Hlídaná . Блейк Пирс

dlouho bude trvat, než ji odvezou? říkala si. Doufala, že ji alespoň přikryli, skryli hrůzně podříznutý krk a otevřené oči. Ale předpokládala, že vyšetřovatelé mají důležitější věci na práci. A možná byli všichni na takový pohled zvyklí.

      Byla si jistá, že nikdy nezapomene na pohled na mrtvou Rheu a tu kaluž krve na podlaze.

      Riley a ostatní šli poslušně do dobře vybavené společenské místnosti a posadili se na různé židle a pohovky.

      Velitel Hintz řekl, "Důstojnice Frisbieová a já se chystáme promluvit s každým z vás individuálně. Zatímco to budeme dělat, nechci aby nikdo z vás mluvil s ostatními. Ani jedno slovo. Slyšíte mě?"

      Aniž by na sebe pohlédly, dívky nervózně přikývly.

      "A pro tuto chvíli nepoužívejte ani vaše telefony," dodal Hintz.

      Všechny znovu přikývly, pak tam jen seděly a zíraly na své ruce, na podlahu, nebo do prostoru.

      Hintz a Frisbieová vedli Heather do sousední kuchyně, zatímco strážník White stál schlíple a ostražitě u Riley, Trudy, Cassie a Giny.

      Po několika okamžicích Trudy přerušila mlčení. "Riley, co to k čertu –?"

      White je přerušil, "Buďte zticha. Velitelův rozkaz."

      Opět se rozhostilo ticho, ale Riley viděla, že Trudy, Cassie a Gina na ni všechny zírají. Odvrátila svůj pohled.

      Myslí si, že je to moje chyba, že jsou tady, uvědomila si.

      Pak si pomyslela – možná to byla pravda, možná neměla vyklopit jejich jména. Ale co měla dělat, lhát policistce? Riley nenáviděla nedůvěřivé reakce jejích přátel. Ale nemohla je vinit za to, co k ní cítí.

      Mimochodem, do čeho jsme se to namočily? říkala si. Jen kvůli tomu, že jsme šly ven?

      Obzvlášť měla starost o Heather, který byla ještě v kuchyni a odpovídala na otázky. Chudák holka měla k její spolubydlící, Rhee, obzvlášť blízko. Samozřejmě to byla noční můra pro všechny, ale Riley si nemohla ani představit, jak těžké to muselo být pro Heather.

      Brzy uslyšely děkanův hlas nejistě koktat do rozhlasu na koleji.

      "Tady je Dean Trusler. Já – jsem si jistý, že jste už všichni slyšeli o tom, že se na dívčím patře stalo něco strašného. Máte rozkazy od velitele policie, Hintze, zůstat ve svých pokojích a neopouštět koleje. Policejní úředník nebo úředník areálu možná přijde do vašeho pokoje, aby s vámi promluvil. Ujistěte se, že odpovíte na všechny otázky. Prozatím si neplánujte opuštění kampusu ani na zítra. Brzy dostanete všichni další oznámení."

      Riley si vzpomněla na něco, co velitel řekl ...

      "Pravděpodobně budeme mít pro mnohé z vás otázky."

      Právě teď začínal s Riley a dalšími čtyřmi dívkami.

      Začínalo jí to dávat smysl. Konec konců byly s Rheou spolu krátce předtím, než byla zabita. Ale co si Hintz myslel, že by dívky mohly vědět?

      Co si myslí, že bych mohla vědět? říkala si.

      Riley si to neuměla představit.

      Konečně Heather vyšla z kuchyně, spolu s důstojnicí Frisbieovou. Heather byla bledá a vypadala nemocně, jako by jí bylo znovu na zvracení. Riley se zamýšlela – kde stráví Heather noc? Nemohla jít zpět do pokoje, který sdílela s Rheou.

      Jakoby zaslechla Rileyny myšlenky, důstojnice Frisbieová řekla, "Heather stráví zbytek noci v pokoji asistentky kolejí."

      Heather vratkým krokem odešla ze společenské místnosti. Riley byla ráda, když viděla, jak se s ní asistentka setkala mezi dveřmi.

      Důstojnice Frisbieová vyzvala Ginu, aby přišla do kuchyně, kde stále čekal Hintz. Gina toporně vstala a následovala ženu létacími dveřmi, přičemž Riley, Trudy a Cassie zůstaly sedět v nepříjemném tichu. Riley se zdálo, že se během jejich čekání zpomalil čas.

      Konečně se znovu objevila Gina. Beze slova na ostatní prošla přes společenskou místnost a vyšla ven druhými dveřmi. Důstojnice Frisbieová pak vyzvala Cassie, která šla do kuchyně jako další.

      Teď tam v křeslech naproti sobě seděly jen Riley a Trudy. Zatímco čekaly, Trudy na Riley vrhala vzteklé a vyčítavé pohledy. Riley si přála, aby mohla vysvětlit, co řekla během své krátké konverzace s důstojnicí Frisbieovou. Jediné, co udělala bylo, že odpověděla na jednoduchou otázku. Nikoho z ničeho špatného neobvinila.

      Ale strážník White se nad nimi stále vznášel a Riley nemohla říct jediné slovo.

      Konečně Cassie vyšla z kuchyně a vrátila se do jejího pokoje a Trudy byla vyzvána do kuchyně jako další.

      Riley byla teď se strážníkem Whitem sama a cítila se izolovaně a vystrašeně.

      S ničím, co by ji mohlo rozptýlit, se v myšlenkách vracela k Rheině tělo, jejím otevřeným očím a kaluži krve. Nyní byly tyto obrazy smíchány se vzpomínkami na její vlastní matku, ležící na zemi a umírající – bylo to už tak dávno, ale stále tak strašně živé v její mysli.

      Jak by se mohlo něco takového dít tady a teď, na vysokoškolské koleji?

      To nemůže být pravda, pomyslela si.

      Určitě tady nesedí a nepřipravuje se odpovědět na otázky, na které netuší, jak má odpovědět.

      Jedna z jejích nejlepších kamarádek jistě nebyla právě hrůzně zavražděna.

      Sama sebe se již téměř přesvědčila a neskutečnosti onoho okamžiku, když důstojnice Frisbieová vyvedla Trudy z kuchyně. Se zasmušilým výrazem Trudy opustila společenskou místnost, aniž by se na Riley jen podívala.

      Důstojnice Frisbieová kývla na Riley, která vstala a poslušně ji následovala do kuchyně.

      To nemůže být pravda, utěšovala se.

      KAPITOLA ČTVRTÁ

      Riley se posadila u stolu v kuchyni, naproti veliteli Hintzovi. Velitel na ni chvíli jen zíral, držel svou tužku nad poznámkovým blokem. Riley přemýšlela, jestli by neměla něco říct.

      Vzhlédla a uviděla, že důstojnice Frisbieová se umístila k jedné straně a opřela se o pult. Žena měla na tváři dosti kyselý výraz, jako by z pohovorů nebyla příliš nadšená. Riley se zamýšlela, zda byla Frisbieová otrávená z reakce dívek nebo ze způsobu, jakým se její velitel vyptával.

      Nakonec velitel řekl, "Nejprve ze všeho, zadala vám oběť příčinu myslet si, že se obává o své bezpečí?"

      Riley byla tím slovem šokována ...

      Oběť.

      Proč ji nemohl oslovit jednoduše jako Rheu?

      Ale musela odpovědět na jeho otázku.

      Její mysl se vracela zpátky k posledním konverzacím, ale vzpomněla si jen na neškodné diskuse jako tu, kterou ona a Trudy a Rhea vedly večer o tom, zda bere Riley prášky.

      "Ne," řekla Riley.

      "Přál jí někdo něco zlého? Byl na ni někdo poslední dobou naštvaný?"

      Ona samotná myšlenka připadala Riley divná. Rhea byla – bývala – tak příjemná a přívětivá, že Riley nechápala, že by na ni mohl být