Kdyby to viděla. Блейк Пирс

pomalu, dávala pozor na to, aby nikdo nedělal zbytečný hluk. Kate ji následovala a přemýšlela, zda se Cami snaží nevzbudit Olivii, nebo se jen snažila vnést pokoj do beztak psychicky otřesené dívky.

      Vstoupily do obývací místnosti, mladá žena tam napůl seděla, napůl ležela na gauči. Měla rudou tvář, oči měla opuchlé z nedávného pláče. Vypadala, jako kdyby nespala týden, nejen dva či tři dny. Když viděla dovnitř vkročit DeMarco a Kate, jemně se zvedla.

      „Dobrý den, slečno Nashová,“ řekla Kate. „Děkujeme, že jste souhlasila s naší návštěvou. Velmi nás mrzí vaše ztráta.“

      „Já jsem Olivia.“ Její hlas byl chraptivý a tichý—téměř stejně opotřebovaný, jako se zdály být její oči.

      „Budeme se snažit to udělat tak rychle, jak to jen půjde,“ řekla Kate. „Vím, že jste přijela ze školy. Nevíte, zdali vaši rodiče neplánovali mít v ten den ještě nějakou návštěvu?“

      „Pokud ano, já jsem o tom nevěděla.“

      „Prosím, odpusťte mi, že se ptám, ale víte, jestli některý z vašich rodičů měl s někým nějaké dlouhodobé problémy? Lidé, které považovali za nepřátele?“

      Olivia jasně zavrtěla hlavou. „Táta byl dříve jednou ženatý…předtím, než poznal mámu. Ale i s jeho ex-manželkou měl dobré vztahy.“

      Olivia začala zticha brečet. Krůpěje slz jí začaly stékat po tvářích, no ona se je ani nesnažila otřít.

      „Chci vám něco ukázat,“ řekla Kate. „Nevím, zda tohle poznáváte. Kdyby ano, mohlo by to pro vás být docela emocionální. Budete schopna se na to podívat a říct nám, zda je vám to povědomé?“

      Olivia vypadala vyděšeně, možná se i bála. Kate ji za to opravdu nevinila a skoro jí nechtěla ukázat materiál, který jim Palmetto podal—kousek látky, který byl podle Kate součástí deky nebo přikrývky. Trochu neochotně jej vytáhla z kapsy.

      Ihned věděla, že jej Olivia nepoznala. Když se podívala na plastový sáček a na to, co se v něm nacházelo, na obličeji mladé ženy se objevil okamžitý pocit úlevy a zmatku.

      Olivia zavrtěla hlavou, ale oči držela na průhledném plastovém pytli. „Ne. Nevím, co to je. Proč?“

      „Nemůžeme vám to teď říci,“ řekla Kate. Popravdě, nebylo by nic na tom říci jí to…ale Kate neviděla smysl v tom, traumatizovat Olivii ještě víc.

      „Máte nějaké tušení, kdo to mohl udělat?“ zeptala se Olivia. Vypadala ztraceně, jako kdyby nevěděla, kde je…možná ani nevěděla, kdo je. Kate si nemohla vzpomenout, kdy naposledy viděla někoho tak jasně odděleného od všeho kolem sebe.

      „Teď ne,“ řekla. „Ale budeme vás informovat. A prosím,“ řekla dívajíc se na Olivii a poté na Cami, „kontaktujte nás, kdybyste si vzpomněly na něco, co by nám mohlo pomoci.“

      Při této poznámce DeMarco vytáhla vizitku z vnitřní kapsy svého saka a podala ji Cami.

      Možná to bylo roky, které strávila v důchodu, nebo se cítila provinile, že včera v noci opustila její post babičky, ale Kate se cítila hrozně, když odešla z toho pokoje a Olivii Nash nechala v jejím intenzivním zármutku. Když se s DeMarco vydala na verandu, uslyšela, jak mladá žena zaúpěla žalem.

      Kate a DeMarco sdílely stejný nepříjemný pocit, když mířily zpět k autu. Z vnitřní kapsy Kate cítila přítomnost látky, která se ji najednou zdála jakási těžká.

      KAPITOLA PÁTÁ

      Když Kate opustila městečko Whip Springs a zamířila do Roanoke, DeMarco použila svůj iPad, aby stáhla spisy z první série vražd. Byla to téměř přesná kopie místa činu z domu u Nashových; pár byl zavražděn v jejich domě obzvláště hrozným způsobem. Předběžné obhlídky ukázaly, že nejsou žádní podezřelí a také chyběli svědci.

      „Říká se tam něco o tom, že v krku nebo v ústech jedné z obětí něco našli?“ zeptala se Kate.

      DeMarco prohledala zprávy a zavrtěla hlavou. „Ne, podle toho, co tady vidím. Myslím si, že to je možná—ne, počkej, tady to je. V koronerově zprávě. Látka nebyla nalezena až do včera—jeden a půl dne poté, co byla nalezena těla. Ale ano…v zprávě se říká, že v krku matky byl nalezen malý kousek látky.“

      „Je tam i popisek?“

      „Ne. Zavolám koronerovi a zeptám se, jestli by mi mohl poslat fotku.“

      DeMarco neztrácela čas, zavolala ihned. Při tom, jak byla DeMarco na telefonu, Kate se snažila myslet na něco, co by mohlo spojovat na první pohled dva náhodné páry. Zatímco Kate ještě neviděla kus látky, který byl nalezen v hrdle první ženské oběti, očekávala, že bude odpovídat tomu, co bylo nalezeno v krku paní Nash.

      DeMarco volala asi tři minuty. Několik sekund po skončení hovoru dostala zprávu. Podívala se na telefon a řekla: „Máme shodu.“

      Když se přiblížily k semaforu a vydaly se dál do města Roanoke, Kate se podívala na telefon, který jí ukázala DeMarco. Jak Kate očekávala, látka byla měkká, modré barvy—přesná shoda s tou, která byla nalezena v hrdle paní Nash.

      „Máme dostatečné záznamy o obou párech, ne?“ zeptala se Kate.

      „Myslím, že slušné,“ řekla. „Na základě záznamů a případových spisů, které máme, možná něco chybí, ale myslím, že máme poměrně dost na to, abychom mohly pokračovat.“ Zastavila se, když zazněla GPS aplikace na iPadu. „Odbočte vlevo,“ řekla DeMarcové. „Dům je půl míle po této ulici.“

      Kateiny mozkové závity se rychle otáčely, když se blížily k prvnímu místu činu.

      Dva manželské páry, brutálně zavražděny. Zbytky nějaké staré přikrývky nalezené v krku obou žen…

      Bylo mnoho způsobů, jak naložit se stopami, které měly. Ale předtím, než se Kate mohla soustředit na jedinou a dát ji dohromady, DeMarco promluvila.

      „Přesně tam,“ řekla a ukázala na malý cihlový dům napravo.

      Kate zastavila vedle obrubníku. Dům byl umístěn na úzké boční ulici, která spojovala dvě hlavní silnice. Byla to tichá ulice s několika dalšími malými domy. Ulice měla téměř historický nádech, chodníky se vytrácely a praskaly, domy byly v podobném stavu.

      Vybledlým bílým písmem stálo na poštovní schránce jméno LANGLEY. Kate také uviděla dekorativní L zavěšené na předních dveřích vyrobené ze starého dřeva. Stála proti jasně žluté pásce označující místo činu, která visela ze zábradlí.

      Když Kate a DeMarco zamířily k přední verandě, DeMarco napůl četla a napůl přednesla informace, které měly ze zpráv o rodině Langley.

      „Scott a Bethany Langley-Scott, on devětapadesát let, ona jednašedesát. Scott byl nalezen mrtvý v kuchyni a Bethany v prádelně. Byli nalezeni patnáctiletým chlapcem, který brával soukromé kytarové lekce od Scotta. Odhaduje se, že byli zabiti jen několik hodin před jejich objevením.“

      Když vstoupili do rezidence Langleyových, Kate na chvíli zastala ve dveřích a prozkoumala očima celý prostor. Byl to menší dům, ale dobře udržovaný. Vchodové dveře se otevřely do velmi malé vstupní haly, která se pak stala obývacím pokojem. Odtud kuchyň od obývacího pokoje odděloval malý pultový stůl. Vpravo byla chodba, která vedla do zbytku domu.

      Samotná dispozice domu napověděla Kate, že manžel byl nejspíš zavražděn