se zastavil, třásl se po celém těle a snažil se uklidnit.

      "Riley, omlouvám se, já jen že ... vše se mi na chvilku vyjevilo a ..."

      "Já vím," řekla konejšivě Riley. "Chápu to."

      Bill se zhroutil a zavrtěl hlavou.

      "Možná na to nejsem připravený," řekl. "Možná bychom měli pro dnešek skončit."

      Riley mu poklepala na rameno.

      "Ne," řekla. "Myslím, že bys to měl dokončit."

      Bill se několikrát dlouze a pomalu nadechl. Věděl, že Riley má pravdu.

      On a Riley zaujali znovu svůj postoj a Bill znovu řekl do mikrofonu ...

      "Situace rukojmího. Začněte."

      Opakovala se stejná akce, dva nepřátelé, číhající nebezpečně blízko rukojmí.

      Bill dýchal pomalu, dovnitř a ven, díval se skrze své hledí.

      Je to jen hra, říkal si. Je to jen hra.

      Konečně přišel okamžik, na který čekal. Oba nepřátelé se mírně odsunuli od rukojmí. Stále to byl nebezpečný výstřel, ale Bill a Riley jej museli podstoupit.

      "Teď !" řekl.

      Tentokrát okamžitě vystřelil a o zlomek vteřiny později slyšel Rileyn výstřel.

      Oba nepřátelé se nahnuli a přestali se pohybovat.

      Bill sklonil svou zbraň.

      Riley ho poplácala po zádech.

      "Dokázal jsi to, Bille," řekla s úsměvem. "Užívám si to. Co jiného můžeme udělat s těmito roboty?"

      Bill řekl, "Je tam program, ve kterém se můžeme pohybovat směrem k nim během naší střelby."

      "Pojďme to zkusit."

      Bill promluvil do mikrofonu.

      "Zblízka."

      Všech osm nepřátel se začalo pohybovat a Bill a Riley pokročili směrem k nim krok za krokem, v malých výpadech. Několik robotů padlo a ostatní pobíhali kolem, bylo stále těžší je trefit.

      Jak Bill střílel, uvědomil si, že v této simulaci něco chybí.

      Nestřílí po nás, pomyslel si.

      Také jeho úleva ze záchrany rukojmí byla podivně prázdná. Konec konců on a Riley jen zachránili život robota.

      Nezměnilo to realitu toho, co se stalo minulý měsíc.

      Rozhodně to nepřineslo Lucy zpět k životu.

      Jeho vina jej stále pronásledovala. Bude někdy schopen ji setřást?

      A bude se někdy moci vrátit do práce?

      KAPITOLA TŘETÍ

      Po jejich tréninku na terč měla Riley stále obavy o Billa. Pravda, rychle se z toho dostal, jak byl poprvé jak zmrazený. A ve skutečnosti se zdálo, že ho to baví, když začali střílet zblízka.

      Dokonce se zdálo, že je veselý, když odpustil Quantico a vrátil se zpět do svého bytu. Přesto to však nebyl stejný starý Bill, který byl jejím partnerem po mnoho let – a který se už dávno stal jejím nejlepším kamarádem.

      Věděla, čeho se nejvíce obává.

      Bill se bál, že se nikdy nebude schopen vrátit do práce.

      Přála si, aby ho byla schopná přesvědčit laskavými a jednoduchými slovy – něco jako ...

      "Procházíš si jen těžkým obdobím. Všichni jsme si to zažili. Budeš z toho venku dřív, než si myslíš."

      Ale lehkovážné ujišťování nebylo to, co Bill právě teď potřeboval. A pravda byla, že Riley opravdu nevěděla, zda to je pravda.